Toplist Na vrcholu
znak SLSeverské listy

           

 

Návrat bobrů do České republiky

Bobři byli odedávna významnou složkou fauny říčních niv, lužních lesů a mokřadů celé severní polokoule. Bohužel (pro bobry) právě říční nivy a lužní lesy, s jejich úrodnými půdami, zvolil za své útočiště i neolitický zemědělec. Člověk rozumný (Homo sapiens) během mnoha set let většinu lužních lesů vykácel a přeměnil je na louky a pole. S touto změnou se ještě bobři vypořádali.

Na Moravě byl bobr nejhojnější v lužních lesích podél řeky Moravy, na Doubravě a ve Střeňském lese. Uvádí se, že stav bobrů na Olomoucku byl srovnatelný s Třeboňskem. Avšak soustavně pronásledovaní pro kožešinu, maso, nebo z důvodů jejich "škodlivosti" je přivedlo na pokraj záhuby. Poslední bobr na Moravě byl uloven roku 1730 u Grygova. Podobný osud měli i bobři v Čechách. A tak v polovině 18. století na více než dvě staletí zmizel bobr z naší přírody. Pokusy o jeho chov a následnou repatriaci do volné přírody, podnikané v minulém století na Třeboňsku a jižní Moravě, skončily neúspěchem.

Bobři se k nám začali vracet na počátku osmdesátých let díky reintrodukcím prováděným v letech 1966–1981 v Rakousku a Bavorsku. Pravděpodobně od roku 1988 pak je na jižní Moravě (Dyje, Morava, Kyjovka) stálá populace, která se úspěšně šíří vzhůru, proti proudu Moravy. Tito bobři se k nám a na slovenské Záhorie dostali z Rakouska, kde byli vysazeni v roce 1977 v blízkosti našich hranic. V letech 1991–1992 byli bobři vysazeni na území Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví. V roce 1993 se bobři objevili na Labi a vytvořili kolonii nedaleko Děčína. Pravděpodobně v roce 1995 se bobři usadili na Kateřinském potoce na Tachovsku (nedaleko Rozvadova). V roce 1996 byli bobři vysazeni na řeku Odru ve Vojenském výcvikovém prostoru Libavá (Oderské vrchy). Na sklonku roku 1997 se bobři objevili na řece Olši nedaleko Jablunkova a na Stonávce na Karvinsku.

Jak si žijí bobři na jižní Moravě

Ještě donedávna spojovala většina lidí jméno tohoto našeho největšího hlodavce s rozsáhlými jezerními oblastmi Kanady, nebo panenskou přírodou severní Euroásie. Proto bylo bezesporu velkým překvapením zjištění výskytu bobra v roce 1986 na jižní Moravě v lužních lesích mezi Lednicí a Nejdkem na lokalitě s názvem Herdy. První, kdo objevili typicky ohryzané kmeny stromů, byli pravděpodobně místní lesníci, myslivci a rybáři. Snad kvůli obavám o jeho další osud, mluvili o místu jeho výskytu jen velmi neradi a s patřičnou dávkou tajemna. Důvody k mlčení vycházely především z obecně známých skutečností, že bobr byl u nás vyhuben a stejné neštěstí by mohlo potkat také navracející se jedince.

Proto se také stalo zpočátku záhadou, odkud bobři na jižní Moravu přišli, respektive připlavali. S největší pravděpodobností je zdrojem současné místní populace sousední Rakousko. Zde bylo v letech 1976–1988 vysazeno 42 bobrů následujícího původu: 9 skandinávských (Castor fiber fiber), 15 kanadských (Castor canadensis) a 18 východoevropských (Castor fiber vistulanus). Lze předpokládat, že někteří z těchto jedinců, nebo jejich potomci, postupně migrovali na území jižní Moravy, kde se trvale usadili.

Sledováním bobrů, především v oblasti aluvia dolního toku řeky Dyje, se kromě profesionálních pracovišť ochrany přírody začala zabývat také základní organizace Českého svazu ochránců přírody v Břeclavi. Již v roce 1988, tedy po dvou letech od prvního zjištění jejich přítomnosti, bylo zřejmé, že bobr začíná svůj areál výskytu rozšiřovat. Přispěla k tomu snad okolnost, že území, které si za svůj domov vybral, plně vyhovuje jeho životním nárokům. Přes provedené vodohospodářské úpravy na dolním toku řeky Dyje zůstala zachována prakticky v celém území nivy kombinace stojatých a tekoucích vod s břehovými porosty měkkých dřevin, zejména vrbami, olšemi, osikami a topoly.

Překvapující byl nález bobrem ohryzaných vrb na rybníku Včelínek uprostřed zimy 1991 až 1992. Lokalita se totiž nachází asi pět set metrů od centra Břeclavi a je hojně navštěvována místními rybáři.

To, že se bobr v oblasti také rozmnožuje, prokázali břeclavští ochránci přírody poprvé v roce 1993 nálezem uhynulého jednoměsíčního mláděte na již zmíněné lokalitě Herdy.

Doslova senzací se stala přítomnost bobrů na řece Dyji uprostřed Břeclavi koncem května roku 1995. Poprvé v životě jsem měl možnost pozorovat životní projevy tohoto zajímavého živočicha na vlastní oči a ze vzdálenosti pouhých pěti metrů. Po dobu jednoho týdne, vždy kolem 22 hodiny, se objevovala dvojice zvířat u kmenů mladých vrb. Dřeviny vyrůstaly z bahnitého náplavu v bezprostřední blízkosti Domu kultury. Zvířata konzumovala nejenom konce větví a kůru stromů, ale také mladé výhonky kopřiv. Zajímalo mne, kolik rodin obývá městský úsek Dyje, který je dlouhý přibližně 2 km. Na základě mého přímého pozorování jednotlivých exemplářů a ústních sdělení místních rybářů osídlovaly břeclavský úsek Dyje v roce 1996 dvě rodiny bobrů, z nichž u každé jsem pozoroval minimálně dva jedince. Zajímavé také bylo, že hranice jejich revírů se nepřekrývaly. Ruch města bobrům pravděpodobně vůbec nevadí, protože jsou za normálních okolností aktivní převážně v nočních hodinách.

Jiná situace však může nastat v době povodní. V tomto období zvířata zpravidla nejvíce migrují. Některé splavy a propusti velkých stavidel se pro ně mohou stát problematickou překážkou. V březnu r. 1996 uvízli postupně dva dospělí jedinci bobra na ocelových segmentech výpustného objektu dolní nádrže vodního díla Nové Mlýny. Zaměstnanci Povodí Moravy tuto skutečnost oznámili správě CHKO a BR Pálava. Jeden bobr byl odtud převezen do Národní přírodní rezervace Křivé jezero a druhý, značně zesláblý, byl předán do zařízení břeclavských ochranářů. Zde bobr konzumoval veškerou předkládanou potravu. Nejvíc mu však chutnal starý chléb a ječmen. Předkládané vrbové větve okusoval jen sporadicky. Během týdne se tak dostal do velmi dobré tělesné kondice, a proto mohl být opět vypuštěn do volné přírody.

Často se lidé zajímají o to, zda bobři na jižní Moravě také staví hráze a bobří hrady. První hráz objevili břeclavští ochránci přírody na jaře roku 1997. Bobr si ji vybudoval napříč kanálem napájejícím vodou území národní přírodní památky Pastvisko u Lednice. Unikátní mokřad tak málem vyschl. Další hráz si bobři postavili na "Čistém jarku" v oboře Soutok pod Lanžhotem. Několik hrází nalezl starosta obce Bulhary na soustavě kanálů v blízkosti Zámecké Dyje nad Lednicí. Bobří hrad, vysoký cca 2 metry, si jedna z rodin postavila nad kolmým břehem slepého ramene "Krumpava" při dolním toku Moravy. V období nízkého stavu vody zde bobři obývají prostory vyhloubené v břehu. Při povodních se stěhují do "podkroví".

V roce 1996 byla přítomnost bobrů zjištěna sportovními rybáři v melioračních kanálech na katastrech obcí Rakvice a Přítluky. Většina pozemků je v této oblasti zemědělsky obhospodařována. Stromy a keře zde rostou pouze ve větrollamech a úzkých pruzích podél břehů vodotečí.

V okrese Břeclav je znám doposud jediný případ, kdy si člověk stěžoval na "škody" způsobené bobrem. Známý brněnský zoolog dr. Šebela se, kromě jiného, zabývá již několik let pěstováním hlavatých vrb v přírodní památce Betlém. Přestože mezi jednotlivými vrbami jsou relativně velké mezery s měkkými dřevinami několika druhů stromů, bobr zde takřka selektivně okusuje a poráží jenom vypěstované hlavaté vrby.

Litovelské Pomoraví – úspěšný výsadek

Ve dnech 31.10.1991 a 16.4.1992 bylo na území CHKO LP, díky úsilí pracovníků Katedry ekologie PřF UP Olomouc a ZO ČSOP 08 Olomouc, vysazeno celkem 20 exemplářů bobra evropského (Castor fiber vistulanus Matschie, 1907), odchycených v severovýchodním Polsku (pojezeří Sowalki). Na podzim 1996 pak byl vypuštěn v CHKO LP jeden pár bobrů z Litvy. Bezprostředně po vysazení bobři opustili umělé vypouštěcí nory a vyhledali si vhodnější stanoviště. V současnosti odhadujeme, že v CHKO Litovelské Pomoraví žije na deseti lokalitách zhruba 50 bobrů.

Co jim chutná

Potravu bobra tvoří dřeviny (zejména měkké, rychle rostoucí druhy) a byliny rostoucí jak ve vodě, tak i na březích. Potravní spektrum se různí podle nabídky na dané lokalitě a podle ročního období. V jarních měsících přechází bobři téměř úplně na bylinnou stravu, která tvoří až do podzimu až kolem 90 %celkového množství přijímané potravy. Od října do prosince (dle rázu počasí) bobři ve zvýšené míře kácí dřeviny – připravují zimní zásoby. Od podzimu do jara tedy tvoří převažující podíl ve stravě bobrů dřeviny (kůra, lýko, výhonky a listí), ale také oddenky vodních rostlin.

Na území CHKO Litovelské Pomoraví se vyskytuje zhruba 26 rodů (resp. 54 druhů) dřevin. Využito (tzn. že bobr "ochutnal") bylo dosud asi 33 druhů (z 19 rodů). U většiny dřevin se jedná pouze o nepatrná množství.

Bobři jednoznačně preferují mladé topoly a vrby do průměru 20 cm, které nejčastěji rostou ve společenstvu křovitých vrb, případně vrbotopolového luhu (svaz Salicion albae). Na každé lokalitě vždy jedna z těchto dřevin dominuje svou početností, a tím pádem i v bobří potravě. Zajímavé je poměrně rozsáhlé kácení břízy na Chomoutovském jezeře. Bříza je však v hojné míře využita především jako stavební materiál.

Jak již bylo zmíněno, bobři se ve vegetačním období živí převážně bylinnou potravou. Lze však nalézt důkazy i o kácení a ohryzávání dřevin i mimo obvyklé, podzimní období. Především v předjaří, pokud se uvolní vody od ledu a není ještě dostatek bylin, bobři často masivně kácí. Kácení dřevin, i když jen v malé míře, bylo každoročně zaregistrováno i v zimě, na sněhové pokrývce.

Zimní zásobu tvoří větve z poražených stromů, které jsou zapíchány do dna toku nebo nádrže. Množství zimních zásob připadající na jednu rodinu je odhadem cca 1,5 m3 dřevní hmoty.

Dalším zjištěným způsobem tvorby zásob je kácení dřevin "do zásoby". Tento strom je poražen a zůstává téměř netknutý na pozdější použití. Bobři se k němu vrací často až v předjaří a zjara, lze ovšem nalézt i stromy, které nebyly vůbec využity.

Považuji za vhodné zmínit se o skutečnosti, že bobři se naučili využívat některých kulturních rostlin. V roce 1997 jsme nalezli stopy po vyhrabávání topinambur. V roce 1996 nám agronom ZD Haňovice ohlásil, že bobři chodí u Vísky do kukuřice. Na podzim 1997 jsem nalezl (pravděpodobně na stejném místě) stopy, svědčící o tom, že bobři chodí na pole, kde leželo značné množství zbytků po sliznic cukrové řepy.

Bobří stavby

Jednou ze všeobecně známých schopností bobra je jeho schopnost budovat si obydlí – hrady a hráze, které zadržují vodu, potřebnou na zebezpečení vchodů do nich. Evropští bobři (Castor fiber) se však vyznačují nižší stavební aktivitou než příbuzní severoameričtí bobři (Castor canadensis).

Evropští bobři si budují v zásadě dva základní typy obydlí – známé hrady, nadzemní stavby ze dřeva a bahna, a nory, vyhrabané do břehů. Typ stavby závisí na charakteru stanoviště. Rozhodující je úhel sklonu a výška břehu, dále pak struktura půdy. U mělkých břehů si bobři zpravidla staví hrady, do strmých si hrabou až několik metrů dlouhé nory. Existuje samozřejmě řada přechodových typů, které můžeme nazvat "polohrady".

Na všech sledovaných lokalitách CHKO Litovelské Pomoraví žijí bobři hlavně v norách. Vchod je vyústěn vždy pod vodou a často je prohlouben jakýmsi příkopem ve dně. Zatím pouze na Chomoutovském jezeře začali bobři již na podzim 1993 s budováním staveb, jež lze označit za polohrady. V současné době lze tyto stavby již označit téměř jako hrady, neboť je začali, jak je obvyklé právě u hradů, těsnit bahnem vynošeným ze dna jezera. Výška staveb je okolo 60 cm nad terén. Důvodem budování polohradů je nejspíš sklon břehů (cca 30–40 ºC) a štěrkovito-písčitá, velmi nesoudržná půda. Díky tomu se neustále řítí stropy nor při jejich budování a rozšiřování, neboť bobři díky malému sklonu břehu hrabou velmi blízko povrchu. Proto jednoduše překrývají vzniklé propadliny ohryzanými větvemi a částmi kmenů. Jako "stavební dříví" používají často břízu, ze které jako potravu využili pouze tenké větvičky.

Od roku 1995 začali bobři stavět hráze na Tachovsku, bobří hrad je v poslední době známý také z lokality Betlém u střední novomlýnské nádrže.

Působení bobra na příbřežní ekosystémy

Jak nasvědčují zkušenosti z jiných oblastí (západní Čechy, Polsko, Severní Amerika), může mít přítomnost bobra výrazný vliv na tvář krajiny. Mám tím na mysli především hrazení toků a s tím spojenou tvorbu jezírek – často i na úkor zemědělské půdy. V podmínkách Litovelského Pomoraví tato aktivita zatím nebyla zaznamenána. Největší vliv má bezesporu narušování břehů v souvislosti s hrabáním nor. Bobří chodby dosahují délky až několika metrů, a po několika letech obývání určité části pobřeží může být tato značně provrtána. Zvýšený pohyb lidí po břehu (rybáři) pak vede k propadání stropů (a zřejmě i k hrabání nory nové).

V Litovelském Pomoraví bobři výrazně ovlivňují břehy ostrovů na Chomoutovském jezeře, kde jsou části břehů sesuté evidentně v důsledku hrabavé činnosti bobrů. Bobři při hrabání do břehu většinou stočí tunel do strany. Nezřídka pak dojde k utržení celého břehu a sesunu po ploše tvořené zčásti právě bobřím tunelem. Narušené místo pak vypadá jako vykousnuté a otevírá cestu zvýšené abrazi vlnami.

Jiným zásahem do břehové čáry jsou skluzy do vody. Bobři dokáží vyhrabat a vyhryzat i v poměrně strmém břehu pohodlnou skluzavku, která jim umožní snadnější transport větví i výstup z vody. Nejvyšší skluz byl cca 80 cm vysoký (Chomoutovské jezero – leden 1998). Naopak pokud je břeh nízký, často používané bobří chodníčky v rozměklé půdě se časem zahlubují v kanálky (Hvězda, Malá voda).

Vliv na vegetaci

Bezesporu nejvýraznější je však vliv bobra na vegetaci stanoviště, kde se bobr zdržuje. Kácením měkkých dřevin (vrb a topolů) v podstatě blokuje počáteční stadium sukcese (společenstvo křovitých vrb) a brání tak nástupu tvrdého luhu, který je v podmínkách CHKO LP klimaxovýn společenstvem. Stálé ohryzávání rychle zmlazujících vrb a topolů (v CHKO LP zmlazuje dobře především hojný alochtonní topol kanadský – Populus x canadensis) nezpůsobí jejich likvidaci, ale naopak působí spíš stimulačně. Po několika letech se bobr k výmladkům opět vrací. S trochou nadsázky by se dalo říci, že bobr si tyto dřeviny pěstuje.

Na lokalitě Bahenka, kde je mladý osikový porost (průměru 15–20 cm), zas naopak došlo k postupnému zvětšování "bobří paseky" v důsledku horšího zmlazování osiky. Vliv na bylinnou vegetaci zatím u nás nikdo blíže nestudoval, dá se však předpokládat zvýšení počtu druhů a posun druhového spektra ve prospěch světlomilnějších druhů na "bobřích pasekách". Nebylo zatím pozorováno ani v literatuře uváděné zarůstání těchto "pasek" neofyty (s výjimkou netýkavky žlaznaté na lokalitě Bahenka). Na příkladě Chomoutovského jezera lze též naznačit možný vliv bobra na ornitofaunu. Díky poměrně početné bobří kolonii zde dochází k pozorovatelné změně druhového spektra dřevin. Existuje reálná možnost, že právě na této lokalitě bobři pokácí veškeré stromy (!) – tím by v podstatě vyloučili hnízdění ptáků, kteří hnízdí právě na stromech. Již několikrát jsem zaznamenal, že na pokáceném stromě bylo hnízdo (moudivláček, straka, drozdovití i jiní pěvci). V současné době již z většího ostrova prakticky zmizely všechny velké stromy (s průměrem kmene nad 20 cm) – především pak topoly a stromové vrby. Při pohledu ze břehu upoutá pozornost porost bříz, které bobr v takové míře nekácí.

Na lokalitách v lužním lese může zase naopak vytvoření tzv. "bobří paseky" mít příznivý vliv na zvýšení druhové diverzity ptactva v důsledku prosvětlení prostoru a změny jeho vegetace. Tím je umožněno hnízdění i druhům nelesním, příp. vyhledávajícím ke hnízdění vrbové křoviny.

Bobr v našich podmínkách prakticky nemá potravního konkurenta. Jediný, který přicházel v úvahu – los, v Pomoraví nežije. Svou činností však bobři vytváří potravní příležitosti pro jiné druhy. V zimě lze např. běžně pozorovat, že bobrem pokácené dřeviny ohlodávají zajíci.

Závěr

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem lze považovat bobra za živočišný edifikátor pobřežních biocenóz – tedy druh, který svou činností vytváří podmínky pro ostatní živočichy. Ze všech našich živočichů pobřežní zóny má bobr také zdaleka největší biomasu. Lze předpokládat, že vliv bobra na pobřežní biocenózy Litovelského Pomoraví se ještě zvýší po obsazení ještě většího počtu vhodných stanovišť a stabilizaci populace v oblasti. A tak vlastně můžeme být rádi že bobr, před několika málo léty ještě u nás vymřelý druh, pomalu přestává být živočichem z červené knihy…

Jiří Lehký, Otakar Pražák, 1998

Mgr. Jiří Lehký je zoologem Správy CHKO Litovelské Pomoraví
Otakar Pražák – referát ŽPOÚ Břeclav, předseda ZO ČSOP Břeclav

Literatura a odkazy:

[W1] VERONICA. Časopis ochránců přírody. [X1] Redakce časopisu VERONICA, pošt. př. 91, 601 91 Brno 1.

v Severských listech publikováno

Související články

Bobr evropský (Castor fiber) – 5. 6. 1999
Návrat bobrů do České republiky – 1. 9. 1998

Hodnocení článku

Průměrná známka:  1,57   hodnoceno: 14 ×
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah a ručí za uváděné informace. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na info@severskelisty.cz.


Upozornění:

  Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese stanovsky@severskelisty.cz.


Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • stanovsky@severskelisty.cz, tel: +420 603 538 168

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2020 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01  Dřenice, Czech Rep. • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2020. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1804-8552

cnt: 26.533.921 • onln: 3 • robot ostatni • php: 0.299 sec. • www.severskelisty.cz • 18.206.194.161
file v.20190115.000447 • web last uploaded 20200217.002955
2017:274 • 2018:199 • 2019:163 • 2020:16