Nejen o české kultuře na Islandu

Jóhanna þrainsdóttir, foto Jiří Bartoň

Jóhanna þrainsdóttir, foto Jiří Bartoň

Interview s paní Jóhannou þrainsdóttir z islandského Reykjavíku

Před prázdninami projížděla Českou republikou paní Jóhanna þrainsdóttir, která byla po několik let předsedkyní Společnosti československo-islandské na Islandu a je známou překladatelkou z češtiny i z mnoha dalších jazyků – angličtiny, němčiny, dánštiny. Islandská sekce Severské společnosti uspořádala setkání s islandským hostem v červnu 2002 v restauraci Reykjavík, kde nám také paní Jóhanna poskytla interview.

Je mi známo, že často navštěvujete Českou republiku. Můžete nám říci – proč?

Jsou zde vynikající lidé. Také miluji Kladno, což Vás asi překvapí, mám tam přátele a navíc mně Kladno připomíná atmosférou islandská města v minulosti. Ráda tam jezdím. Ovšem Praha je klenot – architektura, nádherné kamenné stavby, kostely, kavárničky, divadla a také fantastické obchůdky.

Který obchod Vás inspiroval?

Víte, já zbožňuji klobouky, asi proto, že se nemohou nosit na Islandu, kde fouká neustále vítr. A na Václavském náměstí jsem v kloboučnictví za výlohou obdivovala krásný široký klobouk s růžemi, který jsem však nekoupila… Na Island si vezu z Prahy českou literaturu, kterou chci přeložit pro islandský rozhlas. V antikvariátech jsem zakoupila zpěvník „Národ v písni“ z roku 1940, Dvořákovy písně, libreto jeho opery Čert a Káča a také slavné oratorium Stabat Mater – to vše využiji pro pořady v televizi a pro islandské sbory.

Znají Islanďané českou hudbu?

Pochopitelně, těší se velké oblibě. Islandské sbory nacvičují sborové skladby B. Smetany, A. Dvořáka. Na prknech reykjavíckého divadla se hrála Prodaná nevěsta. Na Islandu působili čeští hudebníci už v minulosti a najdeme je tam dodnes. Mnoho mladých nadějných hudebníků z Islandu studuje na českých hudebních školách. Islanďané rádi zpívají ve sborech, v těchto dnech je v Praze amatérský soubor. Řekla bych, že sborový zpěv je historický fenomén. Já osobně se nyní zajímám o Bedřicha Smetanu a o jeho pobyt ve Švédsku, studuji jeho dopisy.

Které české filmy jste překládala v poslední době?

Byly to filmy Obecná škola a Kolja, které jsem překládala přímo z českého originálu a myslím, že se mně podařilo zachytit specifický český humor i slovní hříčky. Tyto filmy jsou velice oblíbené a ani nevím, zda páni režiséři vědí, že jejich filmy měly tak ohromný úspěch až na Islandu.

Na kterých překladech dnes pracujete?

Překládám z dánštiny do islandštiny filozofické dílo S. Kierkegaarda, což není jednoduchá záležitost, je to ale pro mne výzva.

Islanďané a jazyky?

Jsme malý národ, a proto se musíme učit jazyky. Chceme, aby naši mladí lidé ovládli velmi dobře svou mateřštinu – islandštinu, vedle toho se učí povinně angličtina a jeden severský jazyk podle výběru – dánština nebo švédština či norština. Čeština se na Islandu nevyučuje, proto jezdí Islanďané studovat češtinu k vám, jako jsem to učinila kdysi i já.

V Severské společnosti máme mezi našimi členy hodně seniorů. V čem by mohl Island inspirovat?

Islandská vláda podporuje myšlenku aktivního stáří a v tomto kontextu i celoživotní vzdělávání. Islandští senioři nejsou pasivní, rádi studují, navštěvují různé kurzy, jsou zapsání na univerzitách – i když si musí za výuku připlatit.

Jaký máte dojem ze setkání s našimi členy Severské společnosti?

Jsem překvapena přátelskou atmosférou, zájmem o islandštinu mezi mladými lidmi a celkovou náplní činnosti islandské sekce. Vysoce oceňuji, že u vás vyšly Dějiny Islandu od Heleny Kadečkové.

ptala se Lidmila Němcová, 4. června 2002