Zemřel Sven Nykvist

Ve středu 20. září 2006 zemřel ve věku 84 let jeden z nejvýraznějších světových kameramanů druhé poloviny dvacátého století Sven Nykvist.

Nykvist se proslavil především dlouholetou spoluprací s Ingmarem Bergmanem, která začala roku 1953 filmem Večer kejklířů a pokračovala zhruba dvacítkou dnes už legendárních titulů. Jmenujme alespoň Pramen panny, Jako v zrcadle, Hosty večeře Páně, Mlčení, Personu, Scény z manželského života, Kouzelnou flétnu, Podzimní sonátu či Oscarem poctěné Šepoty a výkřiky a Fanny a Alexandra. Tím však výčet jeho děl ani zdaleka nekončí.

Zleva – Daniel Bergman, Andrej Tarkovskij a Sven Nykvist
při natáčení Tarkovského filmu Oběť
foto Lars-Olof Löthwall, 1986

V patnácti letech si Nykvist koupil svou první, osmimilimetrovou kameru a v necelých dvaceti začal pracovat ve filmové společnosti Sandrews. Tady o tři roky později debutoval jako hlavní kameraman. Točil s významnými švédskými režiséry, jako byli Arne Mattson či Alf Sjöberg, a zároveň vzniklo i několik jeho vlastních dokumentárních snímků z rovníkové Afriky, kde jeho rodiče kdysi působili jako misionáři. Díky mezinárodním úspěchům filmů, které vytvořil s Bergmanem, začal být vyhledáván a žádán i za hranicemi rodného Švédska: spolupracoval s Louisem Mallem, Romanem Polanskim, Paulem Mazurskym, Volkerem Schlöndorffem, Peterem Brookem, Woody Allenem a Richardem Attenborough. Andrej Tarkovskij si ho vybral pro svůj klíčový opus Oběť a Philip Kaufman pro filmovou verzi Kunderovy Nesnesitelné lehkosti bytí.

Nykvist se stal prvním evropským kameramanem, který pracoval ve Spojených státech. Pobyt v Hollywoodu mu však občas poněkud ztrpčovaly tamější odbory, bedlivě střežící hranice jednotlivých filmařských profesí: nesměl například vlastnoručně obsluhovat kameru ani se dívat do hledáčku.

V devadesátých letech minulého století se podílel na vzniku několika titulů svého krajana Lasse Hallströma realizovaných v Americe a filmů Liv Ullmannové, Maxe von Sydowa a Erlanda Josephsona, hereckých přátel, kteří se rozhodli prosadit jako režiséři. O štěstí na tomto poli se ostatně pokusil i on sám – jeden z jeho dvou celovečerních snímků, nazvaný Vůl, získal dokonce nominaci na Oscara.

V roce 1997 natočil s Woody Allenem Celebrity, svůj poslední, sto dvacátý třetí film. Následující rok, poté co byl stižen afázií, odešel na odpočinek.

Nykvist za své profesionální renomé vděčil především mimořádně citlivé práci se světlem, které používal překvapivě jednoduchým a přirozeným způsobem. Byl znám tím, že dokáže nasvětlit scénu jedinou svíčkou, což mu vyneslo přezdívky jako Mistr světla či Rembradt kamery. Není tedy náhodou, že světlo figuruje také v názvu jeho vzpomínek, před několika lety vydaných i česky, a v titulu dokumentárního filmu, který o něm natočil jeho syn Carl-Gustaf Nykvist: memoáry se jmenují Úcta ke světlu a film Světlo je mým společníkem.

Zbyněk Černík, 26. září 2006