Konec neutrality Skandinávie

     státy v NATO a EU        státy pouze v EU        státy pouze v NATO
stav 2016, zdroj Wikipedia

V polovině dubna oznámily Finsko a Švédsko svůj úmysl připojit se do jednoho roku k silám rychlé reakce NATO. Zařazení svých sil do těchto jednotek kolektivní obrany NATO je možná krokem k jasnému vojenskému angažmá obou zemí v atlantické obraně Evropy a je pravděpodobné, že bude následovat domácí debata a žádost o přijetí do NATO.

Obě země jsou vojensky aktivní v misích v Kosovu a zejména v Afganistanu. Členstvím v NATO by završily odklon od své neutrální pozice a příklon ke kolektivní atlantické i evropské vojenské obraně a zejména k ochotě nasadit své jednotky v kolektivních operacích a na obranu někoho jiného. Společné severské bojové jednotky jsou vědomě postaveny jako jednotky NATO a budou proto dobře začlenitelné do rámce a formace NATO.

Jsme tedy zřejmě svědky další významné změny ve vývoji evropské bezpečnosti. Obě země svým postupem nejen připouštějí, že pro ně a pro Evropu existují vážné vojenské hrozby, ale zejména deklarují, že na tyto hrozby nemohou nadále reagovat samostatnou vojenskou kapacitou, což je případ Švédska, ani důslednou neutralitou a vojenskou neangažovaností, což je případ Finska.

Sjednocení a prohloubení evropské kolektivní obrany v NATO je reakcí na snahy Kremlu Evropany rozštěpit a postavit je proti Američanům. Případným členstvím Finska a Švédska v NATO by významně poklesl počet neutrálních států v Evropě. Z hlediska evropské bezpečnosti a obrany představuje pro-aktivní politika Finska a Švédska výrazný krok směrem ke kompaktní a ucelené obranné a bezpečnostní situaci v Evropě, která je stále méně definována národními státy, které musí sjednocovat Američané. Evropa se stále zřetelněji vyvíjí směrem ke společné obraně, ke společným vojenským kapacitám, snad i ke společné logistice a ke společnému velení.

Kráceno podle příspěvku Ivana Gabala, Český Rozhlas, CRo6, 12. května 2007