ToplistNa vrcholu
znak SLSeverské listy

           

 

Expedice Lundi tváří v tvář severu (2005)



Kouzlo ostrovům dává asi jejich
opuštěnost ve vodách Atlantiku. Není to
jako v Čechách, kde je skoro odevšad
vidět města a vesnice. Na Faerách jsou
vidět jen pastviny, ovce, ptáci, kamení,
moře a jen tu a tam nějaká ta osada a my,
nikde žádný strom, za který by se
člověk schoval s toaleťákem v ruce.


I uprostřed této divočiny převažoval pocit
bezpečí – téměř žádní lidé, žádné šelmy.

Tvrzení, že na ostrovech 300 dní v roce
prší, fučí a je mlha, je trochu přehnané. Je
to jen 299nám počasí celkem přálo,
sprchlo jen každou noc, nárazový vítr se
do nás opíral hlavně ve dne a i jinak byla
ukrutná zima vlastně jednou, v Klaksvíku
vykouklo sluníčko, ale v zápětí do toho
začalo pršet.


Pořád nahoru a dolů. Jinde člověk nastoupá
a pak nejsou výškové rozdíly tak patrné.
Ale na Faerách jsou všechny osady na
pobřeží a z vesnice do vesnice se dá
dostat údolím po silnici (nic pro trekaře)
nebo rovnou přes kopec. Co člověk od
moře nastoupá, ihned po překonání sedla
začne ztrácet a vrací se k moři do nuly…


Někdo by řekl nehostinná pustina, jiný
panenská divočina. Fakt je, že ostrovy
patří k zemím s nejvyšším počtem
sebevražd.


Průvodce po severních zemích Evropy
věnují Faerským ostrovům vždy jen pár
řádků, většinou ne příznivých, ať už se
jedná o počasí nebo o krajinu. Nás ale
ostrovy bez stromů zcela zaujaly.


foto: Jana Rutarová a Radka Vlachová

Nenápadná tečka na mapě Evropy, archipelag v severním Atlantiku, malý kus země bičovaný vlnami a větrem. Osmnáct ostrovů, o nichž statistiky hlásají, že zde tři sta dní v roce prší nebo sněží a letní průměrná teplota se pohybuje kolem 11 °C. To jsou Faerské ostrovy. Spousta lidí vůbec neví, kde ostrovy leží, přestože patří k Evropě. Když jsme řekly, kam se chystáme, nikdo nechápal proč a ani pomalu nevěděl kam.

Faerské ostrovy

Převážná většina turistů se zde ocitá tak trochu proti vlastní vůli. Při cestě z Dánska na Island tady povinně tráví dva dny čekáním na trajekt, který mezitím zajíždí do norského Bergenu. Jsou dychtiví islandských sopek, lávových polí, gejzírů V porovnání s turisticky známým Islandem z toho můžou Faery vycházet jako nezajímavá destinace.

Vesničky plné barevných domků, potoky spadající z hor, kopce plné ovcí, staré stezky značené kamennými mužíky, křik mořských ptáků, kteří krouží nad strmými útesy vyrůstajícími přímo z moře, příjemní a zvídaví lidé… takové jsou Faerské ostrovy pro ty, kdo mají na jejich poznání víc než dva dny.

Ostrovy, přestože obydlené, civilizované a s vysokou životní úrovní, jsou vlastně divočinou. Např. při jakýchkoliv zdravotních problémech jsou k dispozici pouze tři nemocnice na celém souostroví a pár ordinací. Záchrana helikoptérou je nejistá – faerské počasí je nevyzpytatelné a pro dopravu může znamenat značné komplikace.

Lundi

Cílem naší expedice byl dvoutýdenní přechod Faerských ostrovů po starých stezkách, s batohy na zádech a stanem. Chtěly jsme být maximálně nezávislé na civilizaci a místní dopravu využívat co nejméně, jen pro přesuny mezi jednotlivými ostrovy.

Trochu s obavami z proměnlivého počasí, základními informacemi o souostroví, bez jakékoliv turistické mapy a podrobnějšího plánu cesty jsme odjely na konci května čelit tváří v tvář drsnému severu. Poslední přípravy na cestu a odjezd provázela tropická vedra. Oproti tomu ve faerském Klaksvíku, zprostředkováno pohledem webové kamery, dostaly ve stejný den vršky nad přístavem drobnou sněhovou nadílku.

Z pevniny na ostrovy

V plně obsazeném letadle jsme jediné turistky. Po necelých dvou hodinách letu z Kodaně vidíme z ptačí perspektivy travnaté pusté pláně beze stromů, vysoké útesy, malinké vesničky, zachumelené vršky kopců. Přistáváme na malém letišti na ostrově Vágar. Po vystoupení z letadla hned pociťujeme teplotní rozdíl, který činí minimálně dvacet stupňů. Táboříme nedaleko letiště, i když nás z protější vesnice mají jako na dlani. Ještě o půlnoci není tma, v červnu je zde téměř 24 hodin denně světlo. Hledání skrytého místa v podmáčených pastvinách bylo marné. Pořád bychom v otevřeném terénu mohly jít ještě kousek a ještě kousek… Vítr bez ustání cloumá stanem, přehlušuje bečení všudypřítomných ovcí a skřek ptáků.

Tunely spojují lidi

Na ostrově Vágar plánujeme přechod kopců ze Sørváguru přes Gásaðalur do dnes již opuštěných osad Víkar a Slætennes. V údolí ze tří stran uzavřeném horami, sedí vysoko na útesech vesnička Gásaðalur s patnácti obyvateli, donedávna skoro odříznutá od ostatního světa. Zásobování zde zajišťuje helikoptéra a poštu nosí pošťák třikrát týdně pěšky přes hory. Vydáváme se do Gásaðaluru po jeho stopách, což znamená překonat převýšení 500 metrů. Osada je posledním místem na ostrovech bez silničního spojení. Nejen na pošťákově práci určitě mnoho změní tunel, na kterém se před dvěma roky začalo pracovat.

Po dvou hodinách máme stoupání za sebou. Ze sedla nad vesnicí hodnotíme náš další postup. Husté nízké mraky valící se přes sedla nás odrazují od dalšího putování přes hory. Rozhodujeme se pro návrat do Sorváguru a pokud bude přát počasí, odjet trajektem na ostrov Mykines za papuchalky a dalším mořským ptactvem.

Naše plány však mění šedivá dodávka se záhadným cizincem. Nakonec se z něho vyklubal docela fajn Francouz. Jelikož neuměl anglicky, musela Jana vytasit svoje znalosti francouzštiny. Využíváme jeho nabídky a necháváme se odvézt zdarma podmořským tunelem na ostrov Streymøy. Tunel o délce 4940 metrů propojil v roce 2002 sousední ostrovy Vágar a Streymøy.

Ptačí kolonie

Loučíme se na první křižovatce za tunelem, vzájemně si přejeme šťastnou cestu. Francouz bude zítra pokračovat lodí na Island, my pěšky přes hory do městečka Vestmanna. To patří k nejznámějším přístavům, odkud lze podniknout lodní výlet k ptačím útesům. To si nemůžeme nechat ujít!

Dvouhodinová vyjížďka na moře je úchvatným zážitkem. Abychom neumrzly, absolvujeme ji ve všem oblečení, které máme. Po opuštění zátoky plujeme podél útesů vysokých místy až 600 metrů. Všude kolem jsou hejna ptáků, jejich křik se odráží od rozeklaných stěn. Racci plachtí přímo nad lodí, z dálky vidíme i papuchalky a další ptačí kolonie. Je doba hnízdění, proto se nesmíme s lodí přiblížit ke skaliskům. Litujeme, že jsme nechaly dalekohled doma. I přesto jsme evidentně nejnadšenějšími pasažéry. Bezpečnost všech na palubě malé výletní lodi zvyšují helmy, které si musíme ponechat po celou dobu mezi útesy. Oproti tomu záchranné vesty zůstávají v kabině! Prokřehlé a plné dojmů se vracíme do infocentra pro batohy a odcházíme nocovat nad městečko.

Vesnička z titulní strany

Ráno musíme opět po svých. Včera jsme přesvědčovaly kapitána, aby nás vyložil ve vesničce Saksun a ušetřil nám tak den času. Jelikož zde není přístav, nechtěly jsme nakonec riskovat, že se při výskoku z lodi vykoupeme. Teprve na sklonku dne se přes hory do vesnice dostáváme. Dřevěná i kamenná stavení se střechami porostlými travou vypadají stejně jako na fotce z obálky mapy. Jen ta mlha chybí. Staré stavby vypovídají o faerském životě v minulosti. Máme pocit, jako bychom se ocitly na konci světa. Záliv pod skanzenem a kamenným kostelíkem byl dříve přírodním přístavem. Teď vidíme, že je zanesený pískem a kapitán nelhal, po přístavu ani památky.

Rády bychom přímo u skanzenu přespaly, ale vzdáváme to. Ve větru, který fučí napříč údolím, bychom ani nepostavily stan. Nocujeme o kousek dál, u přehrady.

Most přes Atlantik

Přesun ze Saksunu na další ostrov znamená strávit celý den chůzí po silnici. Vhodnější cesta odtud nevede. Po patnácti kilometrech přicházíme k mořské úžině mezi ostrovy Streymøy a Eysturøy. Vypadá jako říční údolí a k jejímu překlenutí stačilo vybudovat most.

Po dlouhé chůzi po asfaltu máme chuť boty zahodit. Jana to řeší tím, že si na chvíli bere sandály. Jenomže po nakopnutí několika kamenů a ovčího trusu to vzdává a raději trpí v botách stejně jako my až do večera. Další den potřebujeme dost náplasti, abychom mohly zalepit všechny puchýře a pokračovat. Ještě, že jí máme tolik!

Země plotů

Při první možné příležitosti opouštíme silnici a vracíme se na mokré pastviny mezi ovečky a ke každodennímu přelézání plotů. Ze začátku výpravy jsme v nich vždy hledaly branku, ale postupem času se o to už ani nesnažíme. Nacházíme vlastní styl pro překonávání plotů v kterémkoliv místě.

Scházíme k moři do městečka Funningsfjörður a pak se po úmorném stoupání dostáváme do výšky 650 metrů. Pod námi se rozkládá město Fuglafjörður. Ze sedla se nám nabízí výhled na nejvyšší horu Faer – Slættaratindur (882 m), jejíž vršky jsou pokryty sněhem.

Varmakelda

Z Fuglafjörðuru se vydáváme po pobřeží, hledat nejteplejší pramen Faerských ostrovů Varmakelda. Bez cenné rady místního farmáře, který podél moře opravoval ploty, bychom místo našly jen stěží. Dalekohledem nám ukazuje bod, kde pramen vytéká ze země. Po překonání ohrad pro ovce a několika potoků se ocitáme u studánky. Varmakelda dosahuje v letním období pro nás jenom (pro Faeřany až) 18 °C.

Pobřeží mezi městy Fuglafjörður a Leirvík nás uchvátilo na celé odpoledne. Počasí se od předešlého dne umoudřilo. Sbíráme mušle a kocháme se pohledy na severní ostrovy Kalsøy a Kunøy. Občas na nás dokonce vykoukne z vody hlava tuleně. Než ale stiháme zmáčknout spoušť foťáku, zase se schovává. Mizera jeden! Necháváme ho být a pokračujeme do Leirvíku.

Sever proti jihu

Studený vítr ze severu, zima lezoucí do morku kostí a vršky nejvyšších kopců neustále v mracích a se sněhovou pokrývkou nás odrazují od dalšího pokračování do oblasti Nordøyggjar (skupina severních ostrovů). Ani mapa není přívětivá. Husté vrstevnice, žádné staré stezky přes hory a většinou jedna silnice, která se jen díky tunelům prokousává z jednoho konce ostrova na druhý. Po zhodnocení faktů se rozhodujeme pro ústup více na jih, kde snad bude přívětivěji. Abychom sever okusily alespoň trochu, plavíme se trajektem z Leirvíku na ostrov Bordøy do města Klaksvík. Po celý den nás provází proměnlivé počasí. Jen stihneme uschnout, zase mokneme. Je čas změnit místo. Plavba trajektem na nejjižnější ostrov Faerských ostrovů – Sudurøy, trvá z Tórshavnu stejně dlouho jako let z Faerských ostrovů do Dánska. V deset hodin večer přistáváme u jižních břehů.

Slunné ráno je příslibem změny k lepšímu. Balíme a vyrážíme na třídenní přechod ostrova přes Fámjin na jih do Váguru a na Akraberg. Jenomže mlha a vítr nás zase dohání a kazí nám plány. Již druhý den jsme nuceny sestoupit z hor na pobřeží do vesnice Oravík.

Z deníku:

„Noc zoufalá, skoro beze spánku, vítr šíleně lomcuje stanem. Nejsme schopný vylézt ze spacáků dřív než v devět, jak vyvoraný myši. Všechny kopce okolo mají vršky zahalený do mraků, vítr je žene. Hlavně nad Fámjinem to vypadá, jako když vaří v kotli. Dnes chceme přes kopce dojít do Váguru. Ve čtvrt na dvanáct opouštíme tábořiště a stoupáme do sedýlka, který je jako jediný z celýho hřebene bez mlhy. Což není až tak pravda. Když tam docházíme, je zapytlováno, na druhou stranu směr Vágur ještě víc, mužíky mizí v mlze a neuvěřitelně fouká. Cesta přes hory postrádá smysl.“

Odtud se chceme vydat autobusem na jih ostrova do Sumby. Čekání na něj se ale protáhlo na tři hodiny. Dozvídáme se, že nepřijel trajekt z Tórshavnu, tak nejede ani autobus. Jeden Faeřan zastavil a odváží nás do dvacet kilometrů vzdáleného města Vágur, i když tam původně neměl vůbec namířeno. Dál do osady Sumba pokračujeme autobusem.

Ztracené v mlze

Po dvou kilometrech pochodu ze Sumby se ocitáme nejjižnějším bodě ostrova, vlastně celého souostroví, u majáku Akraberg. Máme zrovna štěstí a v mlze doslova narážíme na správce majáku. Viditelnost je tak deset metrů! Konečně pořádná faerská mlha! Tu a tam je slyšet bečení ovcí a mořské vlny, které se lámou o útesy. Máme stísněný pocit. Nedokážeme si představit, jak jsou útesy vysoké a co ještě mlha skrývá! Správce, který sem jezdí jen na kontroly, nás seznamuje s Akrabergem. Zapisujeme naší expedici do návštěvní knihy. Správce nám nabízí odvoz do Váguru, ale my odtud nechceme. Máme jedinečnou šanci přečkat noc odříznuté od okolního světa na samém konci ostrovů! Zůstáváme. Třeba se i počasí do druhého dne umoudří. Mohly bychom od majáku totiž spatřit i ty nejsevernější ostrovy Svinøy a Bordøy. Ale štěstí se k nám obrátilo zády. Mlha do rána ještě více zhoustla a nám nezbývá nic jiného než se vydat zpět se správcem do Váguru, a pak dál na sever do městečka Tvoroyri. Nad městem trávíme další bezesnou větrnou noc a s obavami přemýšlíme, zda ráno trajekt do Torshávnu odpluje. Po nočním větru je moře dost rozbouřené a nepříjemně houpe lodí. Připadáme si jak na horské dráze. Dolů a zase nahoru.

Atmosféra staré doby

Konečně na pevné zemi. Sice se ještě trochu pod námi zem houpe, ale pohledy na malebné domečky ve starém Tórshavnu nás přivádějí na jiné myšlenky. Bloudíme v úzkých uličkách a vychutnáváme jejich atmosféru. Ani současný Tórshavn není ošklivý. Nízké barevné domky se spoustou zeleně v nás vyvolávají pocit volnosti a prostoru, přestože se nacházíme v hlavním městě.

Po necelé hodině chůze se již ocitáme za městem na cestě do osady Kirkjubour.

Posledním místem, které chceme před odletem vidět, je ruina katedrály sv. Magnuse v Kirkjubour, nejstarší architektonická památka. Ve středověku byla osada církevním a kulturním centrem Faerských ostrovů. Dodnes na to poukazuje dobře značená stezka z Tórshavnu, po které sem přicházíme. Mužíci jsou vysocí až dva metry a blízko za sebou. Cestou se nám naskýtají krásné výhledy na ostrovy Koltur, Hestur, Vágar a Sandøy. V blízkosti katedrály stojí Roykstovan, farma, kterou již po 17 generací obývají potomci jedné faerské rodiny. Mohutné domy s červeně natřenými okny upoutávají pozornost na dálku. Se svolením farmáře, který nás po celou dobu sleduje z okna, stavíme stan kousek za katedrálou. Ale ani nejvzdálenější cíp louky neodrazuje jeho vtíravé pohledy a ráno některé zvědavé turisty od obhlídky našeho tábořiště. Asi jsme pro ně zajímavější než celá katedrála!

Zvědavost zvítězila

Před sebou máme poslední dva dny na ostrovech. Jediná možná cesta z Kirkjubouru do Tórshavnu se nám nabízí přes sedýlko u vesničky Sydraðalur (tedy pokud nechceme šlapat zpátky deset kilometrů po silnici). Před námi se zvedá vysoká skalnatá stěna s vodopádem. Podle mapy by tudy měla vést stezka značená mužíky, ale nikde nic. Přemýšlíme, jestli to zkusíme vylézt nebo se raději obrátíme a zvolíme ústupovou trasu po silnici. Vítězí naše zvědavost vyzkoušet si, co v nás je, a vydáváme se vstříc stěně. Při pohledu dolů, s dvacetikilovým batohem na zádech, se nám tají dech. Ale vrátit se nám opravdu nechce. Odměnou za náročný výstup nám je super výhled na ostrovy Vágar a Koltur.

Na druhý den scházíme do Tórshavnu a přesouváme se autobusem k letišti na ostrov Vágar. Vystupujeme zde jako jediné a jdeme stejným směrem jako před dvěma týdny. Kruh se uzavírá. Tentokrát táboříme u první vody, i když jsme z vesnice zase vidět. Je hrozná zima, vítr bez ustání cloumá stanem, přehlušuje bečení všudypřítomných ovcí a skřek ptáků. Bez čepice, rukavic, větruodolných bund je nepředstavitelné se po ostrovech pohybovat. Ani jednou jsme však nelitovaly, že jsme se sem vydaly. Vlastně jsme na Faerské ostrovy jely také proto, abychom si vyzkoušely, co jsme schopné vydržet.

I přes to počasí ve skrytu duše doufáme, že se do této krásné a trochu zapomenuté země ještě jednou podíváme. Třeba právě při nucené zastávce na Island. Kdo ví

Praktické informace

Doprava – Letecky s přestupem v Kodani (nejrychlejší a nejdražší varianta), autobusem do Kodaně a pak letecky (využily jsme my), trajektem z dánského Hanstholmu (36 hodin plavby).

Doprava v místě – Aktuální informace, jízdní řády na www.ssl.fo. Jízdní řády lze koupit v infocentrech. Pozor na vysvětlivky! – některé spoje fungují jen „na objednávku“ – tzn. že den předem je třeba zavolat na uvedené číslo, aby autobus jel.

Existují karty „SL Travel Card“ platné pro všechny ostrovy, které umožňují po stanovenou dobu neomezeně využívat autobusy a trajekty (4 dny, týden, 14 dní). K dostání jen v Tórshavnu na centrálním autobusovém nádraží. Studentské slevy činí 20 %z ceny jízdenky. Provoz na ostrovech je malý a na autostop se nelze spolehnout.

Měna – Platí faerské a dánské koruny. Faeřané mají svoje vlastní bankovky (mince používají dánské), které je nutno před odjezdem z ostrovů směnit za dánské.

Jazykové znalosti – Skoro každý Faeřan se domluví anglicky.

Táboření – Volné táboření mimo kempy (na celém souostroví pomálu) není povoleno. V horách budete ale velmi pravděpodobně sami (s ovcemi) a nebudete nikomu vadit. Faeřané jsou velmi vstřícní a bez problémů nás nechali na svých pozemcích postavit stan. Vody je všude dostatek, doporučujeme mít s sebou dezinfekci a malou lopatku pro „zahlazení stop“.

Mapy – Forøyar 1:100 000 (používaly jsme my a byla dostačující) nebo několik samostatných map 1:20 000 vyd. Kort & Matrikelstyrelsen, v ČR se nám přes měsíce před odjezdem nepodařilo mapu sehnat.


Faerské ostrovy

Førøyar (faersky), Færøerne (dánsky), Ovčí ostrovy (česky)

Faerské ostrovy jsou samosprávným regionem v rámci Dánského království, s vlastním parlamentem a vlastní vlajkou. Nachází se uprostřed severního Atlantiku na 62o severní šířky, severozápadně od Skotska a zhruba na půli cesty mezi Norskem a Islandem. Jedná se o souostroví 18 ostrovů, z toho je 17 obydlených. Délka souostroví je 113 km, šířka 70 km. K moři údajně není odnikud dál než 5 km. Celková délka pobřeží všech ostrovů je 1100 km (což je o trochu víc než vzdálenost mezi městy Tórshavn a Oslo).

Rozloha: 1 399 km²

Počet obyvatel: 48 400 (červen 2004)

Hustota osídlení: 33 obyvatel/km²

Hlavní město: Tórshavn (18 812 obyvatel)

Jiná města: Klaksvík (5 000 obyv.), Fuglafjörður, Tvorøyri

Úřední jazyk: faerština, dánština

Nejvyšší bod: Slættaratindur (882 m)

Průměrná nadmořská výška: 300 m n. m.

Klima: průměrná teplota v létě 11 °C, v zimě 3 °C

Faeřané a Evropská unie

Faerské ostrovy nevstoupily v roce 1973 s Dánskem do EHS, postupně však uzavřely s Evropskou unií a řadou dalších zemí zvláštní smlouvy pro oblast rybolovu a obchodu. Aktivně se podílejí jako člen na práci Severské rady a vysílají dva zástupce do jejího parlamentárního shromáždění. Na Faeřany se nevztahuje vojenská služba v dánských ozbrojených silách, na ostrovech se však nacházejí malé základny NATO.

Ptačí ráj

Oceán okolo Faerských ostrovů je nevyčerpatelnou zásobárnou potravy pro mořské ptactvo, kterým se příkré přímořské útesy jen hemží, a které kolonizuje velké plochy některých ostrovů. Počet druhů a párů mořských ptáků, kteří se objevují na ostrovech, je impozantní. Je zde zaznamenáno téměř 280 druhů, z nichž 50 až 55 hnízdí na Faerách pravidelně. Odborníci odhadují, že na souostroví každoročně hnízdí přibližně 2 miliony párů.

Akce byla uskutečněna za podpory Outdoor magazinu a firmy Warmpeace v rámci projektu WOA (Warmpeace Outdoor Adventure).

Jana Rutarová, Radka Vlachová, Andrea Heřmánková

v Severských listech publikováno

Hodnocení článku

Průměrná známka:  1,60   hodnoceno: 5 ×
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah a ručí za uváděné informace. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na autor@severskelisty.cz.


Upozornění:

  Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese webmaster@severskelisty.cz.


Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • stanovsky@severskelisty.cz, tel: +420 603 538 168

Název Severské listy je zapsán jako slovní ochranná známka na ÚPV ČR pod číslem 308361.

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2018 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01  Dřenice, Czech Rep. • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2018. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1804-8552

cnt: 26.307.554 • onln: 3 • robot ostatni • php: 0.102 sec. • www.severskelisty.cz • 54.92.197.82
file v.20180224.034542 • web last uploaded 20180225.035521
2017:303 • 2018:11