Babočka kopřivová (Aglais urticae)
foto Darkone, Wikimedia Commons
Otázka, proč z finské přírody vymizela babočka kopřivová, patří k oněm věčným otázkám, na které budeme sotva kdy schopni dát jasnou odpověď. V létě 1998 a 1999 babočky opravdu vymizely z rozsáhlých oblastí na jihu Finska. Obdobný úpadek v roce 1987 zasáhl oblasti od Švédska přes Finsko až po jižní Rusko. Silné poklesy stavů (latence) jsou zřejmě součástí biologie baboček kopřivových.
Babočky se začaly poprvé po roce 1997 ojediněle objevovat koncem minulého léta
mimo jiné v Helsinkách a Tammisaari. Nepřetržitě se však vyskytovaly např. v Okouní
zemi a také v severní části Norska.
Babočka kopřivová (Aglais urticae) patří vedle babočky pavího oka (Inachis io),
babočky bílého c (Polygonia c-album) a babočky admirála (Vanessa atalanta) k denním
motýlům, kteří přezimují jako imága a v larválním stadiu se živí listy rostlin.
Dříve existovala domněnka, že babočka kopřivová a paví oko se střídají v gradaci,
což by mohlo svědčit o jejich vzájemné konkurenci. Nyní však došlo k současné latenci
obou druhů, i když stavy babočky pavího oka začaly narůstat rychleji. Je tedy možné, že
oba druhy napadá tentýž cizopasník či choroba. Larvy obou druhů žijí dlouho v koloniích
opředených ochrannými vlákny, zatímco larvy babočky bílého c a babočky admirála žijí
samotářsky, u babočky admirála ještě zabalené do listů či ve vrstvě výkalů.
Stavy babočky kopřivové podle pozorování Ústředního přírodovědného
musea v Helsinkách vzrostly v nížinách koncem léta 1996, snad kvůli špatnému stavu
parazitů. Lze tedy považovat za pravděpodobné, že značný úbytek babočky kopřivové je
způsoben nepříznivými povětrnostními podmínkami a stavem parazitů.
Babočka kopřivová se postupně navrátí do svých dřívějších lokalit. Ty již v té
době budou prosty parazitů, jejichž latence však samozřejmě nikoho neznepokojí. O to
srdečněji bude jistě vítán návrat milého motýla.
Literatura:
Mikkola, K.: Miksi nokkosperhonen katosi? In: Suomen Luonto 59(4), s. 35.
Helsinki 2000.
Autor článku, docent, doktor filozofie Kauri Mikkola je odborník redakce Suomen Luonto na problematiku hmyzu, bezobratlých, plazů a obojživelníků
Suomen Luonto (Finská příroda) je časopisem Finského svazu ochrany přírody. Vychází dvanáctkrát ročně.
Kauri Mikkola, z finštiny přeložil Václav Chvátal, 1. července 2000
v Severských listech publikováno
Buďte první, kdo bude hodnotit článek!
Klikněte na známku:
Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.
Autoři příspěvků odpovídají za obsah, ručí za uváděné informace a za to, že jejich příspěvek nporušuje Autorský zákon. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.
Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na stanovsky@severskelisty.cz.
Upozornění:
• Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.
• Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese stanovsky@severskelisty.cz.
Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.
SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • stanovsky@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • michael@stanovsky.eu, tel.: +420 603 538 168
PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773
Copyright © Severské listy, 1998-2024 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552
Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01 Dřenice, Czech Rep. • stanovsky@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel.: +420 603 538 168
Copyright © Severské listy, 1998-2024. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-8552