Göteborg po vrcholné schůzce EU

foto Måns

O zvandalizování Göteborgu v souvislosti se setkáním EU jste si jistě všichni dostatečně přečetli v denním tisku. Dnes se Göteborg snaží ze vzniklé traumatické situace vymanit pomocí odklízení střepů, suti, ohořelých předmětů a řemeslnými pracemi všeho druhu. A hlavně diskusemi o tom, kdo vlastně udělal jakou chybu, že se situace, známá ze Seattle, Prahy i Nice, mohla opakovat i zde. Mnozí ze svědků přítomných na Avenue si také kladli otázku, jak je možné, že policii trvalo celých 40 minut, než se tam dostavila. Za tu dobu stačili levicoví teroristé rozbít mnohé výkladní skříně a podpálit dostatek zařízení restaurací a zboží obchodů, aby mohli být sami se sebou spokojeni. Pro úplnost je třeba dodat, že později bylo zjištěno, že pustošení města se účastnil i menší počet neonacistů. V noci z 15. na 16. června došlo ve Vasaparken ke střelbě, celkem bylo slyšet šest výstřelů a tři zranění byli převezeni do nemocnice. Policií byl vážně zraněn devatenáctiletý muž. Do historie se zapisujeme největšími nepokoji v moderní švédské historii, ke střelbě ze strany policie v souvislosti s demonstrací došlo naposled v r. 1931 v Ådalen.

Akce, které se v centrálním městě odehrávaly, byly podle Säpo plánovány a popsány např. i na Internetu (viz. Afa) a tedy nepřekvapily. Policie se připravovala na tyto dny po dva roky a v Göteborgu bylo nasazeno okolo 2000 policistů. Na odpovědných místech se tvrdí obojí, že to bylo málo, ale mnohem častěji, že to bylo dost. Přiklonila bych se k názoru, že „dost“ asi sotva. Posbíráno bylo totiž na 4000 dlažebních kostek a vytlučeno na stovky výkladních skříní. Celkové škody byly odhadnuty na 100 milionů švédských korun. Za důležité se ovšem považovalo zajistit nerušený průběh setkání EU a úplnou bezpečnost zúčastněných, kdežto možnému vývinu situace v ulicích města se při přípravách věnovalo jen velmi málo pozornosti. Mimoto se lze ptát jak je možné, že se vydalo 70 milionů švédských korun na vybavení a vyškolení pohotovostní policie, která pak nikdy nebyla do Göteborgu povolána.

Zároveň slyšíme v televizních rozhovorech a v denním tisku čteme stížnosti, že řada občanů byla policií napadena, ačkoli se nezúčastňovali žádných násilných akcí a ani nemohlo být podezření, že by je připravovali. Jde o občany, kteří se dokonce ani nenacházeli v místech násilí, ale např. na území konference Svobodné Fórum ap. Názory jsou i ty, že v mnoha případech chování policie místo aby násilí zabránilo, spíše podpořilo jeho vyvrcholení. Bylo tomu tak v případě Hvitfeldtského gymnázia? Převážná většina hlasů se domnívá, že policie jednala v sebeobraně a korektně. To je jistě pravda všude tam, kde stála přímo proti maskovaným odpůrcům EU a globalizace užívajícím teroru. Jak to ale bylo v některých jiných případech?

Domnívám se, že s celou situací se bude nutno vypořádat nestranným šetřením. Veřejní činitelé jen neradi přiznávají, že situace nemluví jednoznačně ve prospěch policie a jejího vedení, ač zpočátku se snažili tento dojem vzbudit. Je to pochopitelné, jednotliví příslušníci riskovali své životy a jejich situaci jim jistě nikdo nezávidí. Je samozřejmě velmi smutné, že se museli s násilím tohoto druhu vůbec potýkat. To ovšem neznamená, že jednotlivé případy eventuálního zneužití moci se mají zastřít věčným mlčením. Nejdůležitější však je, přemýšlet o tom. zda se vzniklé situaci nedalo předem nějak zabránit nebo ji aspoň zmírnit. K dřívějším zkušenostem rozhodně nebyl vzat dostatečný ohled. Proč neudělat přítrž tomuto cestování maskovaných teroristů? Proč nespolupracovat na jejich identifikaci v rámci celého EU? Odpovědnost nesla po celou dobu krajská policie. Neměla by to být spíše otázka pro říšské úřady? A nemělo se myslet nejen na účastníky setkání EU, ale i na město Göteborg?

Pro Severské listy napsala Jana Witthed, 21. června 2001