Pozor na pracovní nabídky v Norsku

foto – archiv STATOIL

V poslední době se množí případy, kdy různé inzeráty nebo i cílené e-maily nabízejí práci v severských státech, nejčastěji v Norsku na ropných plošinách. Několik takových nabídek přišlo i do Severských listů.

Dostanete-li jakoukoliv nabídku na práci, nikdo vám příliš nepomůže s radou, zda jde o podvod či ne. Zcela jasné jsou případy, kterých naleznete hodně i na českém Internetu. Máte poslat nepříliš velké peníze tam a tam (většinou jde o nějaký poštovní box či anonymní konto), obratem prý dostanete brožurku s informacemi. V lepším případě nedostanete nic. V horším vám přijde kus xeroxovaného papíru, ze kterého se dozvíte v podstatě jen to, co je v tomto článku. V nejhorším případě dostanete kontakt do v zahraničí, tam musíte poslat pár stovek dolarů – a tím to většinou skončí. Tak tímto se vůbec nezabývejte.

Bude-li vám někdo tvrdit, že takovýmto způsobem dosáhl kýženého cíle, moc mu nevěřte. Hlavně si vše ověřte. Hledejte internetové stránky dotyčné firmy, která vám nabízí služby zprostředkování. Budou-li nějaké „divné“, psané pouze špatnou češtinou nebo nebudou funkční, raději do toho nechoďte. Ověřte si, zda ta firma existuje, jestli jsou na ní někde reference. Napsali nám z jedné norské agentury, že začínají, nic nemají, hlavně peníze, ale že všechno seženou a zařídí. Možná ano, to už je na vás, jestli jim uvěříte.

Je třeba používat hlavu a vlastní rozum. Proč by třeba měla Čechům zprostředkovávat norskou práci zrovna kanadská firma? A ještě k tomu za spoustu dolarů. Proč by měl člověk předem platit za informace, které se dají bez problémů najít na Internetu? Proč chodit ke kováříčkovi, když můžeme jít ke kováři.

Chtěli bychom vám poradit, jak nenarazit. Není to složité. Každé velvyslanectví severských států má na svých internetových stránkách pokyny, co je třeba udělat, když chcete sehnat zaměstnání v dané zemi. Přehled internetových kontaktů naleznete i na stránkách Ministerstva zahraničí ČR nebo na úvodní stránce Severských listů po pravé straně. Připadnou-li vám tyto požadavky moc přísné a komplikované a bude-li vám někdo jiný říkat, že to umí jednodušeji, legálněji a bez problémů, nemáte moc důvodů mu věřit.

Ve všeobecnosti se dá říci, že si nejprve musíte sehnat práci, pak bydlení, pak požádat o pracovní vízum a nakonec začít pracovat. Je jedno, zda v Norsku, na Islandu či v jakémkoliv státě EU. I když příslušný stát dosud neotevřel své pracovní trhy všem státům EU, stává se málokdy, že řádné žádosti nebude vyhověno.

Největší problém je sehnat práci. Hledejte ji v nějakých oficiálních zprostředkovnách práce, poradit by vám měli na českých Úřadech práce nebo na jejich norském ekvivalentu. Chcete-li pracovat v ropném průmyslu, podívejte se nejdříve na stránky největší olejářské firmy. Práci u Statoilu totiž seženete nejlépe tak, že se obrátíte přímo na Statoil. Pracovníky tam shánějí stále, především kvalifikované inženýry, znalost norštiny nebo alespoň angličtiny je bezpodmínečně nutná, nutnost absolvovat předem speciální školení v ceně jednoho či několika desítek tisíc norských korun také. Bude-li vám někdo tvrdit opak, zní to podezřele.

Za cenné informace děkujeme konzulárnímu odboru Norského velvyslanectví v Praze, konkrétně pak paní Karin Novotné z vízového oddělení.

Odkaz - další informace o možnostech práce v severských státech.

ms, 1. března 2006