Nápad pana Nobela a jeho slavná cena

Zveřejnění poslední vůle švédského vynálezce a průmyslníka Alfreda Nobela, který strávil posledních šest let života v San Remo, kde 10. prosince 1896 zemřel, způsobila senzaci. Jeho vztah k rodině, přátelům i k bližším spolupracovníkům byl vřelý, bylo samozřejmé, že na ty, kdo mu byli drazí, vzpomněl i ve své závěti. Největší část pozůstalosti však odkázal fondu, jehož úkolem bylo vytvořit speciální cenu. Ta měla být každoročně udělena za významné objevy v oborech fyziky, chemie a fyziologie či lékařství. Dále pak v literatuře a za mír.

V té době nebyla veřejnost zvyklá, aby takovéto ceny byly udělovány privátním osobám, boháči obvykle odkazovali svůj majetek církvi anebo institucím různého druhu. Také výše fondu, přes 30 miIionů švédských korun (dnes by to byla celá miliarda), vzbudila pozornost.

Průkopnictví Alfreda Nobela se zdaleka ne všude setkalo s pochopením. Královská akademie věd, která měla rozhodovat o udělení ceny v oborech fyziky a chemie, hlasitě protestovala. Mínila, že má důIežitější věci na práci, než rozdělovat peníze mezi obyčejné smrtelníky a chtěla se svého úkolu vzdát. Ve švédském tisku způsobil tento nápad pana Nobela tzv. věčnou diskusi, která plnila stránky novin argumenty pro a proti po dlouhá léta.

Dnes už se Královská akademie věd závěti Alfreda Nobela nezpěčuje, v souhlase s ní vybírá Karolínský institut ve Stockholmu nositele Nobelovy ceny v oboru fyziologie nebo lékařství, Švédská akademie hlasuje o udělení ceny za literaturu, zatímco cenu za mír svěřil pan Nobel norskému parlamentu.

O ceně v ekonomii ovšem nebylo v závěti Alfreda Nobela ani slovo. Vyhlásila ji Říšská švédská banka v roce 1968, když oslavovala 300 let svého vzniku, jako „Cenu v ekonomii na paměť Alfreda Nobela“. Říšská banka věnuje každoročně stejný obnos jaký připadá cenám v ostatních oborech a požádala Královskou akademii věd, aby zvolila vhodné osoby.

Lidé se často táží, co vedlo Afreda Nobela k rozhodnutí odměnit právě literaturu a mír. Odpověd lze nalézt ve studiu jeho života. Narodil se do rodiny technických talentů, vynálezy jeho otce vzbudily zájem ruského ministerstva obrany, a tak Alfred spolu s bratry Robertem a Ludvigem strávil podstatnou část svého dětství a mládí v St. Petergburgu. Rodina žila společenským životem na vysoké úrovni, bratři měli privátní učitele a výchova, jíž se jim dostalo, byla kosmopolitická. Vedle přírodních věd studoval mladý Alfred jazyky a v dospělosti hovořil plynně švédsky, rusky, francouzsky, anglicky a německy.

A nejen studoval ale i miloval literaturu, četl klasiky i moderní spisovatele a speciálně rád měl poesii. Z přírodních věd si nejvíce oblíbil chemii a chemické experimenty ho doslova fascinovaly.

Alfred Nobel, průmyslník, vynálezce dynamitu, třaskavé želatiny, balistitu (bezdýmový prach) a stovky dalších patentů z oboru technické chemie, se nikdy neoženil a neměl děti. Ti, kdož ho dobře znali, považovali ho za člověka otevřeného a mírumilovného. Navenek se však distancoval, jen velmi nerad pouštěl novináře do své blízkosti a nikdy nevyhledával pompu smetánky, svou povahou byl spíše skromný a snad i trochu stydlivý. Zároveň je ale pravda, že způsob společenského života, pro jeho třídu tehdy obvyklý, mu neobyčejně ztěžovalo rozsáhlé cestování.

Mnoho lidí se zcela chybně domnívá, že Alfred Nobel navrhl cenu za mír jako jakousi náplast na své špatné svědomí. Je však třeba mít na paměti, že dynamit byl během jeho života používán převážně při stavbě železnic, mostů, v dolech a podobně.

Alfred Nobel nikdy nevyhledával konflikty, svou mentalitou to byl člověk klidný a konstruktivní a měl skutečný zájem o světový mír. Ten se v něm vytvořil díky vlivu Berthy von Suttnerové, která pracovala po celý život pro upevnění míru a v dlouhých diskusích ho do své práce zasvětila.

Jana Witthed, 8.11.2001

---

Nobel Alfred Bernhard Filip (21.10.1833 – 10.12.1896)

Švédský chemik, průmyslník a vynálezce. Zabýval se výzkumem a výrobou výbušin, vynalezl (1867) dynamit, třaskavou želatinu, balistit (jeden z prvních bezdýmných střelných prachů), třaskavou rtuť, roznětku, rozbušku aj. Vynález dynamitu, vysoce explozívní výbušniny, znamenal revoluci ve vojenské technice i v průmyslovém využití výbušnin. Dynamit je sloučenina nitroglycerinu – látky vysoce citlivé na náraz či úder – a savé křemičité hlinky. Účinnost nitroglycerinu se reguluje poměrem obou těchto součástí.

Alfred Nobel byl synem průmyslníka a vynálezce, pracujícího v ruském zbrojařském průmyslu. Po smrti otce pokračoval v jeho výzkumech a r. 1863 vynalezl rozbušku s třaskavou rtutí. V roce 1865 založil továrnu Dynamit Nobel AG. Za svůj život získal přes sto patentů z různých oborů chemické technologie. Na jejich základě vydělal obrovské jmění a v roce 1895 založil fond (Nobelova nadace), z něhož je udělována Nobelova cena.

Podle encyklopedie Diderot, 8.11.2001