Švédsko / Dánsko, 2002, 109 min
Režie: Lukas Moodysson
scénář: Lukas Moodysson
kamera: Ulf Brant's
hudba: Nathan Larson
střih: Michal Leszczulowski, Oleg Morgunov, Bernhard Winkler

Hrají: Oksana Akinšina, Arťom Bogucharskij, Tönu Kark, Elina Beninson, Lilja Šinkareva, Pavel Ponomarev, Tomas Neumann, Ljubov Agapova

Švédský režisér Lukas Moodysson proslul hlavně snímkem Láska je láska o vzájemném milostném okouzlení dvou dospívajících děvčat, avšak upozornil na sebe i několika experimentálnějšími filmy. V dramatu Lilya 4-ever (v „esemeskové“ řeči Lilja navždy) svůj pohled rozšířil do mezinárodních vod: načrtává osudy šestnáctileté ruské dívky Lilji (Oksana Akinšinová), která, pohlcena nouzí, přestává chodit do školy a propadá se až k prostituci jako snadnému zdroji příjmů. Švédsko, kde se posléze ocitá, se však pro ni nestává zemí zaslíbenou, ale konečnou stanicí bezprávné existence.

Moodysson neskrývá beznaděj, ukazuje zoufalství života v ruském městě i rozbité mezilidské vztahy, načež doplní tragickou tečku v podobě novodobého sexuálního otroctví. Obrazu vévodí bezútěšné bloky domů a zdevastované interiéry, pusté tovární haly a pošmourné počasí, lhostejnost či vypočítavost poznamenává kdejaký lidský osud. Lilja není idealizována: ráda by dosáhla atributů „západního“ standardu, což pro ni představují hlavně americké cigarety, ráda by se bavila na mejdanech. Když si poprvé v nočním baru vydělá peníze, hrdě za ně nakupuje v místní prodejně, aby ukázala, že jich má konečně dostatek. Varování před zprimitivněiou spotřební mentalitou je sugestivní.

Je pravda, že pojetí postav, zvláště pak vedlejších, je značně ploché a jednostrunné –postavy matky i tety jsou bezohledné a chamtivé, bez soucitu a svědomí, vrstevníci Lilje posměšně nadávají. Dočasně spřízněnou duši dívka nalézá jedině v malém klukovi, s nímž se náhodně seznámí. Obě tyto figury –jak Lilja marně hledající nějaký opěrný bod, tak hoch ve skrytu duše toužící po citové příchylnosti –jsou ztvárněny věrohodně, se smyslem pro postižení zpovrchnělého žití bez jakýchkoli ideálů. Kresba prostředí je věrohodná, přispívá k tomu i jazyková autenticita –celý film je převážně namluven v ruštině.

Moodyssonova výpověď nezanechává pohybnosti: pokud důvěřivý člověk upadne do tenat těch, kteří slibují falešný blahobyt, ocitne se v bezvýchodné situaci. A režisér svůj pochmurný obraz vybarvuje v sytých odstínech.

Jan Jaroš, filmový publicista, Týdeník Rozhlas, 6/2008

Lukas Moodyson se narodil 17. ledna 1969 ve švédském Malmö. V sedmnácti letech začal publikovat poezii, je autorem několika básnických sbírek a jednoho románu. Vystudoval švédskou národní filmovou školu při Dramatiska Institutet ve Stockholmu, kde natočil své první krátké filmy.