Strindbergiana 2005

Švéd August Strindberg bývá občas srovnáván s Járou Cimrmanem. Oba velikány spojuje nejen skutečnost, že při hledání nových cest leckdy uvízli ve slepé uličce – ve Strindbergově případě to byly například neúspěšné alchymistické pokusy o výrobu zlata či snaha dokázat, že země je plochá -, ale především jejich mnohostrannost, univerzalita. Podobně jako náš velký polyhistor se také Strindberg vyznačoval značně rozrůzněnými zájmy: kromě toho, že se stal zakladatelem moderní švédské literatury a nesmazatelně se zapsal do dějin světového divadla, snažil se prosadit v řadě dalších oborů. Zatímco v přírodních vědách se mu, jak již bylo řečeno, příliš nevedlo, v některých uměleckých oborech, mimo jiné v malířství a fotografii, dosáhl pozoruhodných výsledků.

Přestože od jeho úmrtí uplynulo už téměř sto let, je August Strindberg postavou takříkajíc stále živou a aktuální, která má co říct i dnešní době. Což vysvětluje, že jeho knihy vycházejí v nových a nových vydáních a jeho hry se opakovaně objevují v repertoáru divadel jak v autorově vlasti, tak v mnoha dalších zemích. Zvláštní zásluhu na rozvíjení strindbergovského odkazu – nebo chcete-li kultu – má Strindbergova společnost, sdružující literární kritiky a historiky i spisovatelovy přívržence a fanoušky z řad laické veřejnosti.

Jednou z mnoha aktivit tohoto literárního spolku je vydávání knižní ročenky Strindbergiana. Ta letos oslavila dvacáté narozeniny, a tak nedávno vydaný jubilejní svazek obsahuje jako mimořádnou přílohu cennou studijní pomůcku – seznam statí a článků, které zde za uplynulá dvě desetiletí vyšly, jakož i seznam veškerých publikací Strindbergovy společnosti v období 1945 až 2005. Jinak se ovšem letošní Strindbergiana příliš neliší od předcházejících ročníků, tj. obsahuje studie a pojednání švédských a zahraničních strindbergologů na nejrůznější témata: inscenace Strindbergových her v novém tisíciletí, problém překladu některých spisovatelových specifických výrazů do cizích jazyků, recenze nového strindbergovského titulu, zamyšlení nad spisovatelovým vztahem k flóře a role, kterou v jeho díle hrají květiny, či srovnání Strindberga se současnou hvězdou švédského dramatického nebe Larsem Norénem.

Nechybí ovšem ani příspěvky méně akademického rázu. Jeden z autorů upozorňuje na skutečnost, že si Strindberg zjevně ošklivil úplně stejná jídla jako jeho mladší kolegyně, dánská autorka Karen Blixenová, a rozhovor s malířem Christerem Themptanderem doprovázejí ukázky z umělcovy vážně nevážné tvorby, například koláž známé fotografie Strindberga hrajícího na kytaru, opatřená claptonovským titulkem „Strindberg Unplugged“, nebo portrét velkého Augusta sedícího na mráčku, pod nímž je napsáno: „Strindberg tě vidí.“

Jak August Strindberg, tak Jára Cimrman se vyznačovali odvážnou nekonvenčností postojů a názorů. Je potěšitelné, že tato nekonvenčnost ovlivnila i ty, kdo se zabývají životem a dílem obou géniů.

Zbyněk Černík, psáno pro Český rozhlas, 19. srpna 2005