Woody Allen: „Bergman byl vlastně bavič“

Ingmar Bergman, foto archiv

Na britském digitálním televizním okruhu Film Four pokračuje v těchto dnech přehlídka filmů Ingmara Bergmana, v londýnském kinu filmového umění National Film Theatre na londýnském South Bank začala 1. ledna 2003 přehlídka filmů Ingmara Bergmana na velkém plátně. Při této příležitosti se přiznal v rozhovoru filmovému kritiku deníku Independent Woody Allen k svému velkému obdivu pro tohoto švédského filmového tvůrce a konstatoval, že Bergman je vlastně „entertainer“.

„Velmi brzo v životě jsem začal obdivovat Bergmanovo dílo. Vášnivě jsem se do něho ponořil už v mládí a během svého profesionálního života jsem poskytl množství interview v nichž jsem hovořil o Bergmanově díle a o jeho géniu – a doporučoval jsem lidem, aby se chodili dívat na jeho filmy,“ konstatuje v rozhovoru Woody Allen. Přiznal se, že je v mnoha ohledech pod Bergmanovým vlivem. Max von Sydow, který hraje v Sedmé pečeti šachy se smrtí, pak hrál v Allenově filmu Hana a její sestry. Allen také použil Bergmanova kameramana Svena Nykvista protože na něj udělal obrovský dojem Bergmanův film Šepoty a výkřiky. „Je to hypnotické, jak se kamera jen pomalu pohybuje do těch místností a z nich zase ven a hodiny tikají – jste prostě mesmerizováni,“ říká Allen.

Odkdy obdivoval Woody Allen Ingmara Bergmana? „Nebylo mi ještě dvacet, když jsem viděl Léto s Monikou a pak Večer kejklířů – a prostě to byly daleko lepší filmy než filmy jiných lidí. Když má člověk hudební talent, je opravdovým géniem a hraje na trumpetu nebo na klavír, zní to prostě daleko lépe než od kohokoliv jiného, v důsledku té nedefinovatelné velikosti,“ říká Allen a dodává: „Nejprve byl tento obrovský Bergmanův talent uplatněn na dramata mezi lidmi, na lidské emoce a bylo to napínavé a intenzivní a plné překvapení. A pak jsem viděl Lesní jahody a Sedmou pečeť a Tvář – a tam byl uplatněn tento obrovský dramatický talent nejen na lidské emoce – o to Bergman nepřišel – ale i na filozofické otázky, o nichž jsem četl v Kierkegaardovi, v Nietzschem: velké otázky, existenciální otázky. Tady byl režisér, který dělal filmy, které se zabývaly těmito otázkami a byly intelektuálně stimulující, ne pedantským způsobem, ale zábavným způsobem, přesně tak, jak dokáže bavit dobrá detektivka, muzikál anebo lehčí film.“

Právě to, že jsou Bergmanovy filmy „zábavné“, je podle Woody Allena velkým triumfem Bergmanových otevřeně filozofických filmů. „Faktem, je, že ten člověk má mozek a intelekt a ty jeho filmy jsou o něčem – jsou podstatné a filozofické a na lidské úrovni hluboké – to je fajn. Ale Bergman je v první řadě bavič. Takže to není jako povinná četba. Není to nudné. Jdete se podívat na Bergmanův film a chytne vás to, jako kdybyste se dívali na nějakou detektivku nebo na nějaké neuvěřitelné drama.“

„Chcete-li vydat svých 10 dolarů na kino, a chcete-li se pobavit, doporučuju, abyste ignorovali vážná témata, jimiž se Bergman zabývá a sledujte ty jeho filmy prostě jen jako zábavu. Mluvil jsem s lidmi, kteří viděli před lety Bergmanovu Tvář, v životě nečetli Kierkegaarda a nemají ponětí o tom, o čem ten film je, a ti mi řekli: Panebože, nevím, o čem to bylo, prostě se asi jen bavil, ale proboha, bylo to tak napínavé, že jsem po celou dobu seděl na kraji sedadla. A to je,“ míní Woody Allen, „Bergmanova nejsilnější stránka.“

Britské listy, 31. prosince 2002

foto: Švédská televize