Když píšete, nemůžete mít vzory…

foto archiv Severských listů

Per Olov Enquist (nar. 1934) debutoval v šedesátých letech minulého století a dnes patří k nejuznávanějším švédským prozaikům a dramatikům. Jeho tvorba má často zdánlivě dokumentární charakter: řada děl se dotýká skutečných událostí a osob. Fakta v nich však vždy slouží jen jako pomůcka – umožňují spisovateli nenápadně uvést čtenáře do vlastního, nezřídka značně kontroverzního myšlenkového světa.

Pod oběma křestními jmény obsaženými v názvu Enquistova zatím posledního románu Kniha o Blanche a Marii se skrývají Blanche Wittmanová, oblíbená pacientka (a milenka) doktora Charcota, který v poslední čtvrtině devatenáctého století proslul léčbou ženské hysterie v pařížské nemocnici Salpetriere a byl mimo jiné učitelem Sigmunda Freuda, a slavná Polka Marie Curie Skodowská, objevitelka radia. Obě ženy svede dohromady osud – a velmi podobný milostný zážitek, jenž je poznamená na celý život.

V českém překladu už vyšla řada Enquistových knih: Magnetizérova pátá zima (česky 1995), Strindberg – život (česky 1990), Svržený anděl (česky 1992), Hamsun (česky 2003), Návštěva osobního lékaře (česky 2002) a Tři jeskyně (česky 2004). Na našich scénách byly také uvedeny jeho hry Noc tribádek, Ze života žížal, Faidra, V hodině rysa a Obrázkáři.

Rozhovor překladatele Zbyňka Černíka s Perem Olovem Enquistem vyšel v časopise Host 2/2007
foto archiv Severských listů