Tuva Novotny

z filmu Čtyři týdny v červnu (Fyra veckor i juni)

Tuva Novotny se českému publiku představila například jako protagonistka švédského filmu Čtyři týdny v červnu (Fyra veckor i juni), kteý se promítal na 4. přehlídce švédského filmu v Praze a Brně v roce 2006.

Tuva Moa Matilda Karolina Novotny-Hedströmová

Narozena 21. prosince 1979 ve Stockholmu, švédská herečka a zpěvačka. Otec je čech, matka známá švédská sochařka Barbro Heaströmová.

Kariéru začala již v 16 letech, kdy dostala roli v seriálu Skilda världar televize TV4. Po dvou letech účinkování v tomto seriálu si začala hledat nějakou jinou práci. Protože Tuva uměla trochu česky, rozhodla se jít studovat na DAMU do Prahy. V Praze svůj záměr změnila a věnovala se studiu českého jazyka.

Po půl roce pobytu v Praze se vrátila zpět do Švédska a opět se věnovala práci na nekonečném seriálu Skilda världar, teprve po několika úspěšných rolích v celovečerních filmech účinování v této švédské soap opeře zanechala.

Dnes patří Tuva Novotny k nejznámějším herečkám celé Skandinávie. Točí v německých či anglických produkcích, Berlinale ji před několika lety pozvalo mezi Shooting Stars – evropské hvězdy budoucnosti, vyhrává ankety krásy.

23. listopadu 2004 byla ustavena dánským princem Joachimem jedním ze čtyř švédských velvyslanců H. C. Andersena (u příležitosti jeho dvoustých narozenin).

Michael Stanovský, podle wikipedia.org, 1. listopadu 2006

---

Jen krása herečce nestačí

Rozhovor v MFD z června 2004

Tuva Novotny natáčela v srpnu 2004 s režisérem Danem Svátkem česko-švédský film Blízko nebe, kde byl jejím partnerem Francouz Jean-Michel Francis. Při té příležitosti uveřejnila Mladá fronta Dnes následující rozhovor

Jak vás Svátek objevil a získal?
Viděl mě ve filmech Tic tac a Honem honem, které šly v českých kinech, sehnal si adresu, poslal mi svůj scénář. A ten je krásný, takže jsem Svátkův projekt přijala.

Liší se od filmů typických pro severské země, kde vzniklo hnutí Dogma – návrat k civilní čisté tvorbě?
Neděláme jen filmy podle pravidel Dogmatu, nedávno jsem hrála v dánském snímku Den a noc, který je také hodně zvláštní – celý se odehrává v autě za jízdy. Ale i Blízko nebe má hodně stylizovaný tvar. Hotel, kde se kříží osudy lidí z různých zemí s různou barvou pleti, je modelem světa, skutečnost se pojí se snem, současnost s nadčasovostí, hledání domova s filozofií.

Kdysi jste v Praze studovala DAMU, ale jen krátce. Proč?
Každý den jsem jedla smažený sýr, neměla jsem peníze. Jít na DAMU jsem se rozhodla v šestnácti, tatínek na to řekl jen – Ach jo! Sám je Čech, do Švédska odešel v roce 1968, studoval tam filmovou režii a teď učí novinařinu na univerzitě. Maminka je Švédka, profesí sochařka, nedávno v Praze pracovala.

Vy jste teď přijela přímo z natáčení seriálu o slavném pohádkáři Mladý Andersen. Utíkáte k televizi, protože filmů je málo?
To ne, ve Švédsku dělá hodně dobrých věcí právě televize, Mladý Andersen má navíc kromě seriálové podoby i filmovou verzi. Každý herec si může vybrat mezi filmem a televizí, ale já ještě takhle nepřemýšlím. Jsem mladá, nemám rodinu, nemusím myslet na peníze, takže volím podle rolí a lidí, se kterými mě zajímá pracovat. Beztak nikdy nic není naprosto dokonalé.

Umíte odmítat špatné scénáře?
Vymlouvám se, že nemám čas. Jsem celkem diplomat, i na premiéře nepovedeného filmu svých kolegů jim říkám: Dobrá práce. Vím, jak tvrdá je to profese a že dělali, co uměli.

Hrála jste s legendami Maximilianem Schellem nebo Johnem Woodem. Máte recept na mezinárodní kariéru?
Mám štěstí a taky agenty v Los Angeles i v Londýně, kteří mě posílají na castingy malých nezávislých snímků i velkofilmů.

Pomáhá vám Evropská unie?
Kultuře určitě, od té doby, co je Švédsko členem, dost věcí se propojilo, od hudby k filmům. A nejde jen o instituce, znám to i osobně. Takže i české herečky mají naději, přitom se nemusí bát, že se v soutěži ztratí – každý člověk je jedinečný.

Co jste s evropskými hvězdami zítřka probíraly na Berlinale?
Moc se toho nestihlo. Jen vím, že Němci nebo Španělé mají díky větší produkci více šancí, ale také větší konkurenci, kdežto ve Švédsku je v mém věku tak deset hereček. A do Hollywoodu se nás dostane jen hrstka, přičemž ti úspěšní, jako Penelope Cruzová či Stellan Skarsgard, měli za sebou dlouho kariéru už doma ve vlasti.

Bodujete v anketách o nejkrásnější či nejvíce sexy herečku – stačí krása k herectví?
Proboha, ne! Ne, ne, ne. Herečka musí umět být i ošklivá a zahrát ošklivou je někdy větší umění.

Takže s rolemi princezen si herečka nevystačí?
Na celý život rozhodně ne. Nic proti tomu, ale není to můj případ. Já princeznu vlastně nikdy nehrála. Mám jiné plány, chci třeba režírovat a zkusit si muzikál.

Je pravda, že jste zpívala a hrála v rockové kapele?
Ve třech! Ta dnešní už nemá ani jméno, jen se tak bavíme, ale měla jste slyšet mou první dívčí skupinu Rambo Allstars! Bylo nám patnáct, já hrála baskytaru, byly jsme potetované drsňačky a v rytmu hardrocku jsme zpívaly politické protestsongy.

Proti čemu jste protestovaly ve svobodném Švédsku?
Přece proti mužům! Ale to už mě přešlo.

Zpíváte, hrajete, dobýváte Evropu – je něco, co neumíte?
Moc věcí. Třeba ten smažený sýr.

Mirka Spáčilová, MF DNES, 20. června 2006

---

Četla jsem scénář, který se mi strašně moc líbil…

„Četla jsem scénář, který se mi strašně moc líbil. Je vážně úžasný,“ říká s Tuva Novotny u příležitosti uvedení filmu Blízko nebe

Byla jsi nominována jako Shooting Star. Jak jsi této nominace dosáhla?
V případě Shooting Star nominuje každá evropská země na jednoho herce nebo herečku, takže to neberu ani jako nějakou cenu nebo titul. Spíš to pro mě byla příležitost setkat se s ostatními mladými herci z Evropy, navštěvovat s nimi workshopy, dostat se do kontaktu s castingovými agenty, režiséry… byl to v podstatě takový velmi pracovní víkend. A vážně moc hezký zážitek.

Považuješ se spíš za Švédku, Češku nebo Evropanku?
Rozhodně za Evropanku. Žiju v Dánsku a… vlastně se cítím jako úplný mix všech těch národností.

Proč jsi přijala nabídku role od režiséra Dana Svátka?
Já jsem Dana neznala. Ale četla jsem scénář, který se mi strašně moc líbil. Je vážně úžasný. Tak jsem napsala Danovi, že se mi scénář líbí, a že mě role zajímá. Pak jsme samozřejmě o roli mluvili a zkoušeli jsme… víte, nejdůležitější je naladit se s režisérem na stejnou notu. Najít společnou řeč, abyste si spolu rozuměli a komunikovali jste spolu. A právě proto jsem se nakonec rozhodla roli přijmout, protože se mi líbila Danova představa a mohli jsme spolu tím pádem spolupracovat a roli tvořit.

Přemýšlíš o jiné filmové kariéře než o herecké?
Myslíš jako režírování? Nevím…ale jsem otevřená čemukoliv, takže uvidíme… (směje se)

Myslíš si, že fakt, že jsi hezká mladá žena, ti pomáhá v herecké kariéře?
Já se rozhodně nepovažuju za nějakou krasavici. Určitě nejsem taková ta typická „Film Star“ a to mi snad pomáhá v tom smyslu, že nedostávám role těch „roztomilých slečen“. Mě na hraní zajímá charakter mých postav a proto jsem docela ráda, že snad nemám vizáž „blondýnky“. Za to jsem fakt vděčná…(směje se)

Zajímáš se pořád o hudbu? Pracuješ na nějakém hudebním projektu?
Ano…já vlastně pořád dělám nějakou muziku se svými přáteli, ale není to nic, čemu bych se chtěla věnovat na profesionální úrovni. Hudbu mám moc ráda, miluju jen tak si zahrát, zaimprovizovat s kamarády, takže možná někdy bude cédéčko nebo pár koncertů, ale nic závažného z toho myslím nevzejde.

A co takhle hudba k nějakému filmu?
Hmm… o ničem takovém neuvažuju. Vlastně už jsem to už zkoušela, ale to bylo kvůli tomu, že moje postava ve filmu zpívala. Ale myslím si, že v nejbližší době se k tomu nechystám.

Prozradíš nám něco o své postavě ve filmu Blízko nebe?
Je to v podstatě v dnešní Evropě normální holka…Matku má z jedné země, otce z druhé země a vyrůstala ve třetí zemi a teď žije ve čtvrté, což je teď docela běžné. Může to být vlastně kdokoliv a být kdekoliv… A to se mi na ní líbí.

© Holiday Films 2005