Toplist Na vrcholu
znak SLSeverské listy

           

 

Je sauna z Finska?


igelitovou saunu si postavte i na vandru

báňa

sauna na Sinaji

sauna na lodi

sauna na polární stanici




  foto archiv Severských listů

V internetových odkazech se často opakují protiřečící si tvrzení, že sauna pochází jedině z Finska, anebo že odtud nepochází. Dovolím si přispět k této diskusi.

Sauna z Finska

Pokud jde o slovo sauna, soudí se, že je snad odvozeno ze slova sakna, díra v zemi, anebo ve sněhu (u Sámů). Přitom však nelze přehlédnout, že v Estonsku má teplovzdušná lázeň název saun a že všechny ostatní atributy této lázně znějí v estonštině podobně (náraz parou finsky löyly / estonsky leil; březový věník vihta / viht; ovívati se věníkem vihtoa / vihtlema; saunová pec kiuas / keris). Shoda finských a estonských teplovzdušných lázní není náhodná, oba národy mají za předky ugrofinské lovce a sběrače, kteří k Baltu a později i do Finska přitáhli odkudsi za Uralem. Nemohlo to být ovšem dříve, než před 10 tisíci lety, když koncem poslední doby ledové ustoupila ledová pokrývka celého Severu. Je pravděpodobné, že předkové Finů si název pro stavbu pro horkovzdušnou lázeň – saunu – do Finska přinesli. Dnešní podoba sauny jako dřevěného srubu pochází přinejmenším z doby před 2 500 lety, kdy se v Pobaltí mohla teplovzdušná lázeň stavět z lépe opracovaných trámců podobě srubové zemnice či polozemnice. Umožnilo to jednak usazování nomádů coby zemědělců a chovatelů dobytka a zlepšené nástrojové technologie místní doby železné.

Dnes se slovem sauna ve Finsku označuje stavební konstrukce ze dřeva, dříve s kamennou pecí a lehátky či sedadly uspořádanými do stupňů pryčny. Ve finském slovníku Saunasanasto společnosti Saunaseura jsou uvedena četné složeniny slova sauna. Například savusauna (kouřová sauna), kuparinsauna (sauna, v níž se přikládají baňky), saunoa (saunovati), Fin má saunomishalu (a Čech chuť se vysaunovat).

Písemné záznamy o finské sauně poházejí až z relativně pozdní doby. Například v úředních listinách švédské Královské kanceláře z 18. století se zakazuje saunování dětí. V cestopisu Acerbiho i v Kalevale (počátek 19. století) se o sauně také hovoří. Podle Nestorovy kroniky měli Rusové svou báňu již před 11. stoletím. Ruská báňa se ve své původní podobě, kdy byla prakticky shodná se saunou, příliš neujala, fungovala však jako římsko-ruská parní lázeň. Podle cestopisných zpráv židovských kupců určených kalífovi z Bagdádu z poloviny 10. století měli i naši slovanští předci teplovzdušnou lázeň téměř identickou se saunou – polozemnicí. Vydržela však jen do morových epidemií ve středověku.

Jak vidno, Finové se přes všechny zvraty středověké a novověké historie ve své zemi saunovali a saunovali, rady královských rádců neposlechli a tak nám zachovali pravzácný relikt z pradávných dob.

Teprve díky úspěchům finských vytrvalců na olympiádách po první světové válce se o saunu začal zajímat ostatní svět – a přejal ji právě v její finské podobě. Finské provedení teplovzdušné lázně, slovní pojem sauna, a nakonec i způsob jejího užití zvítězily. Slovo sauna se překvapivě snadno a rychle stalo mezinárodním pojmem.

Nejstarší historie

Podle archeologických nálezů lze první nalezená ohniště datovat do doby před 500 až 800 tisíci lety. To je údobí mladších čtvrtohor (pleistocénu), v němž žil člověk vzpřímený (Homo erectus) o kterém se předpokládá, že již mohl znát oheň. Z teplé Afriky se do Evropy rozšířil Homo heidelbergensis (před 700 000 lety) – ten již uměl rozdělávat oheň. Jeho nástupci Homo neanderthalensis (250 000-30 000) se u ohně nejen ohřívali, ale připravovali si na něm i pokrmy.

Před 200 tisíci lety se v subsaharské Africe paralelně vyvinul Homo sapiens. Jemu oheň sloužil nejen při přípravě pokrmů, ale i při jejich konzervaci – uzení a sušení masa. Asi před 100 tisíci lety se šířil do Evropy Homo sapiens sapiens a po 30 000 letech byl již jediným druhem člověka, který se během času vyvinul do dnešní podoby. Není sporu, že si know-how vzniku a užití ohně nesl s sebou a postupem staletí jej globalizoval.

V pravěkém člověku sedícím kolem horkých plamenů anebo u sálající hromady kamenů zřejmě lze odvodit počátek cest horkého vzduchu po světě a také prvopočátek sauny. Jakmile člověk opustil teplé klima své africké kolébky a dostal se do chladnějších oblastí, jistě potřeboval teplo a podle toho jednal. Pravěký člověk nejenon ovládal tvorbu a manipulaci zdroje tepla – ohně, ale dovedl pravděpodobně „uzavřít“ horký vzduch do malého prostoru – do jeskyně či konstrukce chýše z větví. Jakkoli byl tento prostor stavebně primitivní, stal se předchůdcem celé plejády horkovzdušných lázní, tedy i sauny. Stal se také nezbytným průvodcem člověka při jeho kočování po celé zeměkouli. Archeologické doklady ovšem schází, samotné ohniště ještě nemusí nic vysvětlovat. Literatura je značně pozdní.

V malém krytém prostoru se člověk mohl ohřát, kdykoli potřeboval, mohl si tam připravit jídlo, sušit potraviny i oblečení, ukrýt se před nepohodou, šelmami i nepřáteli kmene a dokonce jej využít jako horkovzdušné lázně k očistě těla a k „vyššímu“ poslání. Psychosomatické efekty (vztahující se k lidskému tělu a psychickým projevům) takové lázně byly považovány za božský dar k léčbě různých potíží. Vyprávějí o tom mýty zachycené nejen ve finském národním eposu Kalevala, ale třeba i ve vyprávěních prérijních Indiánů. I když si moderní člověk vysvětluje přírodní děje a jejich zákonitosti relevantně, je zřejmé že genetický kód jeho sympatií k teplu má ukryt kdesi ve svém genomu (genom = soubor geneticky aktivních struktur, řídících dědičnost) od svého vzniku. Tak se dá vysvětlit trvalý vztah člověka k teplu, tedy i k teplovzdušné lázni. Zdá se, že právě reminiscence na vůni páleného dřeva, uložená v „prvobytných“ mozkových jádrech podporovala udržení paměti na historický způsob báječné tepelné stimulace fyziologických funkcí člověka ve zcela jiném životním stylu lidí moderní doby.

Vědomí, že teplovzdušnou lázeň Finové nevynalezli – i když její název možná přinesli odkudsi z východu, nás nemusí bolet. Saunofilům stačí, že v sauně a v její saunové lázni nacházejí stejné blaho, doslova start k wellnes, totiž ke snaze usilovat o své osobní blaho čistou životosprávou, do níž saunování se nezbytně patří. V této službě, kterou sauna poskytuje již tolika generacím je vlastně její smysl.

A za to především patří Finům dík.

Děti a saunování

Vznik prvních kontaktů našich dětí se saunovou lázní je u nás takřka legendární. Jeden inženýr z Prostějova po celá léta dojížděl za každého počasí na kole do sauny v lázních Karlova Studánka, jedné z prvních saun v republice. Během své dovolené kolem roku 1955 bral k údivu lázeňského obecenstva do sauny i svého syna. Skutečnost, že jeho „ubohé dítě vždy přežilo tak hrůzostrašnou proceduru“, jak se na saunování dívala tehdejší veřejnost, i informace otce o zlepšení zdravotního stavu jeho dítěte, mě zaujala. Začal jsem proto své děti i děti některých zaměstnanců lázní saunovat. K mému překvapení, i k překvapení všech ostatních, se potvrdil příznivý účinek saunové lázně výskyt nemocí horních dýchacích cest z prochlazení, nejčastějších onemocnění chladných ročních sezón. Na tyto první zkušenosti pak navázaly další s dětmi z mateřské školky v Bruntále a následné rozšíření saunování dětí díky pochopení a zaujetí pedagogů i zdravotníků ve stovkách mateřských škol a jeslí.

Tento fakt napovídá, že obliba teplodárné procedury ukazuje na prastarý vztah a sympatie obyvatel země (a zejména jeho severní polokoule) k teplodárným rituálům vedoucím k pradávné touze po tělesném i duševním blahu. Není proto divu, že i moderní lidé si s oblibou potvrzují tuto historickou náklonnost vůči teplu. Aplikací saunové lázně vede ke zlepšení somatopsychické zdravotní kondice – a to i u dětí.

„Česká“ a finská sauna

Přišel mi jeden dopis. „Na svých cestách se sestávám se dvěma druhy sauny. Na tu, co jsme zvyklí u nás, ta je suchá s teplotou kolem 100 ºC. Ve Finsku se polévají kamna vodou, teplota je tam kolem 70 ºC a je podle mne šetrnější k organismu. Alespoň po ní nebývám tolik oblblý. Na druhou stranu mám soukromý pocit, že mi ta česká varianta dá víc a lépe mě očistí.“

Vaše rozdělení saunových lázní je správné. Nejen my, ale i Němci doporučují co nejmenší vlhkost vzduchu (20-30 g/m³) v potírně. Termoregulační děje organizmu tak vyvolají účinnější odezvu neurohormonální a nakonec i onu snesitelnou lehkost bytí, kterou si ovšem titulujete po svém. Navíc suchost vzduchu umožní ochlazení kůže evaporací vody z potu a prohřívání je i při hypertermické teplotě postupnější.

Finové mají raději vlhčí saunu (40-50 g/³), protože jsou zvyklí z dob pravěku zvyšovat tepelnou potenci saunové lázně poléváním kamenů vodou (löyly). Tehdy se při nedokonalém technickém vybavení sauna obtížně vyhřívala na vyšší teploty. V duchu termokinetických principů zatížení vzduchu vodou tak vyšší vlhkost vede k intenzivnějšímu přívodu tepla. Zvýšený tlak par v termoregulační vrstvě nad kůží zastaví pocení a vyvolá kondenzaci vody ze vzduchu. Kdo si myslí, že se potí, mýlí se, orosuje se vlhkostí ze vzduchu. Dřevěné obložení saunové kabiny zlikviduje přebytečnou vlhkost velmi rychle.

MUDr. Antonín Mikolášek, nestor saunování v Česku,
redakčně upraveno a kráceno

v Severských listech publikováno

Hodnocení článku

Průměrná známka:  1,62   hodnoceno: 13 ×
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah a ručí za uváděné informace. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na autor@severskelisty.cz.


Upozornění:

  Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese webmaster@severskelisty.cz.


Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • stanovsky@severskelisty.cz, tel: +420 603 538 168

Název Severské listy je zapsán jako slovní ochranná známka na ÚPV ČR pod číslem 308361.

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2018 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01  Dřenice, Czech Rep. • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2018. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1804-8552

cnt: 26.351.235 • onln: 2 • robot ostatni • php: 0.328 sec. • www.severskelisty.cz • 54.198.243.51
file v.20180224.034624 • web last uploaded 20180705.040335
2017:344 • 2018:143