Zdeněk Lyčka – Hledám konzula na Fearách a v Grónsku

To, že umím dánsky, mi někteří diplomaté závidí,
říká absolvent pražské nordistiky Zdeněk Lyčka.
foto: Martin Benda

Málokterý český diplomat je s určitým regionem spjat tak intenzivně jako severský nadšenec Zdeněk Lyčka se Skandinávií. Na pražské nordistice získal doktorát, založil České centrum ve Stockholmu, přeložil z dánštiny několik knih a od června 2008 vede naše velvyslanectví v Kodani. Dva měsíce po svém nástupu poskytl Severským listům rozhovor.

Ve Stockholmu jste založil a vedl České centrum. Proč není takové centrum i v Kodani?

Ve Stockholmu jsme měli více místa. Původně jsme měli velvyslanectví v té známé velké vile od architekta Bočana na Floragatan 13. V roce 1972 vyhrála několik cen a dostala se i do učebnic architektury. Jenže pak potřebovala nutné opravy, na které stát neměl peníze, a s rozdělením federace se budova prodala. Česká ambasáda, včetně Českého centra, které tam mezitím vzniklo, se přesunula o pár bloků vedle do menší, sto let staré budovy se zachovaným zadním traktem. Původně se to mělo zbourat a postavit tam nějaký novotvar, což ale Rada krásy města Stockholmu nepovolila. Takže tam vzniklo České centrum s vlastním vchodem, krásnou promítací místností apod.

Kromě toho je Stockholm blíže Helsinkám a do Osla je to stejně daleko jako z Kodaně.

Ale Kodaň je hlavní a největší město velmi bohaté Skandinávie. Nevyplatilo by se centrum i zde?

Ono zas tolik nezáleží na tom, jestli se to jmenuje České centrum. Ve Stockholmu jsem byl jediný český zaměstnanec centra, pomáhaly mi jen nějaké švédské studentky. Tady v Kodani máme zase kulturní radu – paní Hamanovou, ovšem ta je především konzulka. Takže se to dá řešit i personálním posílením, nemusí se zřizovat rovnou centrum. Takhle to dělají třeba Litevci, kteří nemají nějaká svá centra, ale mají kulturního radu – např. právě zde v Kodani – který obsluhuje zároveň i Norsko a Švédsko.

Taky je důležitý prostor. CzechTrade tu sídlí někde na Vesterbrogade, za což platí dost peněz, ale beztak to není v centru, takže by tam nikdo za kulturou nechodil. Tady na ambasádě jsme ale objevili nevyužívaný prostor, kde býval snad bar, který jsme předělali na kinosál pro asi 50 lidí, což velikostně celkem odpovídá tomu, co je ve Stockholmu.

Dánština mi neuvěřitelně pomáhá

Jak se vám jako diplomatovi podařilo, že působíte v místech, která jsou vám kulturně blízká? Tedy že absolvent dánštiny na FF UK dělá velvyslance právě v Dánsku? Váš předchůdce pan Jančárek, absolvent portugalštiny, mi říkal, že česká diplomacie je malá a flexibilní, že se diplomati vybírají bez těchto ohledů…

Když jsem za komunistů studoval dánštinu, vůbec mne nenapadlo, že bych pracoval pro stát, natož v diplomatické funkci. Na MZV jsem nastoupil až v roce 1990 na konkurz na místo kulturního a tiskového tajemníka velvyslanectví v Kodani. Vyhrál jsem to i díky dánštině, kterou mí konkurenti neměli.

Působil jsem tam pět let a pak jsem na ministerstvu vedl odbor kulturních a krajanských vztahů. Z té pozice jsem i připravil vznik Českého centra ve Stockholmu, které jsem pak záhy přijel řídit.

Potom mi byly nabízeny pozice jako vedoucí Afrického odboru MZV, ale to jsem odmítal, protože by to pro mne byla ztráta času a taky bych tím nemohl naše ministerstvo nijak obohatit. Takže jsem se vrátil k těm kulturním a krajanským vztahům, ke kterým jsem měl blízko.

Podobně to bylo s Dánskem, kde jsem vystřídal Ivana Jančárka, kterého ministr pragmaticky poslal do Brazílie, protože Ivan umí portugalsky. Já jsem na ministerstvo nastoupil s tím, že jsem skandinavista, vybudoval jsem České centrum ve Stockholmu a teď chci o něco povýšit vztahy s Kodaní. A znalost jazyka mi v tom neuvěřitelně pomáhá.

Možná i díky tomu jsem poměrně rychle odevzdal pověřovací listiny a mohl si taky dobře popovídat s královnou, což bylo skutečně krásné.

To trochu popište…

Královna je osobnost, kterou Dánům můžeme závidět. Je to dáma, která má kulturní zázemí, takže se náš rozhovor brzy stočil na mé překlady Knuda Rasmusena. Takže jsme se měli o čem bavit. Taky jsme vzpomínali na rok 68, kdy jsem jí vyprávěl své zážitky. A ona přikyvovala a říkala „To byly časy…“.

Pak jsem si neodpustil citát z Karla Čapka, který v Cestě na Sever říká o Dánsku, že je to „sice malý krajíc chleba, ale tlustě namazaný máslem“. A královna mi řekla, že před válkou existoval dokonce termín tandsmør, což znamená tloušťku másla na výšku zubu.

Kolik vlastně zde působících velvyslanců umí dánsky?

Není jich mnoho. Pokud vím, tak šéf zastoupení Evropské komise je Němec ze Šlesvicka a dánsky umí. Ale jinak jsem tu příliš krátce, tak o dalších nevím.

Dánština je ale velká výhoda. Třeba při jednáních na diplomatické úrovni můžete s Dány mluvit dánsky, zatímco další diplomati nerozumí, takže někdy závidí.

Spojme Severskou společnost a Skandinávský dům

Jak již bylo uvedeno, v Praze jste vedl odbor kulturních a krajanských vztahů MZV, takže jste i rozhodoval o dotacích našim třem severským spolkům: Severské společnosti, Skandinávskému domu a Klubu islandských fanatiků. Jak je hodnotíte?

Být severským velvyslancem v Praze, tak jsem naprosto nadšen. Je to slušné zázemí a trochu se těm ambasádám v Praze divím, že tuto činnost více nepodporují. Na ministerstvu jsem se občas setkal s údivem, proč tyto společnosti máme financovat my a ne příslušné státy, které jsou navíc velmi bohaté.

V Česku je obrovský potenciál zájmu o Sever, takže si myslím, že by do toho mohlo plynout více peněz. Nejen z ambasád, ale i ze soukromých zdrojů, protože především ty mají kapitál. Známým evergreenem je propojení soukromých peněz a kultury. Ne ani tak skrze sponzorství jako spíš skrze partnerství určitých projektů, které je pro obě strany výhodné.

Je otázka, jestli Skandinávský dům a Severská společnost mají být dvě oddělené organizace, jestli by nebylo funkčnější to spojit do jedné větší s několika sekcemi.

Na webu velvyslanectví píšete, že chcete zintenzivnit vztahy s Faerskými ostrovy a Grónskem. Co tím máte konkrétně na mysli?

Nejdřív chci „otevřít dveře“ v našich vztazích skrze České dny, které se v Nuuku uskuteční začátkem září. Proběhnou taky jednání s místní vládou, která chce v blízké budoucnosti otevřít sedm dolů, což je dobrá příležitost pro naše firmy. Mým cílem je také najít v Grónsku honorárního konzula.

Jenom pro dokreslení: náš vzájemný obchod se během posledních tří let ztrojnásobil na půl milionů euro. Bilance je 95 % ve prospěch nás, 5 % pak tvoří grónské krevety. My tam vyvážíme střelné zbraně, střelivo a taky obrazovky.

A škodovky?

Zatím nula.

A vaše plány na Faerách?

Ty jsou podobné jako v Grónsku. Obchodní potenciál tam tkví především v ropě a plynu, který se tam určitě v okolním šelfu najde. Faeřani si v téhle věci hodně věří a také jejich samospráva postoupila trochu dál než ta grónská.

A jak jsem řekl na zahraničním výboru naší poslanecké sněmovny, mým konečným cílem je jak v Grónsku, tak i na Faerských ostrovech najít vhodného honorárního konzula. Už jenom proto, že tam jezdí čím dál více českých turistů. A když se něco semele, je konzul člověkem k nezaplacení.

Martin Benda, spolupracovník redakce, psáno pro Severské listy, 15. září 2008