Islandské známky a Islandští fanatici

Pošta na Islandu

Ten, kdo projíždí Islandem, jistě všude postřehne moderní a upravené budovy s nápisem Postur og simi – pošta a telefon. Poštovní úřady po celém ostrově navštěvuje každý rád, a to nejen kvůli dobrému pocitu ze vstřícného jednání děvčat za přepážkami, ale hlavně pro jejich dokonalé služby.

Je neuvěřitelné, že první poštovní úřad byl na Islandu otevřen až v roce 1870 v Reykjavíku. Do té doby působila na ostrově dánská poštovna a korespondenci přijímali i dánští obchodníci. Zásilky byly přepravovány zdarma a až od roku 1858 se začaly používat dánské známky. Pravidelné poštovní spojení mezi Islandem a Dánskem zajišťovalo jen dvakrát ročně dánské válečné námořnictvo. Po zřízení poštovního úřadu v Reykjavíku se po ostrově pošta rozesílala jedenkrát ročně, a to pěšky nebo koňmo. První kráčel listonoš, který troubením ohlašoval svůj příchod. Za ním šli na laně koně nesoucí na bocích velké plechové krabice s poštou. Poštovní zaměstnanec byl všude ve vesnicích a na dvorcích důstojně přijímán a hoštěn. Jeho příchod byl netrpělivě očekáván, neboť po dlouhé době přinášel nové zprávy. Z Reykjavíku na východ ostrova museli listonoši ujít skoro 900 kilometrů v nepřízni počasí, brodit se přes řeky a často i ve sněhu. Cesta tam a zpátky trvala několik měsíců. Tento tradiční rozvoz byl zrušen až v roce 1931. Nahrazen byl poštovními auty a loděmi objíždějícími pobřeží.

Po druhé světové válce začala islandská pošta využívat hydroplány. Když se rozšířil počet přistávacích ploch, začali létat po celém ostrově a za krátkou dobu dosáhla pošta jedinečných úspěchů. Zásilky jsou doručovány i do nejodloučenějších míst během 24 hodin.

První islandské známky vyšly v roce 1873. Tiskly se v Kodani a měly i podobné motivy jako dánské . Po celou dobu dánské nadvlády Islanďané marně bojovali o své vlastní náměty. Dánové jim však stále tiskli na známkách portréty svých králů, a proto ani první islandské známky nebyly na ostrově přijaty s nadšením. V islandském parlamentu dokonce padaly návrhy, aby byla celá emise spálena. Známek s vlastními motivy se Island dočkal až ve dvacátých letech.

Počty vydávaných známek nebyly zpočátku vysoké a jejich potřeba byla malá. V prvním roce existence pošty bylo přepraveno jen 4000 dopisů a jejich množství se v dalším období příliš nezvýšilo. V roce 1885 bylo v provozu 19 pošt a u některých byly podány jen desítky či několik stovek zásilek ročně. Technický stav pošt byl velmi špatný a v místnostech bylo vlhko. Mnoho známek tak bylo vráceno hlavní poště slepily se nebo byly napadeny plísní. Zachovalo se jich jen velmi málo, a proto jsou ve filatelistickém světě ceněné.

A na závěr jedna zajímavost. Koncem 19. století přijal islandský parlament usnesení, že by se známky měly měnit maximálně čtyřikrát za století. To nebylo samozřejmě v průběhu let dodrženo. Nicméně islandský parlament až dodneška o každém novém vydání známek hlasuje, a to včetně jejich hodnot a motivů. Kdyby tomu tak bylo u nás, asi bychom se nových známek nedočkali…

Jiří Zeman, 10. dubna 2001
Filatelie č. 4/2001