Osudná cesta velryby Valder

7. 9. 2004, foto: SR Väst

 24. 8. 2004, foto: Björn Larsson
Rosvall/Pressens Bild

Ve fjordu u města Uddevally ve středním Švédsku byla začátkem podzimu náhle spatřena ozubená velryba. Pravděpodobně ji sem zavedla chuť na sledě.

Takovou neobvyklou podívanou si samozřejmě nechtěl nikdo nechat ujít, a tak se velryba stala předmětem velké pozornosti obyvatel, novinářů a v neposlední řadě i vědců. Na okolních vyvýšeninách se rychle shromáždilo na tisíce lidí, kteří každodenně s napětím sledovali její další osudy. Pojmenovali ji Valder.

Tento druh velryb se potápí velmi hluboko. Často byly spatřeny až v hloubce 1453 metrů pod hladinou, kde loví sépie. Za tím účelem tam dokáží zůstat až 70 minut. Milují také sledě a existuje domněnka, že právě hejno sleďů přivedlo tuto velrybu až do úžiny. „Malé severské velryby jsou velmi sociální a jedinci chtějí vždy být blízko svého hejna,“ říká bioložka Anna Bistherová, která po mnoho let studovala velryby v Norsku.

Všichni doufali, že se velrybě brzy podaří vyplavat na otevřené moře. Bohužel se to nepovedlo a Valder, která si v Byfjordu, jak se tyto vody jmenují, pobyla asi 2 týdny, nakonec zemřela, nejspíš na nedostatek potravy.

Její osud však byl velmi nejistý už od počátku návštěvy ve fjordu. Anna Bistherová mohla konstatovat, že velryba Valder vysílá zvuky, které tato zvířata běžně používají při hledání cesty a obživy. Také se párkrát pokusila z úžiny vyplavat, avšak bez úspěchu. I když je tento savec schopný si po určitý čas udržet formu a uživit se rybami ve fjordu, vždy jde o dobu omezenou. Pro svou záchranu by Valder byla musela poměrně rychle najít cestu ven z úžiny, která je 30 km dlouhá, potom by ji čekala ještě cesta na volné moře asi 200 mořských mil dlouhá, což velrybě, jako je Valder, trvá asi 40 hodin.

Vypreparovaná velryba bude vystavena muzeích ve městech Uddevalla, Lysekil a Göteborg.

Jana Witthed, 3. října 2004