ToplistNa vrcholu
znak SLSeverské listy

           

 

Expedice Bergans Bajkal 2010 – zpravodajství 2.


Zamrzlý Bajkal, foto V. Morisson, Google Panoramio

Vašek Sůra a Pavel Blažek – Expedice Bergans Bajkal 2010 je první českou expedicí s cílem uskutečnit zimní přechod jezera Bajkal od jižního po severní pobřeží tzv. unsupported stylem (bez podpory). I když teď už víme, že díky problémům se stanem, který museli po týdnu vyměnit za jiný, nemůže být unsupported styl uznán, i když všechny ostatní atributy stylu včetně toho, že veškeré odpadky táhli s sebou, splnili.

23. března 2010 – za den cca 7000 km

Půjde-li vše dobře, v úterý ve 14,30 místního času v Irkutsku expedice nasedá do letadla a večer v 19,30 českého času přistává na Ruzyni! Přijďte je všichni, kterým expedice přirostla k srdci, do Ruzyně přivítat. Příletová hala terminálu 1 – letiště Praha-Ruzyně!

21. března 2010 – Irkutsk

Odpoledne příjezd vlakem do Irkutsku. Letadlo domů odlétá až v úterý. Takže se odpočívá, postel je měkká a voda teče teplá. Místo plánovaných až 35 dnů se podařilo Bajkal přejít za 24 dní. Skvělá práce…

19. března 2010 – Severobajkalsk

Do Nižněangarsku přijel člověk s mikrobusem – a odvezl je do Severobajkalsku. Po přebalení saní tak, aby se daly transportovat vlakem, a nutné očistě, vykoupání a převlečení odjeli krátce před půlnocí místního času vlakem směr Irkutsk. Cesta bude trvat dva dny. I další cesta domů je již naplánovaná a zajištěná – i když to nebylo díky šibeničním termínům nejjednodušší. Kluci do poslední chvíle nevěděli, kdy na nejsevernější místo Bajkalu dorazí. Podle toho se totiž odvíjel další plán – jízdenky na vlak, který po BAMu nejezdí denně, letecká společnost Russia, která jim dává výhodné podmínky, také mezi Petrohradem a Irkutskem nelétá denně, navíc je třeba vyřešit případný nocleh v Moskvě nebo Petrohradu (kdyby se něco semlelo). Ale díky dvěma Taťánám – Sizové z pražské agentury Moravia Contact a Starové z Irkutsku – vše snad klapne na jedničku.

19. března 2010 – 13,01 hod. – Nižněangarsk – dnes 17 km – celkem 647 km

Dnes 19. března 2010 minutu po jedné hodině odpoledne místního času (v 6,01 českého času) byla expedice Bergans Bajkal 2010 ukončena. Václav Sůra a Pavel Blažek dosáhli severního břehu u vesnice Nižněangarsk. Stihli ještě podat zprávu, že vidí nějakou silnici a domek, byli šťastni, že se jim splnil sen a stále opakovali, že už nemají kam jít dál, protože Bajkal končí. Potom se v satelitním telefonu vybila baterka. Další zprávy očekáváme dnes odpoledne.

Městečko Nižněangarsk na nejseverozápadějším konci Bajkalu sice výstavbou Bajkalsko-amurské magistrály (železnice BAM) získalo spojení se světem, ale jinak tu zřejmě jde život stále svými vlastními kolejemi… Významnější „centrum“ je nepochybně o trochu jižněji ležící Severobajkalsk.

18. března 2010 – dnes 36 km


14. března 2010 – Na takové pěkné kopce se
chlapci v poslední době celý den dívají.
foto archiv expedice

Pobřeží Bajkalu u Nižněangarsku,
ilustrační foto daniv.ru


15. březen 2010 – Nádherný výhled na horský
hřeben na západním pobřeží Bajkalu.
foto Pavel Blažek

14. března 2010 – Není to nádherné?
Na pozadí jsou vidět horské hřebeny
foto Pavel Blažek

Na Pavlově botě je dobře vidět,
jaké mají na botách „nesmeky“.
Jinak by to po ledu nešlo… foto Václav Sůra

12. března 2010 – Vašek Sůra při překračování
trhliny. „Hlavně se nepropadnout jako tenkrát
na severním pólu…“ foto Pavel Blažek

11. března 2010 – Využil jsem relativně teplé noci
a chvíli si venku hrál s foťákem a čelovkou.
Clona 13, čas 30 sekund… foto Pavel Blažek

9. března 2010 – Po západu slunce…
foto archiv expedice

9. března 2010 – Svačina s ostrovem Olchon
na pozadí, foto Vašek Sůra

8. března 2010 – I když se mezi horami ledu
najde cesta, lehké to zrovna není.
foto archiv expedice

Ilustrační záběr bajkalských nakupenin
ledu – torosů, foto archiv

Zázraky se dějí. Počítač už zase funguje! Asi se dobře vyspinkal.
Celý dnešní den nebyl sice nejpříjemnější (nedivme se, ušli 36 km v teplotě mínus 16 stupňů), na webu se objevilo video s „dvěma vyčerpanými polárníky“ téměř na pokraji zhroucení (naštěstí staršího data).
Dnes je nálada totiž úplně jiná. Zítra je čeká už jen asi 18 km – a bude tu Nižněangarsk. Takže expedice bude v cíli!!

17. března 2010 – dnes 32 km

Další hezký den, v noci třeskutá zima, přes den „jen“ 16 stupňů pod nulou. Skoro jak včera, ale na sundání bundy to prý dnes nebylo. Led je opět zasněžený, takže se celý den jde na lyžích. Horší je, že stávkuje technika. Solární panely sice už nabíjejí, jak mají, ale titanový notebook Apple odmítá připojit jakékoliv zařízení USB – ani foťák, ani kameru, ani modem. Takže se zprávy musí telefonovat přes satelit – a fotky zatím nebudou. Možná za to může mráz přes den a velká vlhkost vzduchu ve stanu… Inu, jak říká prastará programátorská moudrost: programátor dělá co umí, počítač si dělá co chce. Pro uživatele to platí taky, pro zimní Bajkal dvojnásob. Celkem ž urazili 594 km, zítra to bude šestistovka. Pozítří možná budou v cíli.

16. března 2010 – dnes 30 km

Unaveni, ale plni optimismu. Cíl se blíží, dávky potravin se mohly zvýšit, neboť do cíle dorazí dříve, než měli plánováno. Nastaly ale opět technické problémy. U dalšího solárního panelu se ulomil kabel, bohužel už ráno, takže jedna baterie se nenabila (celkem mají tři, dvě jsou nutné pro notebook a jedna pro satelitní modem, takže jen se dvěma nejde posílat zprávy).
Inu, může za to zřejmě mráz. Kabely křehnou a akumulátory moc nevydrží. Po měsíci prostě začínají odcházet jednotlivé díly výbavy. Potěšující je, že se již otevřel výhled na hory v okolí vesnice Nižněangarsk, takže cíl je prý doslova na dohled!
Dnes měli přes den okolo mínus 12 °C, ale naprosté bezvětří, tak na nějakou dobu odložili i vrchní bundy a šli jen ve dvou vlněných vrstvách. Jako ostrý kontrast k teplým dnům ale působí neuvěřitelně studené noci, kdy teplota klesá pod mínus 30 °C.
Také se podle předpokladu úplně změnil terén. Prakticky zmizela ledová pole a celou dobu se teď jde jen po sněhu a na lyžích, což je sice příjemné, ale sáně se více boří a je těžší je táhnout.

15. březen 2010 – dnes 33 km

Sláva, Vaškova noha se díky různým obkladům a zaříkáváním zázračně rozchodila, a jak píše na expedičních stránkách „jsem zase ten starý český polárník Václav Sůra plný humoru a odhodlání…“. Dnes zdolali 500 km. Zdá se, že s blížícím se cílem u vesnice Nižněangarsk se vrací i lepší nálada. Terén je teď o něco horší, než býval. Přibylo, tak jak se ostatně očekávalo, sněhových polí. Je to takové střídavé – chvílemi na lyže, chvílemi na nesmeky… Přes den nádherné počasí, 18 stupňů pod nulou a opět nádherné výhledy na horské hřebeny na západním pobřeží.

14. březen 2010 – dnes 29 km

Vítejte v Burjatské republice!
Tak se zdá, že expedice nabrala stále tempo. Zkuste tipnout, kdy dorazí do cíle. Ještě 15. března máte možnost na expedičních stránkách tipovat v soutěži o nejlepší odhad. U nás doma je skoro jaro (i když už bylo lepší skoro jaro), kocouři vyrážejí do noci za kočkama, i na Bajkale se oteplilo, dnes bylo „pouze“ 16 stupňů pod nulou. Ale cesta trvá už dlouho. Dny se slévají v jeden velký guláš pocitů, zážitků, studených a někdy ještě studenějších rán, rovných ledových ploten, někdy zase „oranic“. Jediné, co je teď třeba hlídat, je jakž takž správný směr postupu. Pavel k tomu dodává: „Pomalu jsme si dovolili začít se těšit domů.“
Pavel s Vaškem dnes šli relativně podél břehu. Skvělé výhledy na hory po levici. Celý den je na co koukat. V této části je Bajkal sevřen mezi horstvy na obou stranách břehu. Úžasné štíty, hřebeny, údolí a rokle…

13. březen 2010 – dnes 31 km

Ráno hned po pár stech metrech expedici překvapil terén, který tu ještě nepotkali. Všude okolo ležely kulaté ledové kry všech velikostí, zprohýbané jako mísy. Byly bez ladu a skladu naházeny, kam až oko dohlédlo, a Vašek s Pavlem neměli jinou možnost, než jít skrz ně. Jak neuvěřitelně příšerně se po takovém povrchu jde… sáně se co chvíli zasekávají a nohy se zvrtávají. Vašek má s nohama trable, v jedné noze zánět – a teď ještě podvrtnutý kotník… Ovšem Vašek je tvrdý muž, tak to snad ještě „pár dní“ do cíle vydrží. Není to už tak daleko.

12. březen 2010 – dnes 32 km

Dnes bylo všechno veliké (Rusko je také veliké). Mráz ráno, i cesta přes den. Hlavně rozsáhlé plochy čistého ledu, takže se daří udržet vysoký průměr. Led byl sem tam proťatý velkou prasklinou. Naštěstí většinou zamrzlé. Jedna je na fotce vpravo.

11. března 2010 – dnes 29 km

Odpoledne dosaženo dalšího významného bodu na expedici – 400 km od startu. Takže za zhruba deset dní už budou Vašek s Pavlem sedět ve vláčku na Bajkalsko-amurské magistrále a celkem dva dni pojedou (poměrně velikou oklikou) zpět do Irkutska.
Dnešní den bylo docela „teplo“ – jen kolem 12 pod nulou. Takže Pavel večer využil teplého počasí a maloval čelovkou číslice do vzduchu. Jak to dopadlo vidíte na fotce vlevo.

Také se ukázalo, jak pečlivě je třeba vybírat věci, které vzít s sebou, aby s dalo ledasco opravit. S tím jsem se setkal i u „pohodových“ lyžařských výprav ve finském Laponsku. Když se vám zlomí lyže několik dní od civilizace, je to bez dobrých zásob zlé. Expedice Bergans Bajkal 2010 získává energii ze solárních panelů, které mají přes den na saních a dobíjejí baterky. Včera se utrhl jeden kabel. To je zlé, baterky se musí v mrazu dobíjet stále, mají malou výdrž. Vašek píše: „Pavel obratně vypreparoval zbyteček kabelu z koncovky panelu a oholil oba konce ulomeného kabelu… vyndal jsem ze své servisní krabičky kus tvrdého měděného drátu a udělal z něj letovací očko. To jsme chytli do kleštiček, nahřáli nad vařičem, já vylovil i kousek cínu a kalafuny a drátky jsme k sobě hezky sletovali. Zaizolovat spoj páskou už bylo otázkou okamžiku… potřásali jsme si rukama jak Pat a Mat :-)“

10. března 2010 – za den 27 km

Přes den mínus 16 stupňů. Celkem teplo, ale v hlavách se po necelých 400 kilometrech honí všelicos. Ve večerním „zpravodajství“ na expedičním webu to je znát. Takové sebezpytování a vzpomínání na všechny, bez kterých by expedice asi měla potíže. Třeba na dietologa pana Havlíčka, který připravil každému menu opravdu na míru. Je problém do sebe dostat spoustu energie, živin, proteinů a tak. Navíc je Pavel vegetarián, takže mu Vaškův špek a sušené maso nepomůže – má s sebou místo toho sušený sýr a doplňkový protein. Na začátku na jídlo malinko brblali, šlo o zvyk, ale jak si zvykli, opravdu si na nic nestěžují.

9. března 2010 – za den 29 km

Ráno byla velká únava. Přece jen jsou na cestě už dost dlouho, a ač se to nezdá, 25 až 30 km denně je opravdu zátěž. Denní program je poměrně fádní: Vstát! Poté sbalit tábor a následujících cca 10 hodin (do západu slunce) táhnout sáňky směrem k severu. Postavit stan. Každý den. Nakonec se celodenní odpočinek nekonal a opět se vyrazilo na cestu. Přes den mínus 12 stupňů… Expedice vyráží podél pobřeží ostrova Olchon stále dál na sever. „Pomalu jsme se přibližovali k jeho nejvýchodnějšímu výběžku,“ píše Vašek. „Kulturní zastávku na pobřeží jsme neplánovali, ale i kdyby, stejně bychom se ke břehu nedostali. Ke břehu se dalo dostat jen asi na 50 metrů – pak už následovaly jen ohromné hradby z ledu a ledových ker. Byla to nádherná scenérie – blyštivé hory z poloprůsvitného ledu jiskřící v poledním sluníčku… Během svačiny se ozve velice silné dunění, které trvá asi dvě minuty, a my cítíme, jak se led i s námi hýbe. Během okamžiku vše utichá, jako by se nám ten rachot snad jen zdál. Není ale pochyb – o několik centimetrů jsme “popojeli”. Byl to asi takové speciální “sbohem” od Olchonu, protože teď už se od něj budeme jenom vzdalovat.“

8. března 2010 – za den 27 km

Dosaženo teoretické poloviny cesty. Počasí pěkné, obrázek si udělejte z fotografie vpravo, přes den 19 stupňů pod nulou. Samozřejmě záleží na tom, kudy se dále půjde, třeba se budou muset obcházet hory ledu – nebo naopak trhliny. Pak by se cesta protáhla.
Pavel píše o tom, jak jsou na cestu oblečeni: „Jako základní vrstvu přímo na těle máme vlněné termoprádlo od firmy Devold (model Active) – výborně hřeje, super rychle usychá a co je taky nezanedbatelné – ani po delším nošení nijak výrazně nezapáchá. Oba máme na sobě jak kalhoty tak triko. Na této vrstvě oba nosíme ještě další triko od Devoldu, tentokrát model Expedition. Je to teplejší vrstva s roláčkem ke krku. Vašek ještě často nosí vlněnou mikinu, rovněž od Devoldu, já obvykle pře den vystačím se dvěma spodníma vrstvama.
Vrchní vrstva je klasický hardshell – kalhoty s vysokým laclem (ten dosahuje až skoro do podpaží) a bunda s kapucí, na kterou jsme si každý přišili kožešinový límec – ten pomáhá chránit obličej. Jedná se o speciální expediční řadu od firmy Bergans (pro dámy – já mám oranžový set a Vašek modrý :-) Oba jsme měli možnost při předchozích akcích vyzkoušet několik druhů expedičního oblečení, ale shodujeme se, že tohle je zatím to nejlepší, co jsme kdy měli. Oba kusy se nedají popsat než jako naprosto “vychytané”. Kalhoty mají např. všité karimatky v oblasti kolenou , takže vám nemrznou a netlačí kolena, když si klekáte na ledu, což musíte udělat překvapivě často. Bunda je zase extra dlouhá, takže vám pod ní nezafukuje, všechny kapsy na ní jsou jsou navíc mimo bederní pás batohu (v našem případě postroje od saní), takže se minimalizuje tvorba otlačenin a navíc se člověk do kapes bez problému dostane. Bunda i kalhoty jsou ušity z Dermizaxu, který je do zimních podmínek mnohem vhodnější než Goretex, který v mrazu většinou nestíhá propouštět pot. My si na funkčnost nemůžeme stěžovat ani v nejmenším.
Během svačin a zastávek na sebe ještě bereme huňatou péřovou bundu – rovněž od firmy Bergans a rovněž určenou pro náročné akce. Má, stejně jako naše svrchní bunda, extra dlouhý střih (do půlky stehen) a je samozřejmě plněná velmi kvalitním peřím. Udržíme se v ní v teple i během zastávek.
Nezbytnou součástí jsou samozřejmě také různé druhy rukavic, čepice a kukly, ochrana obličeje, ponožky a boty, ale o tom zase třeba jindy.“

7. března 2010 – za den 33 km


7. března 2010 – „Támhle prý někam jdem Vašku,“
volá na záběru z videa Pavel Blažek.
foto archiv expedice

6. března 2010 – Cesta přes torosy je také
nezapomenutelným zážitkem…
foto Pavel Blažek

5. března 2010 – Západy slunce jsou tu
nezapomenutelným zážitkem…
foto archiv expedice

4. března 2010 – Táhnout sáně je většinou pěkná
dřina, speciálně pokud se do cesty připletou torosy
 foto Pavel Blažek

Teplota je 18 pod nulou, počasí se zdá stále přeje, ale začíná selhávat tělo. Otoky na Vaškově noze by normálního člověka zahnaly na 14 dní do postele, tady však satelitní konzultace s chirurgem u nás doma naordinuje utišující prášky a na noc priznic. No, co se dá dělat. Večer to bude skoro 300 km a pouhých 400 zbývá do cíle. Tělo musí vydržet. Na levé straně je někde v dálce ostrov Olchon… Najednou se snad třese led. Minizemětřesení? Tady klidně. „Podívám se pod nohy a vidím, jak se přímo pode mnou objevují pavučiny nových prasklin, které se s neuvěřitelnou rychlostí rozbíhají do všech stran. Stojím jako přibitý a užasle zírám pod nohy – ne strachy, ale ohromen tím úžasným představením, které nám jezero na dnešní odpoledne přichystalo. Trvalo to asi 2 až 3 minuty,“ píše Vašek ve zprávě.

6. března 2010 – za den 28 km

Ráno pekelný mráz, přes den je to lepší, jenom 15 pod nulou. Vašek s Pavlem bojují s drobnými omrzlinkami, otlačenými prsty v botách… Nic neobvyklého takovéto expedici… Přes den opět torosová pole, okolo poledne přelézali pár trhlin, jednu dokonce s otevřenou vodou, k večeru zase nádherný hladký led… Nejlepší zprávou dne je, že se na horizontu konečně objevil ostrov Olchon!!! V dálce jsou vidět vysoké kopce u pobřeží, které mají podle mapy okolo 1200 m n. m.

5. března 2010 – za den 26 km

Počasí docela přeje, ale hrozný mráz -35 stupňů. Pokud se Vám zdá, že stupně uváděné Pavlem a Vaškem jsou trochu odlišné od předpovědi počasí – možné to je. Jednak jsou trochu jinde, než meteostanice, která udává počasí, jednak teplotu odečítají z teploměru na saních v blíže nedefinovaném čase (když je čas), jednak může počet stupňů ovlivnit i silný vítr.
V noci klidno, přes den protivítr. Naštěstí ale nesněžilo – bylo jasno a chlapci se chvílemi kochali výhledy na oba břehy.
A co takhle celý ten děláte? Není to trochu na palici, celý den jen led a nekonečno? Na Bajkale uvidíte, jak je Země kulatá. V mrazu a větru si toho spolu moc nenapovídají. Vašek píše: „Jsme tu spolu, ale většinu dne každý ve svém světě – každý jsme “zašpuntovaný” svým iPodem a posloucháme, co je nám zrovna příjemné. Člověk během dlouhých pochodů potřebuje něčím zaměstnat mozek a je lepší si něco pustit, než nechat běžet myšlenky – ty mají tendence utíkat do trudomyslných míst :-) Mám ve svém iPodu hodně audioknih…“
„Před spaním koukáme do mapy, co nás teď v následujících dnech čeká. Tedy – půjdeme pořád po rovině a pořád na sever, ale člověka to tak nějak uklidňuje, když si prohlédne mapu, tvar pobřeží a trochu se na tu mapu umístí,“ píše Vašek na expedičních stránkách

4. března 2010 – za den 30 km

Od rána krásně svítilo slunce a led byl po většinu dne docela čistý. Šlapalo se výtečně a další třicítka je toho důkazem. Expedice se postupně přehoupla na východní stranu jezera. „To abychom si to trochu zkrátili, na západním břehu se zanedlouho vyloupne ostrov Olchon, který bychom jinak museli obcházet. Pokud se nám podaří udržet správný směr, měli bychom ho za pár dní těsně líznout a nemuset si nijak zacházet. Uvidíme, jak se zadaří. S navigací se tady totiž moc netrápíme. Sever je celkem jasný a až do teď se dalo docela úspěšně sledovat západní pobřeží jezera.“
Večer byl problém. Perfektně těsnící stan je bezvadný, ale musí se dát pozor na vaření uvnitř. Vašek a Pavel měli večer problém. Vařič spotřeboval skoro všechen kyslík ve stanu – jedině díky duchapřítomnosti zkušených polárníků se nestalo nic strašného. Prostě musíte otevřít vchod a rychle ven – počasí nepočasí. Lehce se to řekne, špatně provádí, když zvolna ztrácíte vědomí.

podle expedičních stránek Michael Stanovský, březen

v Severských listech publikováno
poslední aktualizace 21. března 2010

Související články

Expedice Bergans Bajkal 2010 – návrat domů – 24. 3. 2010
Expedice Bergans Bajkal 2010 – 2. – 1. 3. 2010, 24. 3. 2010
Expedice Bergans Bajkal 2010 – zpravodajství 1. – 22. 2. 2010, 21. 3. 2010
Expedice Bergans Bajkal 2010 – 1. – 21. 2. 2010, 21. 3. 2010
Po Běhounkových stopách – 20. 6. 2008
První česká expedice přešla Špicberky – 15. 5. 1999

Kanadská Expedice Siberian Express for Water

Hodnocení článku

Průměrná známka:  1,00   hodnoceno: 6 ×
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah a ručí za uváděné informace. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na autor@severskelisty.cz.


Upozornění:

  Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese webmaster@severskelisty.cz.


Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • stanovsky@severskelisty.cz, tel: +420 603 538 168

Název Severské listy je zapsán jako slovní ochranná známka na ÚPV ČR pod číslem 308361.

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2018 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01  Dřenice, Czech Rep. • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2018. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1804-8552

cnt: 26.307.388 • onln: 1 • robot ostatni • php: 0.123 sec. • www.severskelisty.cz • 54.227.104.53
file v.20180224.034553 • web last uploaded 20180225.035521
2017:314 • 2018:10