Islandské volby 2003: Oddssonova vláda pokračuje

Halldór Ásgrímsson (vlevo), dosavadní ministr zahraničí,
vystřídá Davída Oddsona (vpravo) na postu předsedy vlády
foto: Morgunblaðið

Parlamentní volby na Islandu, které se konaly v sobotu 10. května, zajistily statut quo na ostrovní politické scéně. Vláda dnes již legendárního premiéra Davída Oddssona bude pokračovat i nadále a to v téměř nezměněném stavu.

Předvolební průzkumy slibovaly napínavou a vzrušující volební noc, preference byly velmi vyrovnané a značná část dotazovaných ještě do poslední chvíle nevěděla, jak bude volit. Volební účast, která je na Islandu tradičně enormní, letos přesahovala 90 %. Nakonec těsně, ale přece zvítězila dosavadní vládnoucí pravicová Strana nezávislosti (Sjálfstæðisflokkurinn) premiéra Oddssona se 33,7 %, což ji v 63-členém parlamentu (Alþingu) zajistilo 22 poslanců. Hlavní opoziční levicová Aliance (Samfylkingin), kterou vede Össur Skarphédinsson, se umístila hned za Stranou nezávislosti, když získala 31 %(20 poslanců). Strana pokroku (Framsóknarflokkurinn), kterou lze svou politickou nejednoznačností přirovnat k českým lidovcům, získala 17,7 %(12 poslanců). Levicovou stranu zelených (Vinstri grænir), kterou podporuje především socialisticky smýšlející mládež, podpořilo 8,8 %voličů a zajistila si tak 5 mandátů. Liberální strana (Frjálslyndi flokkurinn), jež se hlásí k myšlenkám volného trhu, si se svými 7,4 %zajistila 4 mandáty. Ostatní strany (Nýtt Alf a XT) se nedostaly do parlamentu.

Největším překvapením letošních voleb je neúspěch populární Ingibjörg Sólrún Gísladóttir, bývalé starostky Reykjavíku, která se z pátého místka reykjavícké kandidátky Aliance nedostala vůbec do parlamentu. Přitom ještě na začátku letošního roku, kdy rezignovala na svou funkci starostky, se s ní vážně počítalo jako s nástupcem Oddssona.

Koaliční jednání mezi staronovými vládními stranami, Stranou nezávislosti a Stranou pokroku trvala zhruba týden a výsledkem jsou jen kosmetické změny na některých postech. Oddsson, který zastává premiérské křeslo již 12 let a má přezdívku „Král Islandu“, zůstane premiérem i nadále, ale jen do 15. září 2004, kdy místo něj nastoupí dosavadní předseda Strany pokroku a ministr zahraničních věcí Halldór Ásgrímsson.

Obě strany spolupracovaly extrémně dobře během uplynulých osmi let a čekají nás další čtyři roky. Předseda Strany pokroku byl skvělým ministrem na všech postech, které v posledních šestnácti letech zastával (např. v osmdesátých letech byl úspěšným ministrem rybářství – pozn. autora) a je proto velmi zkušený. Po takové skvělé spolupráci plné vzájemné důvěry, je fair i druhé vládnoucí straně nabídnout nejvyšší ministerský post,“ uvedl Oddsson na jedné povolební tiskové konferenci.

V reálné politice relativně úspěšná, ale mediálně značně okoukaná politická garnitura, bude tedy pokračovat ve své pravicové politice i nadále. Jedním z hlavních cílů vlády bude další snižování daňové zátěže (např. daň z příjmu z 25,75 %na 21,75 %), diverzifikace islandského hospodářství a s tím spojená podpora nových odvětví (především IT technologií). Islandská vláda nadále odmítá, na rozdíl od většinového mínění občanů, vstup Islandu do Evropské unie. Za současných podmínek to považuje za nevýhodné s tím, že zatím plně dostačuje islandsko-evropská spolupráce v rámci Evropského hospodářského prostoru (EU + EFTA).

Evropská integrace je na Islandu veřejné tajemství, tato otázka se neobjevovala ani v předvolební kampani. V dlouhodobé perspektivě se však počítá se vstupem do rozšířené unie, jelikož bude čím dál méně výhodné zůstávat mimo tento spolek. Vliv unijní legislativy neustále mohutní a Island, společně s dalšími státy EFTA, je nucen tyto normy akceptovat a podřizovat se jim (až 60 %islandských norem je převzato z EU), aniž by mohl jejich tvorbu jakkoli ovlivňovat.

Zatím Islanďané volí vyčkávací taktiku a pečlivě sledují a analyzují, jak se Unie vypořádává se svým historicky největším rozšířením. Pro případný vstup Islandu do Evropské unie bude ovšem rozhodující, jak dopadnou institucionální reformy, jakou roli budou hrát malé státy (Island by byl bezkonkurenčně nejmenší členský stát), jaká bude podoba unijního předsednictví a především otázka sdílení své ekonomické mořské zóny s dalšími členy (největší obavy vzbuzuje španělská rybářská flotila) a případné možnosti pro udělení výjimky této zemi, která je na moři závislá ze všech nejvíce.

Pokud v Evropě vyhraje umírněný proud, který se staví proti federalizaci Evropy, můžeme s jistotou odhadnout, že do deseti let proběhne ještě jedno rozšíření, tzv. severozápadní, tj. o Island a Norsko.

Martin Benda, www.integrace.cz, 26. května 2003