Svátek sauny je za dveřmi

Finská sauna v kempu v NP Lemmenjoki, foto Aleš Kuliha

V sobotu 20. května 2000 proběhlo ve Stockholmu mistrovství Švédska v saunování.

Vítězi se již tradičně stali švédští občané finského původu – Ari Petroff, původem z Karélie, a Hilkka Loimiová. Sauna byla vytopena na 100 ºC a na rozpálené kameny se pravidelně každých třicet vteřin dolévalo půl litru vody, aby vzniklo dostatečné množství páry. Zvítězil ten, kdo vydržel uvnitř nejdéle, v případě Ariho to bylo 5 minut a 10 sekund, Hilkka vzdorovala 4 minuty a 28 sekund. Jak člověk pozná, že už je na čase vyběhnout ven? Ari tvrdí, že to je v okamžiku, kdy se vám začne točit hlava a máte potíže s dýcháním, dodává však, že při mistrovství světa ve Finsku bývají účastníci vynášeni ze sauny na nosítkách přímo do sanitky. Hilkka doplňuje, že nejvíce dostanou zabrat uši a špička nosu. Oba se shodují v tom, že je mnohem obtížnější vydržet v sauně vytápěné dřevem než v sauně vytápěné elektricky, jaká byla použita např. při loňském klání o titul mistra světa, kdy vítěz vydržel uvnitř celých 20 minut a vítězka 13 minut.

V dnešní době si spojujeme saunu nejspíše s Finskem, ale ve středověku byl tento zvyk rozšířen po celé Skandinávii. Později ve Švédsku proti používání sauny začala brojit církev, považovala je za hříšné. Koncem 19. století se začaly šířit zdravější postoje a v rámci osvěty se po celém Švédsku zřizovaly veřejné lázně se saunou. Ještě žijí pamětníci, kteří měli ve školním rozvrhu jednou týdně zařazenu povinnou koupel. Další návrat slavila sauna ve Švédsku v době hospodářské konjunktury 50. let, kdy se koupání v bazénu a následná sauna začaly považovat za vhodnou rekreaci. Tehdy se také poprvé objevila sauna jako součást bytového zařízení. Šedesátá léta přinesla sexuální revoluci a sauna se stala místem, které pomáhalo bořit společenské předsudky. Až v osmdesátých letech s příchodem nových módních trendů vyměnili mnozí saunu za posilovnu a solárium. Ve Švédsku je domácí sauna dodnes luxusem, na rozdíl od Finska, kde bývá běžnou součástí třeba i malého jednopokojového bytu. Finové dokonce ve svém kalendáři přidělili sauně svátek (druhá sobota v červnu) a uvažuje se o ještě oficiálnějším statutu.

Jak vypadá správná sauna? Bývá to malý dřevěný domek, obvykle na břehu moře nebo u jezera. Skládá se z šatny, verandy, kde si můžete po sauně odpočinout, a potírny, vytápěné nejlépe dřevem. Neodmyslitelnou součástí jsou na kamnech umístěné kameny, rozžhavené do běla, které se v průběhu saunování polévají vodou z kbelíku. V dnešní sauně bývá komín, i když původní sauny bývaly tzv. kouřové. Kouř z nich odcházel otvorem ve střeše a občas bylo nutno takovou saunu vyvětrat. Pokud má někdo saunu vytápěnou elektricky, bývají často zdrojem energie sluneční kolektory. Sauna bývá vytopena na 90-100 ºC, kouřová sauna až na 130 ºC. Při příchodu do sauny by se měl člověk uvolnit a stres a nervozitu odložit s oblečením v šatně. Po pobytu v potírně je nutné ochladit rozpálené tělo ve vodě, v zimě se lze pořádně vyválet ve sněhu. K tradiční sauně patří šlehání březovými větvičkami, které pomáhá rozproudit krev v těle, ale původně mělo za cíl zbavit tělo nánosu nečistoty. Ve Finsku mnoho lidí skladuje svazky březových větviček v mrazáku, aby měli dostatečnou zásobu pro zimní saunování.

Výzkumy dokazují, že pobyt v sauně stimuluje organismus, uvolňuje svalové napětí a zbavuje stresu, působí příznivě na astma, lupenku, bolavé klouby, látkovou výměnu a podněcuje vylučování „hormonu dobré nálady“ endorfinu. Po pořádné sauně člověk shodí asi půl kilogramu, v extrémních případech při dlouhém pobytu v potírně až pět procent své váhy. Tuto ztrátu kompenzují Finové i ostatní Seveřané následnou konzumací piva, kyselých okurek a opečených párků. Není divu, že po takové sauně člověk hodí všechny starosti za hlavu a usne, jako by ho do vody hodil. Prostě – jste-li ve stresu, honem do sauny!

Viola Lyčková, Stockholm, 20. května 2000