Dánské předsednictví je pro vstup ČR do EU klíčové

Anders Fogh Rasmussen, foto AP

1. července převzalo předsednictví Evropské unie Dánsko. Jako slogan svého předsednictví si Dánové zvolili program tzv. tří E. Nechali se tak inspirovat Švédskem, které Unii předsedalo o rok a půl dříve. Švédská tři E byla následující: Enlargement (rozšíření), Employment (zaměstnanost) a Environment (životní prostředí). Dánská tři E po menší úpravě znějí: Enlargement, Enlargement a Enlargement (tedy rozšíření, rozšíření a – rozšíření). Je patrné, že Dánsku na rozšíření Evropské unie na východ opravdu záleží. Dánsko tradičně podporuje rozšíření EU o východoevropské země již od konce studené války. Během půlročního předsednictví má nyní jedinečnou příležitost dotáhnout rozšíření Unie do konce. Pokud totiž vše půjde hladce, mělo by padnout na konci roku 2002 na summitu v Kodani definitivní rozhodnutí o přizvání až 10 států, mezi nimiž figuruje i Česká republika. V tomto případě by se ČR mohla stát členem již v roce 2004.

I mezi dánskou populací je podpora rozšíření stabilně vysoká. Evropská unie jako taková se v Dánsku příliš velké popularitě mezi obyvatelstvem netěší, nicméně proti rozšíření většina nemá výhrady. Dánsko je dokonce jednou z mála zemí, které připustily možnost přijímat pracovníky z nových členských států ihned po jejich vstupu. Ostatní státy si v jednom ze základních práv občanů Unie – právu na volný pohyb pracovní síly – vydobyli až několikaletou výjimku. Bojí se totiž návalu levné pracovní síly z východu. Podle dostupných statistických výzkumů jsou však takovéto obavy neopodstatněné.

Kalendář Evropské unie je po celou dobu dánského předsednictví velmi nabitý – hlavní vyjednávání muselo být vtěsnáno do tří zbývajících měsíců. Bylo nutné počkat na výsledek německých voleb, roli bude hrát i výsledek irského referenda o smlouvě z Nice. Všechny smlouvy musí být totiž v Evropské unii schváleny všemi členskými státy, v případě smlouvy z Nice byli Irové jediným národem, který smlouvu v referendu zamítl a tato smlouva tak nikdy nevstoupila v platnost. Nická smlouva Evropskou unii připravuje na rozšíření, její přijetí je tedy pro dokonání celého procesu velmi důležité. Brzy budou mít Irové znovu možnost ke smlouvě se vyjádřit, pokud ji odmítnou, dojde minimálně ke zdržení celého procesu rozšíření. Lákavé vyhlídky si pochopitelně mohou zkazit i samy kandidátské země, pokud poleví v tempu vyjednávání a nestihnou tak uzavřít všechny kapitoly včas. Vzhledem k tomu, že v kalendáři EU na nejbližších několik let příliš okének nezbývá, je zde nebezpečí, že by mohl být vstup nových států oddálen až na rok 2008.

Program dánského předsednictví má i svou symboliku – heslo „z Kodaně do Kodaně“ bývá často opakováno z úst premiéra Anderse Fogha Rasmussena, jednoho z hlavních aktérů předsednictví. V roce 1993 byly totiž v závěru minulého dánského předsednictví zveřejněna tzv. kodaňská kritéria, která stanovila jasné podmínky pro vstup nových členských států. Nyní by měl být celý proces rozšíření v tom samém městě dotažen do konce. Symbolický rozměr dánského předsednictví nelze opomenout a Anders Fogh i kandidátské země musí doufat, že pátek třináctého, na který by měl Rasmussenův historický projev v závěru dvoudenního summitu připadnout, nebude mít svůj pověrčivý tragický rozměr. Předsednictví je pro Dánsko obrovská výzva a dánští politici do toho dávají vše. Anders Fogh Rasmussen si nemůže dovolit neúspěch. Hlavním dánským trumfem, který premiér hodlá použít a vlastně už použil, je heslo „Teď, nebo ne nikdy – ale za hodně dlouho“. Dánsko má během šesti měsíců jedinečnou možnost nejen vepsat se do dějin evropské integrace, ale také se v Evropě zviditelnit v lepším světle.

Tereza Hořejšová, Europeum, Integrace, 23. září 2002
převzato s laskavým svolením redakce Integrace