Toplist Na vrcholu
znak SLSeverské listy

           

 

Hotel určený k recyklaci

První jarní den je už dávno za námi a v naší zeměpisné šířce je zimě definitivně odzvoněno. V severošvédském Jukkasjärvi za polárním kruhem sníh a mráz ještě pár týdnů vydrží – a přesně tolik života zbývá i největšímu iglú na světě zvanému Ledový hotel.

33 tisíc tun sněhu a ledu

Ledový hotel se každý rok dokonale recykluje. Počátkem krátkého severského léta roztaje a na podzim vyroste znovu, vždy trochu jiný a o něco rozlehlejší než v roce předchozím, protože jeho popularita neustále roste.

Zakladatelem Ledového hotelu je Yngve Bergqvist, který v osmdesátých letech začal organizovat sjíždění divokých peřejí na laponských řekách. Podnik se uspokojivě rozbíhal, ale když přišla zima a polární tma, bylo v kraji tak málo turistů, že se podle Yngveho slov daly snadno spočítat jejich stopy ve sněhu. Podnikavec se přesto nevzdával, neboť byl v hloubi duše přesvědčen, že sníh a mráz je dobrý prodejní artikl. Šéf turistické kanceláře v krajském středisku Kiruně a lidé v Jukkasjärvi si pouze ťukali na čelo. Dnes Ledový hotel spolu s přidruženými aktivitami zaměstnává asi sto lidí, z nichž více než polovina má stálý pracovní úvazek. S managementem hotelu spolupracuje řada místních podnikatelských firem, které pomáhají mimo jiné při jeho stavbě. Roční obrat činí kolem 50 milionů švédských korun, tj. cca 200 mil. Kč.

Od roku 1992, kdy Yngve Bergqvist postavil v Jukkasjärvi první iglú o rozloze 50 čtverečních metrů, už v Ledovém hotelu přespalo více než 60 000 hostů. Zhruba tři čtvrtiny z nich byli cizinci. Letošní stavba se rozkládá na 5 000 čtverečních metrech a má 63 pokojů (z toho 16 apartmá) pro více než sto hostů denně. Očekává se, že v sezoně 2000/2001 přespí v hotelu na 11 tisíc osob a dalších 30 tisíc si jej prohlédne. K hotelovému komplexu patří galerie s ledovými skulpturami, ledový bar, kinosál a kaple, v níž se každý rok nechá oddat 100 novomanželských párů z celého světa.

Na stavbu hotelu se spotřebuje 30 tisíc tun přírodního i umělého sněhu, který se sněžnými děly nanáší na speciálně upravenou plechovou formu ve tvaru malého válcovitého iglú. Jakmile sníh zmrzne, forma se odstraní a přesune se do dalšího budovaného "pokoje". Vnitřní vybavení hotelu – sloupy, nohy postelí, bar s výčepním pultem, stoly, lavice, židle a sklenice – je vyrobeno ze 3 tisíců tun křišťálově čistého ledu z nedaleké řeky Torne.

Několik rad na dobrou noc

Přenocování v Ledovém hotelu je docela zajímavý zážitek. Doporučuje se začít dobrou večeří v jedné ze dvou restaurací v Jukkasjärvi. Ta dražší leží pár kroků od hotelu, k té levnější se asi 20 minut projdete nebo projedete na speciálních saních, na nichž se odrážíte jako na koloběžce. Pokud si ovšem naivně myslíte, že se v hospodě před studeným nočním zážitkem pořádně zahřejete, jste na omylu. Místní horalé jsou totiž značně otužilí, čemuž je přizpůsobena i teplota uvnitř restauračního zařízení. Kdybychom tam náhodou nepotkali starší česko-švédský manželský pár, který se s námi ochotně podělil o láhev vodky "Stalinovy slzy", asi bychom zmrzli už v restauraci a do hotelu vůbec nedošli.

S přípravou na krutou noc lze úspěšně pokračovat v "Absolut Icebaru", nazvaném po nejznámějším výrobci švédské vodky, který výčep provozuje. Veškeré zařízení je vyrobeno z křišťálově průzračného ledu a do ledové sklenice vám nalijí i objednané pití. Slabší povahy si mohou dát něco teplého, třeba grog, samozřejmě pouze v tuctovém papírovém kelímku…

Cítíte-li se již dostatečně zoceleni a ke všemu odhodláni, můžete přejít do příjemně vytopené (dřevěné) recepce, kde máte všechna svoje zavazadla a kde jsou i vyhřáté toalety. Převlečete se do nočního úboru – úplně stačí teplé spodní prádlo a čepice – zbylé oblečení si přehodíte přes sebe a od recepční si vyzvednete péřový spací pytel s bavlněnou vložkou, který je údajně vhodný i do třicetistupňového mrazu. Pak vám už zbývá jen pár kroků do vašeho pokoje – iglú s dřevěnou pryčnou na ledových nohách, pokrytou matracemi, polštáři a sobími kožešinami. Přebytečné oblečení si uložíte do spodní části spacího pytle a venku necháte pouze boty, jinak by vám do rána všechno zvlhlo a zmrzlo. V pokoji je totiž konstantní teplota -5 ºC, ať je venku minus deset, či minus čtyřicet. Pokud máte s sebou děti, je dobré, aby měly čepici na zavázání pod bradou, aby jim v noci nespadla z hlavy.

V ledovém pokoji je téměř absolutní ticho, protože masivní stěny pohlcují veškeré zvuky. Interiér osvětlují dvě svíčky. Pokud nocujete v apartmá, můžete se kochat pohledem na ledové skulptury s nejrůznějšími výjevy (například lovem na medvěda) či severskými motivy (vikinská loď, runové kameny apod.). Osvětlení v tomto případě zajišťují skleněná optická vlákna, která se nezahřívají. Ráno vás čeká horký brusinkový nápoj a rozpálená sauna. Je pozoruhodné, že většina hostů vstává neobvykle brzy, ač jsou na dovolené.

Z výše řečeného je víceméně zřejmé, že každý host stráví v Ledovém hotelu pouze jednu noc (za kterou dostane od správy hotelu čestný diplom), případné další nocování se odehrává v přilehlých dřevěných chatkách s klasickým elektrickým topením. Kuriózní je případ skupiny japonských turistů, kteří si chtěli opravdu užít a spát v hotelu celý týden, ale po první noci si to rozmysleli a přestěhovali se do srubů.

Výhodný exportní artikl

Myšlenka Ledového hotelu a proslulý křišťálový led z Jukkasjärvi se staly výhodným exportním zbožím. Trvalo však několik let, než Yngve Bergqvist našel správné partnery. Loni na podzim podepsal kontrakt s podnikateli z kanadského Québeku, stavba dalšího hotelu se chystá na severozápadě USA. Kromě první realizované a několika připravovaných kopií Ledového hotelu pomáhal Yngve stavět ledové bary v Singapuru, Tel Avivu, Aténách, na Sahaře. Jeden z exkluzívních londýnských obchodních domů si letos objednal ledové talíře…

Do celého světa se vyvážejí hrubé ledové kvádry o hmotnosti 1,5 tuny, které se zvláštními pilami vyřezávají ze zamrzlé řeky Torne, i hotové umělecké skulptury. Vývoz ledu se podílí na obratu firmy Icehotel AB asi 20 %.

Haik! Haik!

Zimní pobyt v Laponsku neznamená pouze exotické spaní v Ledovém hotelu nebo prohlídku jeho interiéru v denních hodinách. Mezi zajímavé atrakce patří bezesporu jízda na sněžných skútrech po rozsáhlých zasněžených pláních či zamrzlých řekách a jezerech nebo jízda na saních se psím spřežením. Do každých saní je zapřaženo šest párů aljašských husky, kteří uvezou čtyři lidi a psovoda. Na povel "Haik! Haik! – Vpřed!" se celá smečka rozběhne jako utržená z řetězu a člověk si jen musí dát pozor, aby zůstal pevně sedět obkročmo na saních a nesklouzla mu noha pod sanici. Případně aby ho netrefil některý z psích výkalů, které občas vyletují od spřežení směrem k saním. A stačí malá zastávka na trati, kde se potkají dvě tři spřežení – a psi jsou hned v sobě. Situaci pohotově vyřeší psovod, který hrozivě zavrčí a oddělí psy od sebe. Při jízdě komunikuje pouze s vůdcem spřežení, ostatním psům stačí ke štěstí, že mohou táhnout saně. V psím světě platí zejména pravidlo, že do jedněch saní mohou být zapřaženi pouze psi, kteří se mají rádi. Ti, co se nesnášejí, by spolu vůbec neměli přijít do styku. Jedním z hlavních úkolů psovoda je znát své psy co nejlépe a snažit se jim vytvořit optimální podmínky.

Kiruna

Na letišti v Kiruně přistává v zimní sezoně denně zhruba stovka lidí, kteří mají namířeno do Ledového hotelu. Toto nejsevernější švédské město s neobvyklým laponským jménem – giron znamená v laponštině bělokur – však nabízí i další turistické zajímavosti, například setkání s původní laponskou kulturou, mistrovství světa ve sněhovém sochařství, obří důl na železnou rudu, kostel ve tvaru stylizované laponské chýše či radnici symbolizující iglú.

V kirunském kraji žijí vedle sebe tři kultury – původní sámská (laponská), novější finská a nejmladší švédská. Laponské obrázkové symboly pocházející z dob velkých šamanů – noidů – dnes zdobí šperky a umělecké předměty a dostaly se i do loga Ledového hotelu. Původně byly nakresleny na kůži šamanova kouzelného bubínku, na který se při seanci pokládal mosazný prsten nebo kus sobího parohu. Když šaman do bubínku udeřil, prsten či paroh se pohnul a ze způsobu jeho pohybu kouzelník věštil věci příští – život nebo smrt, štěstí či neštěstí.

V největším kirunském parku se rok co rok koná Sněhový festival, na němž umělci z různých zemí soutěží o nejkrásnější sněhovou skulpturu. Vítězné objekty jsou pak krásně nasvíceny a pokud se vám při večerní procházce podaří spatřit i polární záři, je zážitek o to dokonalejší. Loni soutěž vyhráli tři čeští sochaři plastikou nazvanou trollí čepice, letos připadlo vítězství domácím. České umění naopak slavilo v Kiruně úspěch v oblasti filmu – čestným hostem letošního Arktického filmového festivalu byl Jan Hřebejk se svým "oscarovým" snímkem Musíme si pomáhat.

V okolí Kiruny se nacházejí obrovská ložiska železné rudy, díky nimž se město před více než sto lety rychle rozrostlo. Místní hlubinný důl je jedním z největších a nejmodernějších na světě. V současné době se železná ruda těží ve více než kilometrové hloubce. Systém podzemních silnic měří přes 400 kilometrů a na prohlídku dolu se do "železné hory" vjíždí autobusem.

Kirunský kostel pocházející z roku 1912 svou stylizací připomíná laponskou chatrč a bývá příhodně nazýván "svatyní nomádského národa". Tomuto pojetí odpovídá i jeho vnější a vnitřní výzdoba.

Kirunská radnice pro změnu symbolizuje iglú a její litinová věž je zdobena motivy ze železnorudných dolů a života Sámů. Stavba byla v roce 1964 oceněna jako nejkrásnější veřejná budova ve Švédsku.

Zdeněk Lyčka, 13. dubna 2001

v Severských listech publikováno

Hodnocení článku

Průměrná známka:  1,00   hodnoceno: 2 ×
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah a ručí za uváděné informace. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na autor@severskelisty.cz.


Upozornění:

  Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese webmaster@severskelisty.cz.


Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • stanovsky@severskelisty.cz, tel: +420 603 538 168

Název Severské listy je zapsán jako slovní ochranná známka na ÚPV ČR pod číslem 308361.

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2018 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01  Dřenice, Czech Rep. • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2018. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1804-8552

cnt: 26.345.029 • onln: 1 • robot ostatni • php: 0.243 sec. • www.severskelisty.cz • 54.158.15.97
file v.20180224.034616 • web last uploaded 20180604.234124
2017:313 • 2018:74