Skandinávský design: Víc než mýtus?

Jednoduchý skandinávský design – mýtus, nebo realita? Výstava věnovaná 50 letům designu ze severských zemí je od 9. října 2004 do 2. ledna 2005 instalována v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze.

Výstavu iniciovala Severská rada ministrů (Nordic Council of Ministers). Výstava je součástí projektu Dny designu v Praze – Designblok 04 (5. až 10. října 2004). Výstava je také součástí projektu Skandinávský podzim. Na vernisáži 8. října 2004 se v rámci kulturních akcí Skandinávského podzimu představil i dánský básník Benny Andersen, jehož texty jsou u nás známy díky zhudebnění Janem Burianem.

Skandinávský design býval a stále je velkým zdrojem inspirace. Od první výstavy Design ve Skandinávii, která putovala po Spojených státech amerických a Kanadě v letech 1954 až 1957, je stále předmětem obdivu. Skandinávský design je spojován s jednoduchostí, moderní elegancí a čistou, vytříbenou formou. Ale co je pravda a co pouhý mýtus?

Výstava představuje některé z nových pohledů na skandinávský design. Pravděpodobně nejkontroverznějším bodem je diskuse o mýtech a stereotypních konceptech obklopujících severský design. Je čas, aby byly tyto koncepty přehodnoceny a aby byly zavedeny jiné – o tom tato výstava vlastně je. Dnešní mladí designéři jsou více sofistikovaní, uvědomují si světové trendy v oblasti designu a nedovolí, aby je ovlivňoval nacionalismus a regionalismus. Výstava se zabývá otázkami jako například: Zůstane skandinávský design v budoucnosti čistě skandinávský – v době, kdy se svět díky enormnímu množství informací stává stále globálnějším? Pro neotřelý vzhled, je tato výstava strukturována podle díla Itala Calvina „Šest poznámek pro příští tisíciletí“ – lehkost, rychlost, přesnost, viditelnost, násobnost a konsistence, ze kterého vychází. Calvino zdůrazňuje některé hodnoty, které budou pro lidstvo v třetím tisíciletí důležité: lehkost, rychlost, přesnost, viditelnost, násobnost a konsistence. Tyto životně důležité vlastnosti jsou koncepty, které je možno dát snadno do souvislosti s mnoha aspekty skandinávského designu, a označují skupiny předmětů v hlavní části výstavy. Dvě úvodní části výstavy se zabývají počátky skandinávského designu. Poslední část nazvaná Stereotypy Galore představuje přehlídku předmětů, které parafrázují předměty související se skandinávským designem a severským image.

Kay Bojesen, Opice – hračka
1951, Dánsko

Yngve Ekström
armovaná židle lamino
1956, Švédsko

Stig Lindberg, pánev Terma
1955, Švédsko

Eero Miettinen (Nokia Design Team)
mobilní telefon Nokia 8319
2001, Finsko

Heikki Orvola, stolní souprava „24h“
1996, Finsko

Sigurdur Gústavsson, židle Tango
1998, Island

David Crafoord (Ergo Nomidesign)
svářecí helma s cráničem dechu
1999, Švédsko

Konrad Mehus, Brož-mrkev
1996, Švédsko

Skandinávský design – víc než mýtus

I přes simulovaný smuteční obřad, kterým se v roce 1980 skupina designérů z Osla slavnostně rozloučila s pojmem „skandinávský design“, přežívají ideály skandinávského designu, které mají své kořeny v padesátých letech dvacátého století, v severských zemích dodnes. Částečně je tomu tak i v důsledku mezinárodního zájmu o design tohoto období, se kterým se setkáváme po celém světě. Mnoho designérů nejrůznějších národností nalézá zdroj inspirace v tomto „zlatém věku“ i v současném severském designu, kde převládá zájem o minimalismus, stylizaci a novou interpretaci. Ve skutečnosti mnoho skandinávských designérů vnímá tuto tradici pocházející z dřívějška jako břemeno, ale ještě většímu počtu přináší inspiraci a sebejistotu. Za půlstoletí se skandinávský design stal uznávaným fenoménem, který se stále setkává s pozitivním ohlasem. Během rozkvětu postmodernismu v sedmdesátých a osmdesátých letech byla tomuto konceptu věnována menší pozornost, ale na začátku let devadesátých nastal comeback. Nyní nastává čas pro důkladné přehodnocení skandinávského designu při zahrnutí všech zemí severského společenství, které přispívají k vytváření této identity: Dánska, Islandu, Finska, Norska a Švédska.

Tradičně je skandinávský design spojován s jednoduchými, nekomplikovanými tvary, funkčností a demokratickým přístupem. To jsou vlastnosti, které je nutno přehodnotit ve světle současného poznání modernismu. V každém případě nám skandinávský design poskytuje paradigma, pro pochopení potenciálu moderního života a viděli, že má pro lidi na celém světě stále význam. Tento koncept byl v minulých padesáti letech důležitým tématem vědeckých debat, odborných výstav a marketingových programů.

Vznik skandinávského designu

Skandinávský design je stálým tématem odborných debat, jeho pozitivem je jeho estetická stránka a během minulých padesáti let si získal i přízeň veřejnosti. Označení „skandinávský design“ bylo poprvé použito v roce 1951 v názvu výstavy v obchodním domě Heal v Londýně. Jmenovala se Skandinávský design pro život a byla komerčním protějškem výstavy Skandinávie u stolu, kterou pořádala ve stejném roce Britská rada pro design. Skandinávský design se stal pojmem známým na celém světě, když po Severní Americe putovala v letech 1954-57 výstava Design ve Skandinávii. Stejně tak důležitá byla jak výstava Skandinávské formy, která se konala v Paříži v roce 1958, tak výstavy v Miláně pořádané každý třetí rok v padesátých letech dvacátého století. Ty přispěly ke konsolidaci konceptu skandinávského designu jako stylu moderních severských demokracií: světlo, nenáročnost a funkčnost. ¨ Symboly modernosti

Skandinávský design se stal v padesátých a šedesátých letech minulého století synonymem rozvoje modernismu a figuroval na mnoha výstavách, obchodních přehlídkách a publikacích. Měl reprezentovat Skandinávii buď jako komodita na mezinárodním trhu nebo jako součást kulturního projektu, a to oficiálně i neoficiálně. Tak se pojmem „skandinávský design“ začala označovat řada věcí, které často vznikly z mnoha mýtů o Skandinávii – o místě, kde se nachází, a o lidech, kteří tam žijí. Možná to byla fikce, která se hodila zbytku světa, ale byla to také fikce, která se hodila Severu – zejména severským výrobcům. Ti si našli cestu na mezinárodní trhy s věcmi, které se staly ikonami modernosti a vybraného vkusu, z nichž některé se staly klasikou a vyrábějí a nakupují se dodnes.

Design pro nové tisíciletí

Od utopie a lineární progresivity modernismu se v dnešní době již upustilo a tím, kdo nejvýstižněji připomíná tuto skutečnost, byl filosof Italo Calvino. Ve svém díle Šest poznámek pro příští tisíciletí – lehkost, rychlost, přesnost, viditelnost, násobnost a konsistence uvažoval o některých vlastnostech, které se stanou důležité pro tvůrce i designéry v novém tisíciletí. Těmito pojmy jsou označena seskupení našich předmětů ze současnosti. Jde o výrazy, které lze snadno uvést do souvislosti se skandinávským designem jako celkem, a to jak v historii tak v novém tisíciletí. Calvino nás vybízí k tomu, abychom si zachovávali celkový pohled, který musí být otevřen různým interpretacím. S rostoucí globalizací neexistuje již nic takového jako soustředění se na vlastní národnost. Stává se přirozeným uvažovat o větších celcích, např. o severských zemích ve vztahu ke globálními společenství. Současní skandinávští designéři vyhlížejí ven směrem do světa a přitom zároveň čerpají sílu a inspiraci ze svých místních kořenů.

Lehkost – „Vždy když se lidstvo zdá být odsouzeno k těžkostem, myslím, že bych měl uletět jako Perseus do jiných míst. Nemám na mysli utéci do snů nebo do iracionality. Mám tím na mysli, že musím změnit svůj postoj, dívat se na svět z jiného úhlu pohledu, s jinou logikou a s neotřelými metodami poznávání a ověřování. Obraz lehkosti, kterou hledám, by neměl vyblednout jako sny ztracené v realitě dneška a budoucnosti.“ (Italo Calvino)

Rychlost – „Již od mládí je mým osobním mottem okřídlená fráze ve staré latině „Festina lente“, tj. pospíchej pomalu… Merkur – hbitý, lehký a létající, mazaný a přizpůsobivý, volný a nenucený… navazuje vztahy mezi všemi objekty na světě a všemi subjekty, které si jen dokážeme přestavit“.

Přesnost – „V mém myšlení přesnost znamená především tři věci:
1/ dobře definovaný a dobře vypočítaný plán příslušné práce,
2/ vybavení si jasných, pronikavých, zapamatovatelných vizuálních obrazů,
3/ co nejpřesnější jazyk jak co do výběru slov tak výrazů nuancí myšlenek a představivosti“.

Viditelnost – „Pokud jsem do svého seznamu hodnot, které mají být zachráněny, zařadil viditelnost, je to proto, abych upozornil na nebezpečí, do kterého se řítíme, když ztrácíme základní lidskou schopnost: sílu soustředit se na vize se zavřenýma očima, dát vzniknout formám a barvám z linií psaných černým na bílém a vlastně přemýšlet v obrazech“.

Násobnost – „Každý život je encyklopedií, knihovnou, zásobou předmětů, řadou stylů a vše lze stále promíchávat a přeřazovat jakýmkoli myslitelným způsobem.“

Konsistence – Italo Calvino zemřel ještě předtím, než tento text dopsal, ale představuje úžasný smysl pro konsistenci, když uvažuje o plamenu života a krystalech materiálů: „Naučili jsme se, že určité vlastnosti vzniku a růstu krystalu připomínají vlastnosti vzniku a růstu nejzákladnějších biologických tvorů, čímž se vytváří určitý mezi světem minerálů a živé hmoty“. (Italo Calvino)

Stereotypy Galore

Závěr výstavy tvoří přehlídka předmětů, která představuje parafráze prvků, které se tradičně spojují se skandinávským designem a severskou kulturou. Je to trend, který začal během období postmodernismu, kdy staré, často stereotypní a lokální tvary byly interpretovány nově jako tzv. neotradiční výraz. Umělečtí řemeslníci a designéři začali vidět to exotické a mimořádné ve svých vlastních tradicích a vytvořili velice provokativní kreace, někdy s náznakem ironie. Někteří z našich mladších designérů dále pokračují v této tradici umírněnějším a minimalističtějším způsobem svou poetičností, vyzývavostí a univerzálností. Domnívají se, že design, a to zejména skandinávský, se stává příliš sofistikovaný a vážný. Rozsviť, řeknou, a nastav nám zrcadlo, takové, které přestavuje určitý druh klišé, humoristickou verzi skandinávského designu.

ms podle tiskových materiálů výstavy 20. října 2004
foto s laskavým svolením www.scandesign.com