Finská kapela Värttinä – tradiční hudba v moderním kabátě

Värttinä, foto Michael Stanovský

Finští Värttinä u nás koncertovali na loňském E. T. Jamu, letos přijeli zase, tentokrát však do pražského Divadla Archa v rámci série Helsinky v Arše.

Lidové noviny otiskly u příležitosti loňského koncertu skupiny rozhovor Petra Dorůžky s mluvčím skupiny Kari Reimanenem, letos Petr Dorůžka telefonicky rozmlouval s Jannem Lappalainenem, hráčem na saxofon a bouzouki.

Janne Lappalainen hovořil o kořenech lidové hudby. Lidé země, kterou střídavě okupovalo Švédsko i Rusko, čerpali svoji identitu z lidového umění. Ostatně jim nic jiného nezbývalo. A dodnes čerpají. Proto také nemají strach před celoevropským splynutím národní kultury a hudby s celoevropskou či celosvětovou, prostě před globalizací. Je zajímavé, že spousta především hudby pochází z dnes ruské Karélie, z oblasti, která byla kolébkou finské kultury. Karélie připadla po druhé světové válce Rusku a tak řada tamější obyvatel utekla raději do Finska, než aby se nechala poruštit. A z těchto pramenů čerpá své zdroje i Värtinnä.

Kapela vznikla před osmnácti lety její popularita vzrůstá a koncerty se konají stále ve větších sálech. Lappalainen odmítá, že by kapela hrála kvalitativně novou a lepší hudbu, i když se samozřejmě zlepšují i jako muzikanti. Připisuje to spíše většímu zájmu o okrajové hudební žánry a cizí kultury. „V Evropě třeba před takovými deseti lety nikdo finskou hudbu neznal,“ říká. „Dnešní posluchači jsou o cizích kulturách mnohem informovanější.“ Skupina byla letos potěšena například ve zájmem Španělů a Maďarů. Na festivalu Sziget v Budapešti s nimi zpívali texty. „I když se Fin s Maďarem nedomluví, oba jazyky jsou spřízněné,“ dodává Lappalainen.

Värttinä používá původní nástroje z celého světa, nejen tedy tradiční finskou citeru zvanou kantele, ale i didjeridoo z Austrálie, flétna kaval z Bulharska či původně řecký nástroj bouzouki. Zato moderní nástroje a pomůcky, jako například různé samplery, skupinu míjení. Doposud je nenapadlo, v čem by mohli zvuk kapely obohatit. „Není nad původní akustický zvuk,“ říká v rozhovoru Janne Lappalainen který na řecké bouzouki hraje

ms, 20. října 2000