Toplist Na vrcholu
znak SLSeverské listy

           

 

Tvorba Jiřího Koláře poprvé ve Finsku

kolar02x.jpg
kolar03x.jpg
kolar05x.jpg
kolar06x.jpg

Tvorba Jiřího Koláře poprvé ve Skandinávii

Ve finské metropoli se konala první velká retrospektiva českého umělce doplněná díly Běly Kolářové

V helsinském Muzeu umění Amose Andersena se v květnu 2003 konala výstava z díla Jiřího Koláře a jeho ženy Běly. Oba umělci se nejen ve Finsku, ale ve Skandinávii vůbec poprvé představili velkou retrospektivou.

Dílo Jiřího Koláře se ve Finsku dosud objevilo jen na společných výstavách, umělec je zde však známý i díky letitému přátelství s významným finským architektem Juhaniem Pallasmaaem, který také svou kolekcí výstavu doplnil.

Expozice zahrnuje Kolářova díla ze sbírek Muzea Kampa – jde o devadesát koláží z padesátých až sedmdesátých let. Běla Kolářová se představuje výběrem fotografií a asambláží. Projekt vznikl i díky iniciativě českého malíře Petra Řehoře, který žije ve Finsku třicet let (v devadesátých letech vystavoval i v pražském Mánesu a před několika lety se ve finském Pori podílel na úspěšné výstavě Františka Kupky).

Výstavní činnost Muzea umění Amose Andersena se realizuje ve třech liniích. Jeho vedení klade důraz na klasiky moderního světového umění, kteří nejsou ve Finsku příliš známí. Další část tvoří tematické výstavy nejstaršího umění a velkou pozornost galerie věnuje i současným mladým finským umělcům. „Jiří Kolář svým způsobem patří do první skupiny, i když rozhodně není ve Finsku neznámý.

Osobně ho považuji za jednoho z nejvýznamnějších tvůrců šedesátých let. Jsem přesvědčen, že výstava zde odstartuje novou vlnu zájmu o Kolářovo dílo,“ soudí ředitel muzea Kai Kartio.

Mecenáš umění – první podmínka

Muzeum umění Amose Andersena sídlí v secesní budově z počátku století v centru Helsinek a patří k největším soukromým institucím svého druhu. Nese jméno po obchodníkovi a mecenáši umění Amosi Andersenovi (1878–1961), který počátkem minulého století přišel do Helsinek ze Švédska. Úspěšně podnikal – hlavně v obchodě s realitami, stal se tiskovým magnátem – patřily mu i největší švédské noviny ve Finsku. Zároveň významně podporoval umění: byl velkým milovníkem divadla, hudby a výtvarného umění. Založil také soukromou sbírku, ale této činnosti se tak systematicky nevěnoval.

Anderson neměl rodinu a dvacet let před svou smrtí ustanovil nadaci s tím, že z věnovaných peněz bude založeno a spravováno muzeum moderního finského umění. Muzeum vzniklo v roce 1964 v Andersenově soukromém domě. Po rekonstrukci z konce devadesátých let minulého století má muzeum v několika patrech stálou expozici, prostory pro aktuální výstavy, butik a kavárnu.

V letech po svém založení bylo Andersenovo muzeum jedinou galerií moderního umění v Helsinkách a svůj význam si podrželo i po vzniku galerie Kiasma, kde byla instalovaná moderní sbírka finské Národní galerie. Podle ředitele Kartia si ve srovnání se státní galerií udržuje alternativní charakter. „Je tu jistá konkurence, ale v dobrém slova smyslu, nepěstujeme rivalitu,“ říká.

Muzeum je ve srovnání se státními galeriemi relativně malé a výstavy zde mají příjemný, komorní charakter. Především je ale výmluvným příkladem fungování soukromé nekomerční instituce. „Peněz není nikdy dost, ale opravdu si nemáme nač stěžovat. Naše postavení je stabilní a jako soukromá nadace se solidním finančním základem máme příjem, který nám dovoluje plánovat dopředu, což ve státních institucích není možné. Tam je všechno závislé na státním rozpočtu a nikdy není jisté, kolik z něj bude možné čerpat,“ vysvětluje Kartio.

Sedmdesát procent příjmů muzea tvoří peníze z nadace, deset procent čerpá ze státních zdrojů a zbytek tvoří příjmy z vlastní činnosti. Částky určené na akvizice nejsou podle Kartia příliš vysoké, ale muzeum pravidelně nakupuje nová díla. Celkem zde pracuje dvacet zaměstnanců včetně strážců a technických pracovníků.

O výstavní program pečuje pět odborníků a ročně se otevírá deset výstav. Kartio soudí, že finská veřejnost se nejvíc zajímá o hudbu – moderní i klasickou. „Moderní výtvarné umění přitahuje pozornost mladé generace. Máme padesát tisíc návštěvníků ročně a to není málo, i když za to částečně vděčíme naší poloze v centru,“ uzavírá.

Jana Machalická, LN, 15. května 2003

v Severských listech publikováno

Hodnocení článku

Buďte první, kdo bude hodnotit článek!
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah a ručí za uváděné informace. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na info@severskelisty.cz.


Upozornění:

  Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese stanovsky@severskelisty.cz.


Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • stanovsky@severskelisty.cz, tel: +420 603 538 168

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2019 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01  Dřenice, Czech Rep. • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2019. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1804-8552

cnt: 26.499.071 • onln: 1 • robot ostatni • php: 0.608 sec. • www.severskelisty.cz • 35.170.81.210
file v.20190115.000419 • web last uploaded 20190901.041847
2017:149 • 2018:98 • 2019:81