Finská sauna

foto archiv

Asi každý, kdo je požádán, aby řekl, co ho nápadně při vyslovení slova Finsko, si vzpomene na vodku, saunu a soby… Nebo alespoň já si tohle vybavila, když jsem získala stipendium.

Vodku Finlandia lze koupit i v Čechách, takže to není žádné překvapení a skladbu od Sibelia, která nese totéž jméno, je možné taky slyšet téměř kdekoli. Sobí (nebo losí? – pořád bohužel nevím, který je který, pokud to někdo víte, budu řada, když mi bude rozdíl vysvětlen) jsem živé pobíhat po ulicích a silnicích ještě neviděla. Zatím jsem se musela spokojit se značkami podél silnic, kde jsou ale celkem pěkně vyvedení…

A sauna, pravá finská, se nedá zažít jinde, i když samozřejmě její kopie jsou k vyzkoušení postavené na mnoha místech, o čemž jsem se přesvědčila, když jsme o nich mluvili se spolužáky, kteří jsou z různých koutů Evropy. Ale finská sauna je postavena u jezera, v té právě se topí dřevem a ze dřeva je taky postavena. Člověk se v ní odporné zpotí, ale zážitek plavání v jezeře (ve městě Jyväskylä je přímo nad jezerem skokanský můstek) prý pak stojí opravdu za to! Vyzkoušet finskou saunu na vlastní kůži jsem se neodvážila, takže pouze reprodukují, co mi bylo vypraveno holandským odvážlivcem.

Ovšem v neděli jsme se vydali na výlet do nedalekého Muurame, kde je shromážděno 26 různých saun že všech koutů Finska, čímž se tohle městečko stalo skvělým a jediným muzeem saun v zemí. Některé si lze pronajmout, takže i nám se poštěstilo zahlédnout nahé postavičky pobíhající mezi saunou a jakýmsi korýtkem se studenou vodou, které tady nahrazuje jezero, které jediné chybí – kupodivu, protože jinak jsou tu jezera všude, kam se jen podívám!

„Saunová vesnička“ byla otevřena v roce 1983 za účasti tehdejšího prezidenta Mauno Koivisty. V knihovně v Muurame dokonce existuje speciální oddělení obsahující pouze literaturu a množství studijního materiálu o saunách. Nejstarší sauny převezené do této vesničky jsou z 19. století a Palojärvi Sauna dokonce z 18. století. Většina saun je pak z počátku tohoto století a nejmladší exemplář pak že čtyřicátých let 20. století. V nejbližší budoucnosti se zde plánuje rekonstrukce saun z Laponska a že Švédska.

Sauny se region od regionu liší konstrukci i velikosti, takže třeba sauna Mustonen z blízkosti Kuopia je velká asi tak jako větší bouda pro psa (ale asi by se Bártovi nelíbila). Sauna jménem Valkjärvi Siparila je zase těžko nalezitelná, protože se z dobrých 90 %nachází pod zemí…

Naproti tomu Korpilahti sauna nebo Lassus sauna jsou obrovské domy snad pro několik rodin.
Saunám samozřejmě nerozumím jako místní obyvatelstvo, ale i přesto tenhle výlet stal za to. Určitě i proto, že začal nepříjemné, když jsme dorazili do města Laukaa a objevili dveře kostela i muzea zamčené a nedobytné… Dokonce i počasí nám přálo – pršet začalo až po návratu „domů“ do Jyväskylä, ale zato pršelo až do rána. Ale asi i tohle k Finsku patří…

Alena Králíková, Jyväskylä, Finsko, 18. srpna 1998
převzato z Neviditelného psa, foto archiv Severských listů