Kiruna se bude stěhovat

Plán staré Kiruny vytvořil známý architekt
 Per Olov Hallmans (roku 1894), foto: archiv

Ze stavby železnice Malmbanan, foto: archiv

Vizualizace projektu nové Kiruny na břehu jezera
Loussajärvi z ateliéru kontroverzního architekta
Anderse Wilhelmsona
foto: ateliér Anderse Wilhemsona

  Vizualizace projektu nové Kiruny na břehu jezera
Loussajärvi z ateliéru kontroverzního architekta
Anderse Wilhelmsona
foto: ateliér Anderse Wilhemsona

Nová kirunská radnice se bude stěhovat
na nové místo, foto: Michael Stanovský

Dřevěný kostel Kiruna Kirka se také přestěhuje
na nové místo, foto: Michael Stanovský

Zpráva z tisku: Severošvédské město Kiruna přestěhuje během příštích 30 let celé své historické centrum včetně radnice a starobylého kostela. Rozhodnutí o tomto radikálním kroku, který v moderní historii Švédska nemá obdoby, přijali počátkem ledna kirunští městští zastupitelé. Stěhování je spojeno s rozvojem těžby železné rudy přímo pod Kirunou. (HN 8. ledna 2007)

Bezprecedentní rozhodnutí přemístit většinu centrálně ležících budov jinam je vynuceno jednak nutností přesměrovat železniční trať a jednak nebezpečím spojeným s nečekaně rychlým postupem puklin ve zdejším skalním masívu nad rudnými doly. Že se bude město muset přestěhovat je známo již od roku 2004, přemístění by mělo být provedeno v následujícím desetiletí. Důl v současné době dosahuje hloubky 1175 m od bodu, kde těžba začala, a je možné se tam vypravit na exkurzi. Železná ruda se však prý nalézá ještě ve více jak dvojnásobné hloubce. Velkou část nákladů na přesun města ponese podnik LKAB (ve vlastnictví státu), který rudu těží. Ve srovnání s jeho zisky jsou však náklady na přemístění budov údajně prakticky zanedbatelné.

V okolí dnešní Kiruny se ruda začala těžit už v roce 1647, avšak intenzivně se zdejší ložiska využívají teprve sto let. Město Kiruna datuje své založení rokem 1900. Název města pochází ze sámského (laponského) slova Giron, které znamená bělokur, známý bílý pták žijící v severních oblastech, mimochodem oblíbená pochoutka na vánočním stole. Tento pták je také součástí znaku města, společně se znakem železa, které symbolizuje těžařský průmysl, která je hlavním zdrojem příjmů pro město.

Město leží na železniční trati zvané Malmbanan, která spojuje norské přístavní město Narvik, ležící u jednoho z atlantických fjordů s přístavem Luleå na pobřeží Botnického zálivu. Část trati vedená po norském území se nazývá Ofotbanen. Jedná se o nejsevernější trať ve Skandinávii. Trať byla budována od roku 1884 a o dva roky později již spojovala některá místa těžby rudy s přístavem Luleå. V roce 1898 byla zahájena stavba úseku do norského Narviku, což se na jednu stranu může zdát jako šílené inženýrské dílo, na druhou stranu je to pochopitelné, neboť Narvik, díky poloze na břehu moře ohřívaného teplým Golfským proudem, nezamrzá, zatímco přístav na břehu Botnického zálivu je téměř půl roku nepřístupný. Oficiálně byla tato část trati otevřena králem Oskarem II. 14. července 1903.

Na celé trati byl nejdříve parní provoz, ale hlavně v pohraničním horském úseku zvládaly parní lokomotivy jízdu s těžkými rudnými vlaky jen s velkými obtížemi. Na švédském úseku mezi Kirunou a norskou hranicí byl elektrický provoz zahájen v roce 1915, během dvacátých let byla potom elektrizována celá trať. Jak bylo obvyklé v celé Evropě, provozovatelem drážní dopravy na území daného státu byla vždy státní železnice a nejinak tomu bylo i na Malmbanan. S rychlou liberalizací železniční dopravy ve Švédsku se však situace začala měnit a dnes na této trati narazíme na nákladní vlaky několika dopravců. Osobní vlaky dnes provozuje společnost Connex známá i z našich krajů, vlaky jezdí po celé trati s tím, že na norské straně je oficiálně dopravcem společnost Ofotbanen.

Kiruna je nejsevernější švédské město, má 19 000 obyvatel, velká Kiruna (Kiruna kommun) pak o čtyři tisíce více, založena byla roku 1890, městem se stala v roce 1948, leží 145 km za polárním kruhem. Je tu centrum těžařské oblasti dobývající železnou rudu magnetit – údajně nejlepší na světě, což přináší celé oblasti nemalé bohatství. Městu vévodí černá hora – nepříliš krásná, jedná se totiž o hlušinu z dolů. Červená radnice s unikátní železnou zvonicí dostala v šedesátých letech ocenění za nejlepší komunální stavbu.

„Slíbila jsem Vám informace o té Kiruně. Ano, stěhovat se bude včetně obytných domů, kostela atd. Prostě celé město. Důvodem je nález nové rudné žíly přímo pod městem,“ píše nám naše dopisovatelka Jana Witthed ze Švédska.

Dost dlouho se diskutovalo o tom, kam se má město odstěhovat a jak by mělo po tomto zásahu vypadat. Teprve letos v lednu byla v Kiruně odhlasována tzv. Severozápadní alternativa, kterou vyvinula LKAB ve spolupráci s Andersem Wilhelmsonem, který je jednak profesorem na Vysoké škole umění ve Stockholmu a jednak má vlastní architektonickou kancelář. Na návrhu spolupracoval dr. Stellan Lundberg, majitel podniku ÅF – Infraplan AB, který se zabývá výstavbou infrastruktur. Levnější, tzv. Severovýchodní alternativu si v Kiruně nevybrali. Má sice své zastánce, ale je jaksi obyčejnější.

Existují lidé, kteří považují Anderse Wilhelmsona za blázna. Bydlí totiž v řadovém domku v Saltsjö-Duvnäs poblíž Stockholmu, zboural v něm veškeré zdi, takže v domě neexistují místnosti, nejsou tam žádné dveře, dokonce ani do koupelny nebo do ložnic. Sprchujete se tedy, abych tak řekla, veřejně A tak děláte i vše ostatní Samozřejmě má pan profesor i zastánce, kterým se to zdá kreativní a moderní. Sám o sobě říká, že chce zpochybňovat tradiční architekturu a vytvořit něco co osloví nebo provokuje, je unikátní a jiné. Architektura je pro něho hra s prostorem a se světlem. Hodně se přimlouvá za Stockholm jako město mrakodrapů.

Přijatý návrh bude teď podrobně zpracován a do konce letošního roku 2007 by měl být hotov definitivní projekt.

Nejdůležitější věc, o které se musí jednat nejdříve, je trasa nová železnice. Stávající má být zrušena již roku 2012. V následujících deseti letech se musí přestěhovat asi 1200 lidí z centra Kiruny. Do roku 2050 se musí vystěhovat dalších 6000 lidí ze svých bytů nebo domů, což činí asi třetinu všech obyvatel. Ale ještě dříve je nutno přemístit centrum města. Většinu domů v ohrožené oblasti budou Švédové transportovat vcelku za pomoci velkých přívěsů.

Za nejsložitější považují přesun originální radnice s vysokou kovovou věží a hodinami. „Stavbu budeme muset rozebrat na asi šest částí a znovu ji postavit na místě, které pro ni najdeme na dalších alespoň sto let,“ uvedl mluvčí důlní společnosti LKAB Karl Wikström již v roce 2004.

Podle Severozápadní alternativy by nová Kiruna stála asi čtyři kilometry daleko na svahu hory Loussavaara, zhruba v místech, kde je dnes sjezdovka. Nová železnice by vedla jižně od hory Kiirunavaary, protože to je dost daleko z nového centra města, měla by se postavit podzemní odbočka se stanicí přímo pod centrem Kiruny.

Nová sídliště se mají stavět u jezera Loussajärvi. V návrhu je projektováno také Centrum prožitků, které má být postaveno uvnitř hory Loussavary. Měl by tu stát zasklený tropický deštný les a velké lyžařské středisko, které by tím pádem mohlo fungovat po celý rok. V plánu jsou též obchodní domy s pohledem do okolní přírody. Známý červený kostel Kiruna kyrka z roku 1913, který připomíná tradiční laponskou chýši, by se měl přestěhovat dolů na břeh jezera a být obklopen obytnými domy. Odborníci pro jeho přesun doporučili stejný postup jako pro radnici.

Jana Witthed, Michael Stanovský, květen 2007