Norové trumfují Ameriku v informačních technologiích

Jon Johansen v roce 1999, když mu bylo 15 let, vytvořil program DeCSS odstraňující ochranu proti kopírování z DVD disků (tomu, kdo neví o co jde připomínáme, že jde o disk velmi podobný klasickému CD, má však výrazně větší kapacitu, což jej předurčuje nejen k zápisu hudby a počítačových dat jako CD, ale především k záznamu filmů). Program vznikl v rámci Open Source projektu LiVid (Linux Video) pro přehrávání DVD disků na Linuxu, tedy v prostředí, kde žádný DVD přehrávač k dispozici nebyl. Účelem DeCSS je tedy zpřístupnění datových souborů s videodaty na DVD disku tak, aby se na ně dalo přistoupit libovolným dalším souborem, nebo aby šly zkopírovat na pevný disk.

Okolo DeCSS byla velmi dlouho mediální i právní přestřelka. Odborníkům z oblasti informačních technologií není třeba připomínat, že ochrana proti neoprávněnému kopírování, a v případě disků DVD i přehrávání, dnes velmi frekventované téma, je na discích DVD na výrazně vyšší úrovni, než na starších CD. Záznamové médium DVD totiž přišlo na trh v době, kdy byla ochrana záznamů již velmi diskutovaná a tak normální videozáznam bývá chráněn nejen proti neoprávněnému kopírování, ale i proti přehrávání v těch částech světa, pro které není určen. Nepříliš složitou technologií je zařízeno, že například DVD disk určený pro Ameriku si v Evropě nepřehrajete. Evropské premiéry totiž bývají oproti americkým posunuty a distribuční magnáti nemají zájem, aby se na domácích přehrávačích toto pravidlo porušovalo.

Zájmem obyčejného člověka je pochopitelně pravý opak. Mít vše, co nejdřív a pokud možno zadarmo. Že to hraničí o porušování autorských práv je na první pohled zřejmé. Ne vždy sice musí jít o porušení zákonů, které jsou v různých státech různé, každopádně jde vždy o lavírování na hraně zákona. Oficiální softwarové firmy si pochopitelně nedovolí pouštět do světa programy, které tato pravidla porušují, jinak je tomu u domácích programátorů, zvláště těch mladších.

Nicméně existují i organizace, které existenci těchto, na první pohled nepříliš košer programů, podporují. Ne všechno je totiž jen černobílé (ani whisky Black&White). Hlavní organizací, která se postavila za Johansenův program DeCSS, je tradiční EFF (Electronic Frontier Foundation). Nedávno totiž americký soud zakázal internetovému magazínu 2600 zveřejnit DeCSS a to i ve formě odkazů na jiné weby. Norský občan Jon Johansen zatím tomuto americkému zákonu odolával, i když jej již MPAA asociace filmových studií obvinila z porušování obchodního tajemství. Tento návrh žaloby ale loni v listopadu odvolací soud zamítl s poukazem, že jedinci mají právo na získávání a odvozování informací dle prvního dodatku ústavy.

V lednu však byl Jon Johansen obviněn hospodářskou kriminálkou norské policie za vytvoření svého programu. Zajímavé je, že policie čekala na to, až bude Johansenovi 18 let. Johansen by měl být souzen za proniknutí do zabezpečeného majetku jiné osoby za účelem získání dat, ke kterým nemá právo na přístup. Je to zřejmě nejbližší bod norského práva, kde by mohl být Johansen souzen, nicméně EFF poukazuje na fakt, že Johansen pronikl do svého majetku, ne do cizího. DeCSS má sloužit k přehrání vlastněných (ne cizích) DVD filmů na jiném operačním systému.

Vzhledem k již existujícímu osvobozujícímu rozsudku z loňského listopadu je ale pravděpodobné, že i norský soud, který by měl být zahájen nejpozději letos v létě, Johansena osvobodí. Že se norská policie podřídila masivnímu tlaku amerických firem je jedna věc, pokud se mu podřídí i nezávislý soud, bude to již něco jiného.

Příběh DeCSS a jeho autora jistě vydá jednou na pořádný román, ohledně jeho zfilmování americkými filmovými studii dle skutečnosti však můžeme být velmi skeptičtí.

s použitím článku Tomáše Holčíka, www.zive.cz, 14. 1. 2002