KUKL – čarodějný spolek z Islandu

Anarchopunkové kořeny zpěvačky Björk

Když jsem kdysi před lety poprvé slyšela KUKL, byla jsem doslova uchvácena. Nevěřila jsem, že existují lidi, co napsali hudbu mně šitou na míru. Je škoda, že KUKL dneska už téměř nikomu nic neříká (až na pár nenapravitelných björkofilů a björkofilek, jako jsem já, nebo těch, co dobře znají vše, co vyšlo pod anarchistickým labelem Crass), protože tahle anarcho-punková kapela měla naprosto unikátní zvuk. Jelikož si myslím, že stojí za to KUKL znát, pokusím se vám ji trochu představit.

Píše se rok 1983 a na Islandu se začíná formovat uskupení, ve kterém se sejdou lidé, kteří původně koexistovali v jiných punkových kapelách, lidé kolem surrealistického uskupení Medusa. Tak třeba dnes nejznámější Islanďanka (tehdy osmnáctiletá) Björk, která si od svých třinácti let prošla hned několika kapelami, dala sbohem punkové feministické formaci Tappi Tíkarrass (česky „Špunt v prdeli kurvy“), a poskytla tak KUKL svůj nezaměnitelný hlas. Einar Örn, který tehdy patřil ke kapele Purrkur Pillnikk a který se při svých studiích v Londýně seznámil s lidmi z CRASS (CRASS dokonce KUKL později nabídl fúzi, ale ti ji odmítli s tím, že většina osazenstva kapely v Británii v životě nebyla, a nemohou tedy zpívat o Thatcherové a Reaganovi), doplňoval Björk zpěvem a zároveň hrál na trubku. Dále to byli bubeník Sigtryggur Baldursson (Trix) a kytarista Gudlaugur Kristinn Óttarsson (Gud Krist), oba původně v kapele Theyr, Birger Morgensen (Birgir), baskytarista z Med Noktum. a Einar Melax. Tak vznikla kapela složená ze spisovatelů, básníků, výtvarníků a samozřejmě hudebníků, která se pojmenovala KUKL, což v islandštině znamená „čarodějnictví“, ale chápejte to taky jako jakési „duševno“.

Za dobu své krátké existence (do roku 1986) stačili vydat dvě alba „The Eye“ (1984) a „Holidays in Europe“ alias „The Naughty Nought“ (1986), které vyšly na vinylu u Crass Records (a naštěstí pak ještě v roce 1997 na CD). Album „The Eye“ je úzce spjato s dílem francouzského filozofa a anarchisty Georgese Bataille „The Story of the Eye“ (Příběh oka). Smyslem tohoto ve své době skandálního díla ovlivněného surrealismem a psychoanalýzou je pochopení totality lidského bytí, které je možné jedině na základě hraničních zkušeností. Ty je možné realizovat tehdy, odpoutáme-li se od jakýchkoli společenských konvencí a zaměříme se na hlubiny své duše, pudy a tužby, osvobodíme-li ducha od logiky a racionality. Tento stav opojení je spojnicí s totalitou bytí. Proto se ve své knize Bataille věnuje různým sexuálním obscénnostem, smrti a násilí. Sexuální vzrušení může tento stav navodit, stejně jako cokoli, co děláme jenom na základě svých pudů a emocí a co se vymyká tomu, co se běžně považuje za „normální“.

Mladý hrdina se v příběhu oddává neobvyklým sexuálním zážitkům (často na hranici smrti) se dvěma dívkami, první zvrácenou a fascinovanou vejci, varlaty a očními bulvami, druhou duševně nemocnou, která si nakonec vezme život. V příběhu dojde k znásilnění a zavraždění kněze a vyloupnutí jeho oční bulvy. Důležitým motivem příběhu je sdílení úlevy při močení, které hrdiny navádí k realizaci dalších prožitků a tužeb. Björk tvrdí, že ji „Příběh oka“ totálně změnil. Pochopila, že je důležité, aby dělala jenom to, co chce a po čem touží a co jí velí intuice bez ohledu na to, co se považuje za morální, i kdyby to znamenalo, že ublíží jiným.

KUKL nebyli žádné nuly (v tom běžném pojetí). Jejich hudba byla stejně výjimečná jako oni sami. I pro mě často nesnadno pochopitelná. Jak sami říkali: „Neřešíme problém, těch, co chtějí, abychom se vymezili a definovali, aby nás pochopili. Sami často nevíme, co děláme, jako se stále učíme. Nechceme spadnout do žádných definic, které by mohly ukončit proces našeho poznávání. Chceme jen v lidech probudit skryté nevyužité spící síly, o jejichž existenci neměli tušení.“

Obsahově jsou skladby hodně protináboženské a spíše apolitické – jako by chtěli říct „zameť si nejdřív před svým prahem a osvoboď hlavně svoji duši“. Zvolili podvědomý způsob léčby zhoubných mocichtivých charakterů snažících se všechny asimilovat do jejich mašinérie. KUKL chtěl lidem vzkázat, že každý může na sobě realizovat libovolné revoluce na individuální bázi. Tyto individuální odchylky zavádí mez odchylky do vládních kalkulací.

„Nepřizpůsobujte se, ne ve svých postojích a životních stylech. Užitím této zásady zavádíme nesouběžnost do psýché našeho publika, a protože se to nesnažíme uplatnit jen na našich osobních hranicích, dává to prostor jednotlivcům, aby naplnili sami sebe. Jeden nekonformní postoj bude plodit zástupy dalších. Máš jedině právo být sám sebou!“

Karolína Václavíková, 21. 9. 2004, redakčně kráceno