Výročí úmrtí švédského krále Gustava II Adolfa

Král Gustav II Adolf byl vnukem zakladatele slavné švédské panovnické dynastie Gustava I. Vasy. Narodil se 19. prosince 1594. Králem se stal v roce 1611. Za dobu svého panování posiloval hospodářskou a politickou moc své země, poskytl šlechtě politické a hospodářské výsady, zasadil se o rozvoj státoprávních institucí, některé i zřídil (např. nejvyšší soudní dvůr). Provedl řadu správních, finančních a vojenských reforem. Byl válečníkem i mírotvorcem – ukončil tzv. kalmarskou válku (1613), válku s Ruskem (1617) a ve válkách s Polskem (1621–29) získal řadu území v Polsku a v Prusku. Také upevnil švédskou moc v Pobaltí.

Jeho úspěchy a hospodářská síla Švédska pravděpodobně stály na počátku úvah o vytvoření velké říše na Baltu. Tato myšlenka nakonec přivedla Švédsko k účasti ve čtvrté fázi Třicetileté války. Stalo se tak vyloděním v Německu 4. července 1630. K vojskům Gustava II Adolfa se připojila protestantská knížata severního Německa a švédský král postupně ovládl značnou část Německé říše. Součástí této expanze v severozápadní a střední Evropě bylo i obsazení Prahy saským vojskem v roce 1631. Švédové se dostali až k Norimberku, kde je zastavila vojska Katolické ligy a císaře Ferdinanda II. pod velením Albrechta z Valdštejna.

Stalo se tak v krvavé, ale nerozhodné bitvě u Lützenu v listopadu 1632, kde švédský král Gustav II Adolf padl 16. listopadu.

Poslední rok život Gustava II Adolfa popisuje Václav Vladivoj Tomek v Dějinách království Českého takto:

Časně z jara roku 1632 Gustav Adolf vypravil se ze zimního odpočinku svého v Mohuči k novému tažení, a vtrhnul vévodovi Maximilianovi do Bavor. Tilly, který jemu chtěl zabrániti cestu, padl ve střelbě přes řeku Lech u města Raina (15. dubna). Ale hned potom přeložil také Waldštejn hlavní byt svůj ze Znojma do Rakovníka v Čechách, udeřil odtud na Sasy v Praze, dobyl na nich Malé strany i hradu Pražského útokem (15. května), a zapudil je potom ve krátkém čase z ostatní části království. Tím byl Gustav Adolf přinucen, zanechati Bavor, a míti se na pozoru před Waldštejnem, kterýž hned také vytáhl proti němu přes Cheb. Král švédský zavřel se v Norimberce; Waldštejn položil se na vrších míli od tohoto města. Tak zůstali mnoho neděl, překážejíce jeden druhému; když pak se král švédský konečně odvážil útoku na hradby Waldštejnovy (1. září), odražen jest se ztrátou krvavou. Tu se dal opět v tažení do Bavor; ale Waldštejn netáhl za ním, nýbrž obrátil se do Sas, aby, pokud možná, kurfirsta odstrašil od spolku se Švédy. Gustav Adolf, aby to zabránil, táhl konečně kurfirstovi saskému na pomoc, a když se v pokročilý podzim zdálo, že oba protivníci zůstanou v Sasích přes zimu, Gustav Adolf překvapil Valdštejna nenadálým pochodem proti němu k Lützenu, tak že musil svésti s ním bitvu (16. listopadu). V krvavém zápase, jejž rozvedla konečně jen noc, způsobilo jedno vojsko druhému pohromy strašlivé; konečně Waldštejn musil ustoupiti k Lipsku; ale Švédům byl padl král jejich. Waldštejn položil se potom s vojskem svým na zimu do Čech, kdež udělil veliké odměny důstojníkům, kteří se vyznamenali v boji; ale 15 obviněných ze zlého zachování dal stíti na novém velkém popravišti v Praze na Staroměstském náměstí, dva pak tudíž oběsiti.
Smrtí Gustava Adolfa byli Švédové přinuceni, upustiti od největší části dalekosahajících jeho záměrů; nad to pak vznikly také brzo nesnáze mezi nimi a německými jich spojenci.

Pavel Dobrovský, podle citanka.cz a libri.cz

---

Lützen, město v Německu 15 km jihozápadně od Lipska. Dne 16. listopadu 1632 se zde střetla spojená vojska Katolické ligy a císaře Ferdinanda II. pod velením Albrechta z Valdštejna s vojskem švédského krále Gustava Adolfa. Bitva skončila nerozhodně, zastavila však ofenzívu Švédů v Německu. Padl zde Gustav II Adolf, na císařské straně polní maršál Gottfried z Pappenheimu.