Islandské stesky a členství v EU

Řešení dávné otázky a související zkušenost národů žijících kolem starověkého Říma zda žít před branami a nebo se snažit dostat žít za brány v podstatně modernějším a složitějším hávu vyvstává před mnoha národy dnešní Evropy. Zdá se, že potřeby hospodářství těch zemí na tuto otázku odpovídají jednoznačněji než hlasy politiků.

Po Norsku jsou to islandští rybáři, kteří se otevřeně staví na stranu přívrženců začlenění Islandu do Evropské unie. Dosavadní kabát Smlouvy o Evropském hospodářském prostoru (EEA) se totiž jeví jako těsný. Podobnou smlouvu o obchodních vztazích se zeměmi EU má, kromě jmenovaných, již jen Lichtenštejnsko.

Smlouva o EEA ve své době zahrnovala podstatně více signatářů stojících mimo EU a upravovala asi 25 %zahraničního obchodu unie. To se přijetím Švédska, Finska a Rakouska změnilo.

Postavení zemí, signatářů Smlouvy o EEA, které jsou orientovány na export ryb a zemědělských výrobků, je vzhledem k určitému překonání smluvních závazků nevýhodné. Členská země mimo EU má podle Smlouvy o EEA sice zajištěný volný přístup na trhy unie, ale s výjimkou zemědělství a rybných produktů.

Island, jehož hospodářství ze 70 %závisí na vývozu ryb, je hospodářsky v nevýhodě, neboť musí respektovat normy EU pro exportované výrobky, ale nemůže je nikterak ovlivnit.

Když chtěl islandský kabinet v prosinci 2001 vyjednat změnu statutu Evropského hospodářského prostoru která by dala nečlenským zemím unie (Islandu, Lichtenštejnsku a Norsku) více práv při rozhodování o podmínkách dovozu ryb a zemědělských produktů, byl odmítnut s tím, že je nutno řešit probíhající rozšíření EU.

Přestože Středisko pro evropské politické studie (Center for European Policy Studies, CEPS) v Bruselu upozorňuje na to, že Smlouva o vytvoření EEA je vývojem posledních let překonána, je anachronismem a téměř zbytečná neboť většina tehdejších signatářů, nečlenů EU již je členy unie, je situace pro řešení obtíží severských rybářů a zpracovatelů ryb ještě ztížena tím, že unie převádí některé společné pravomoci z Rady EU na jiné orgány, například na Evropský parlament.

Pokud dosud mohli Islanďané hledat dohodu o změnách stávající Smlouvy jen s Komisí, tj. s ministry patnáctky, v nejbližší době budou muset nalézt pochopení pro své problémy u sedmi stovek Evropských poslanců. Vstup do unie bude tedy jedním z témat před volbami do nejstaršího evropského parlamentu (Alltingu), které se budou konat letos v září.

Pavel Dobrovský, podle HN, 6.5.2002