Febiofest zahájila cena pro Islanďana Friðrikssona

Friðrik Þór Friðriksson přebírá cenu Kristián

Ve čtvrtek 24. dubna 2011 večer zahájila v pražském multikině Cinestar Anděl trojice filmů festival Febiofest. Jeden z nich s názvem Mama Gogo osobně uvedl jeho režisér, Islanďan Friðrik Þór Friðriksson.

Tvůrce, který je považován za jakéhosi otce moderní islandské kinematografie, ve své rodné zemi založil první filmový klub, časopis i festival a pustil se i do výchovy mladších kolegů. Cena Kristián za přínos světové kinematografii, která mu byla na otvíracím večeru udělena, tak tentokráte putovala do více než povolaných rukou

„Děkuji za pozvání i za tuto cenu. Do Prahy jezdím často, jsem tu snad už podvacáté,“ řekl islandský filmař po převzetí okřídlené ceny a následně uvedl svou tragikomedii Mama Gogo. Tu natočil loni v koprodukci s Norskem, Švédskem, Německem a Velkou Británií a věnoval ji své matce.

K nejslavnějším snímkům fimaře, který má pro Českou republiku slabost, patří na Oscara nominované Děti přírody z roku 1991, Ďáblův ostrov (1996) či psychologické drama Andělé všehomíra (1999). Friðrikssona jsme navíc mohli vidět také jako herce – zahrál si ve filmu svého severského kolegy Larse von Triera Kdo je tady ředitel?

podle iDnes, čtk, 24. března 2011

---

Snad mají moje filmy smysl

V Lidových novinách vyšel rozhovor s islandským režisérem Friðrik Þór Friðrikssonem. Nejzajímavější odpovědi citujeme:

Jedna z konstant vašich filmů jsou fotogenické lokace, volené s citem pro přírodu. To máte tak dobrého lokačního, nebo si exteriéry pro film hledáte sám?
Hledáme je s kameramanem. Island už známe nazpaměť…

Těmi krásnými scenériemi jste už na Island určitě přivábil nejednoho turistu. Máte díky tomu nějakou extra podporu od vlády?
Ne, Moji Andělé všehomíra nebo Ďáblův ostrov pro Island nejsou nejlepší reklamou. Ale máme Národní filmový fond, který na filmy přispívá třeba třiceti procenty.

[…] Mama Gogo je v podstatě autobiografický film […]

Bylo pro vás těžké točit o věcech, které se vás tak osobně dotýkají?
Ani ne. O hodně těžší byli Andělé všehomíra, jejichž hlavní hrdina spáchá sebevraždu. Rodina jeho předobrazu truchlila nadvakrát, když zemřel a když o něm vyšla kniha, a pak si museli prožít ještě můj film… Jsou to moji kamarádi, znám je od dětství.

Byl jste na slavnostní projekci Mama Gógó na Febiofestu?
Ne na celou dobu. Ale v kině seděl i můj islandský kamarád a říkal mi, že se české obecenstvo smálo na těch samých místech jako islandské, a že tedy snad i na těch správných místech slzeli.

Vojtěch Rynda, LN, kráceno, 29. března 2011