Finsko zelené a vlahé

Pevnost Olaavinlina
v Savonlině
operní festival

Když vás Fin pozve do některé z typických saun, není to nic pohoršlivého. Je to národní tradice, kterou často povinně a rádi absolvují cizinci, například po obchodních jednáních. Saun je všude jako máku. Průvodkyně mi tvrdila, že je jich 1,9 milionu a rodiny tam tráví dlouhé zimní večery. Někteří Finové se pak ráno vykoupou v ledové vodě a jedou do práce. Jedna moje známá si povšimla, jak hezkou kůži mají finské ženy. No není divu. Mají tu skoro 190 tisíc jezer, spoustu řek vhodných pro kanoistiku a od moře vanoucí vzduch, vlhký a provoněný tak, že by se dal krájet. Slunce je podivně bílé a rozlehlé lesy poutají nezvykle kyprou zelenou barvou. Létají v nich veveryše, útočí komáři, zvláště na severu v cyklistickém a pěším ráji v Laponsku a běhají zde sobi a také divocí losi. Jen kolem Helsinek se jich potuluje na sto tisíc. Prý je to pro automobilisty pohroma. A v této nádherné přírodní scenérii jsou tu a tam rozesety oku lahodící dřevěné domky natřené povětšinou na červeno. Jsou strohé a málo okázalé, stejně jako téměř všechny stavby ve Finsku. Abychom se o tom přesvědčili, stačí zavítat do města Turku na řece Aurajoki s nejvýznamnějšími historickými památkami Finska a hlavně národním chrámem ze 13. století, anebo navštívit středověký hrad v Hämeenlině. Leží si v srdci jezerní oblasti, která se zalíbila už vikingům, a dokazuje, že po většinu roku chladné podnebí a šest set let nadvlády Švédů se podepsalo na stavebním stylu. Zbytky švédského „kolonialismu“ se projevují i dnes. Přestože ve Finsku žije pouze šest procent Švédů, ve městech visí tabule s dvojjazyčnými nápisy ulic a úředníci musí ovládat švédštinu. Finové o vztahu k sousedům raději nezavádějí řeč. Čechy tu mají asi raději. Znají Zátopka, někteří velkopopovické pivo z helsinské hospody na Runeberginkatu či oblíbený hostinec Zetor, kde jako stoly slouží tyto vysloužilé stroje. Češi zase znají finskou vodku, ale už vůbec nevědí, že design lahve je dílem geniálního finského architekta Alvaa Aalta a jak se uvolnit. Na to jsou Finové mistry, při hře golfu, rybaření, zdolávání peřejí nebo v pronajaté chatce na některém z ostrůvků, na nichž panuje okouzlující směs nálad, zvuků a ticha.

Milan Mostýn, Hospodářské noviny, 14. května 1999

Nejvhodnější doba k návštěvě Finska?

Helsinky v létě

Čtyři roční doby – čtyři důvody navštívit Finsko, hlásá reklamní slogan. Finská příroda mění svou tvář s ročními dobami. V dubnu a květnu se stromy zazelenají a země odráží barvy Finska, jasně modrou a čistě bílou, když první jarní květiny, jaterníky a sasanky, pokryjí lesy a okraje cest. V červnu a červenci jsou barvy zářivé a syté; stromy a keře se předhánějí svou zelení, louky jsou plné květů, jezera a moře září oslňující modří.

V září a říjnu se příroda ve Finsku rozzáří neobvykle pestrou barevnou škálou; listí stromů se krásně zabarví a krajina jen hraje odstíny červené a žluté. Příroda se tak ještě jednou předvede v plné kráse před příchodem zimy. Královna Zima pokryje zemi od listopadu do března bílou sněhovou pokrývkou. Ať už se tedy rozhodnete přijet do Finska kdykoliv, bude pro Vás dovolená v této zemi s krásnou a čistou přírodou jedinečným a nezapomenutelným zážitkem.

Pravé Finsko poznáte nejlépe na venkově. Dovolená na břehu jezera je tou nejtypičtější finskou formou letního oddechu, k níž bezpodmínečně patří saunování, projížďka na loďce, krásná letní příroda, posezení u grilu za svitu večerního slunce. Svěží vůně přírody, hluboký klid, krajina zrcadlící se v průzračné vodě jezera – to jsou kouzla letní finské přírody.

Pro tento typ dovolené se nejvíc hodí období od června do září, kdy ve Finsku vládou bílé noci a teplota v horkém létě dosahuje až 3 ºC. Málo je známo, že léto ve Finsku je sice krátké, ale zato horké, a že koupání v jezerech a moři se zcela vyrovná koupání v jižní Evropě. Pro pěstování vodních sportů jsou tu ideální podmínky a léto rovněž poskytuje prostor všem disciplínám lehké atletiky, která je pro Finy skutečně královou sportu. Výborně vybavené kempinky Vám umožní přenocovat se stanem, autem, či obytným vozem uprostřed přírody. Pokud jste rybáři, máte povolení a víte, kdy můžete rybařit, pak i Vy můžete prožít nezapomenutelné zážitky při lovu ryb.

Nejdelší den, kdy slunce vůbec nezapadá, je o svátku sv. Jana (21. 6.). Většina turistů chce prožít tento den v Laponsku, a tak do města Rovaniemi přijíždějí v tuto dobu autobusy s turisty z celého světa.

Léto, kdy světlo hýčká návštěvníky většinou po celých 24 hodin, je také dobou nejrůznějších hudebních festivalů a slavností. Nejznámější je jazzový festival v Pori, který patří ke světové špičce, a operní slavnosti v Savonlinně, ve velkolepém prostředí středověkého hradu Olavinlinna.

Kraťoučký podzim zahýří v přírodě zlatavými barvami a je to doba, kdy se ve městech konají veletrhy, konference, kongresy, výstavy ap.

Podzim rychle vystřídá zima se svými radovánkami, a tak od listopadu do března můžeme běhat na lyžích po celém Finsku, bruslit nebo hrát hokej v krytých zimních stadionech nebo si zaskákat na lyžích na známých skokanských můstcích třeba v Lahti. Takže i zimní období se svým třpytivě bílým sněhem ve slunečných únorových a březnových dnech je rájem pro běžkaře, milující zimní turistiku.

Finská zima je příjemná, suchá a na jihu díky Golfskému proudu poměrně mírná. Moře a jezera zamrzají, můžeme po nich chodit, běhat na lyžích a dokonce jezdit autem. Přesto však jezdí linkové zámořské parníky celou zimu po trasách, které ledoborce udržují splavnými. V domech je v zimě teplo a útulno. Pak náhle sníh a led na slunci roztají a příroda se probouzí k životu. Každoroční zázrak příchodu jara se nám odehrává přímo před očima.

Je tedy pouze na Vás, které období si k návštěvě Finska vyberete.

Dr. Hana Kučerová, 19. září 1999