August Strindberg: Hry II

Některé knihy se rodí dlouho a složitě. Zcela určitě se to týká českého dvousvazkového výboru divadelních her švédského dramatika Augusta Strindberga. Tento projekt vznikl už v osmdesátých letech minulého století v nakladatelství Odeon, v důsledku ekonomických změn po roce 1989 však už nemohl být realizován (dokonce byla rozmetána sazba už hotových překladů). Potom na dlouhou dobu usnul spánkem Šípkové Růženky. Roli prince, který ho z tohoto spánku probudil, nakonec sehrál Divadelní ústav, kterému za to patří dík.

První svazek, zahrnující nejvýznamnější naturalistická a historická drama, vyšel před čtyřmi lety a nyní světlo světa spatřil svazek druhý, ve kterém je zastoupena spisovatelova pozdní tvorba z let 1900 až 1907: hry Velikonoce, Tanec smrti I a II, Hra snů, Do Damašku I a II, čtveřice komorních her Bouřka, Spáleniště, Sonáta příšer a Pelikán a dva nedokončené fragmenty: Holanďan a Ostrov mrtvých. Všechna tato díla Strindberg napsal po duševní a umělecké krizi – takzvané Inferno-krizi –, kterou prodělal v devadesátých letech devatenáctého století a během níž radikálně změnil své politické, společenské i estetické názory. Z dřívějšího neústupného ateisty, materialisty a racionalisty se stal hluboce věřící člověk a vyznavač náboženské mystiky Emmanuela Swedenborga, v umělecké oblasti pak dřívější naturalismus nahradila orientace na nové, experimentální proudy, které – jak se zdálo – lépe postihovaly mnohoznačnost lidského nitra: především na symbolismus a expresionismus.

Ve Švédsku se tato „postinfernální“ tvorba, v níž často splývá reálný svět se světem transcendentna a básnické fantazie, prosazovala jen velmi ztěžka – inscenace některých titulů, zejména komorních her, se u diváků i kritiky setkaly s vyloženým nepochopením. Podstatně vlídněji však byla přijata v zahraničí, především v Německu, kde díky režisérovi Maxu Reinhardtovi záhy nastoupila vítězné tažení. Dnes se obecně má za to, že právě těmito dramaty se Strindberg nejznatelněji zapsal do dějin světového divadla.

Několik her obsažených v druhém svazku českého výboru u nás vychází vůbec poprvé, všechny ostatní pak v novém překladu, opírajícím se o poslední, nejautentičtější a nejúplnější švédské vydání Strindbergových sebraných spisů. Jeden z redaktorů tohoto takzvaného Národního vydání, přední znalec Strindbergova díla Hans-Göran Ekman, je ostatně také autorem fundované studie, jež české vydání doplňuje. Do knihkupectví se tak dostává titul, který ocení jak divadelníci a teatrollogové, tak i všichni, kdo se hlouběji zajímají o severské literatury. Doufejme, že jeho vydání také pomůže nejvýznamnějšímu švédskému dramatikovi zaujmout v repertoáru českých scén místo, jaké mu bezpochyby náleží.

Zbyněk Černík, ČRo 3 Vltava, 10. září 2004