Elias Lönnrot (9. 4. 1802 – 19. 3. 1884)

Elias Lönnrot

Elias Lönnrot [vysl. lenrút] se narodil i zemřel ve finském Sammatti. Byl vůdčí osobností finského národního obrození (zakladatelem obrozenské Společnosti finské literatury) a nejvýznačnější postavou finského kulturního a vědeckého života 19. století. Lönnrot vystudoval finštinu, klasickou filologii a medicinu. Předmětem jeho vědeckého a literárního zájmu byly především oblasti národní kultury, literatura, hudba, historie, náboženství i lidová slovesnost a jazykověda.

Po studiích medicíny v Åbo (Turku) od roku 1923 praktikoval jako lékař v Kajaani, odtud byl roku 1853 povolán za profesora literatury na univerzitě v Helsinkách. Od roku 1854 byl také předsedou finské akademie věd.

Z materiálu získaného při 11 cestách za lidovou poezií do Karélie a Čuchonska sestavil národní epos Kalevala (1835, 1849) sbírku národních zpěvů Kantele (1829-31) a antologii lyrické lidové poezie Kanteletar (1840) sbírku přísloví Suomen Kansan Sanalaskuja (1842) a hádanek Arwoituksia (1844).

Lönnrot vydal také několik populárních lékařských knih a první finskou botaniku Finská flóra (Suomen kasvisto, 1860), jež byla vhodným doplňkem jeho lékařských knih. V přílohách prvního finského tištěného periodika Včela (Mehiläinen), které sám založil, uveřejňoval kapitoly z finské a ruské historie (Dějiny Ruska, 1840). V letech 1866-80 vydává velký finsko-švédský slovník, obsahující 300 000 hesel.

O záměru vydat Kalevalu se Lönnrot poprvé zmiňuje v roce 1833. To má již za sebou dizertační práci O Väinämöinovi, božstvu dávných Finů (De Väinämäine priscorum Pennorum numine), čtyři sešity Kantele a první cestu za lidovou poezií. Na dalších cestách se seznamuje s runopěvci A. Perttunenem, O. Malinenem a V. Kieleväinenem a zapisuje si jejich písně, které pak upravuje, uhlazuje a doplňuje. Na svých cestách zůstává humanistou, zdarma léčí vesničany, radí jim jak jednat s úřady, vychovávat děti a léčit dobytek.

Lemminkäinen

Väinämöinen odpouští Kalevovi

Kalevala

Kalevala, Země Kalevova finský národní epos sestavený z karelských run (zpěvů, básní) Elliasem Lönnrottem. Konečné vydání z roku 1849 obsahuje 50 run o celkovém počtu 22 795 aliteračních veršů (osmislabičný trochej). Kaleva byl otec 12 bohatýrů (hlavní z nich zpěvák Väinämöinen, kovář Ilmarinen a veselý Lemmikäinen), kteří se stali zakladateli finského národa. Kalevala symbolicky zobrazuje boj se zlem a boj o národní samostatnost.

Česky vyšla Kalevala naposledy v roce 1999 ve čtvrtém vydání pod názvem Kalevala – finský národní epos v Nakladatelství Ivo Železný. Jde o původní překlad Josefa Holečka z konce 19. století.

Další vydání Kalevaly v úpravě pro děti z pera Vladislava Stanovského nazvané O třech bratřích z Kalevaly a kouzelném mlýnku Sampo vyšlo bohužel jen jednou, ještě před rokem 1968. Jde o výrazně čtivější variantu tohoto eposu, i když se zcela nedrží originálu.

Když Lönnrot vydával Kalevalu, vycházel z předpokladu, že kdysi existoval jeden veliký epos, který se tradoval pouze ústním podáním. Sesbíral proto po finském venkovu jednotlivé zpěvy a vytvořil ucelené dílo ve kterém jde o vztahy dvou finských národních kmenů, severních Pohjolanů a jižních Karelů. Tyto kmeny spolu bojují o kouzelný mlýnek Sampo, který se nakonec rozbije a spadne do moře.

Teprve časem se ukázalo, že žádný takový epos nikdy neexistoval. To však nic nebere na velikosti Lönnrotovova díla, které bylo tím hlavním impulsem pro posílení hrdosti a národního cítění tehdy polozapomenutého finského národa, „divochů, kteří žijí neproniknutelných lesích“, jak se tehdy tradovalo.

ms, 1. června 2003