Toplist Na vrcholu
znak SLSeverské listy

           

 

Na kole do Osla – a ke všemu handicapovaný


Na startu, Praha, 15. června 2012, foto bal

Vozíčkář a handbiker Heřman Volf jede z Prahy do Osla. Za snem. A už počtvrté. Takřka dva tisíce kilometrů dlouhou cestu do Osla se chystá pokořit jen za pomoci svých rukou. S Volfem a jeho týmem se přišly v pátek 15. června 2012 ráno na Mariánské náměstí v Praze rozloučit desítky lidí, mezi nimi byl i pražský primátor a děti, kterým je cesta věnována.

Heřman Volf, který se v roce 2006 po úrazu páteře ocitl na vozíku, se už v minulých letech v rámci projektu Cesta za snem s podtitulem „Křížem krážem Evropou na handbiku“ vydal na svém speciálně upraveném kole (handbiku) do Paříže, Bánské Bystrice a Říma.

Letošní cesta do norského Osla je tedy čtvrtou a poslední ze série cest „do všech světových stran.“ A patrně i největší výzvou pro šestačtyřicetiletého Heřmana Volfa.

Všechny Cesty za snem, které Héřa (jak ho nazývají kamarádi z týmu) podnikl, měly stejný ušlechtilý cíl – ukázat světu, že to „prostě jde“ a povzbudit tak ostatní vozíčkáře a handicapované. Nejinak tomu bude i u letošní cesty, která má ale ještě další bohulibé poslání, kterým je splnit sny osmnácti tělesně postižených dětí.

Téměř dva tisíce kilometrů dlouhá cesta je rozdělena do osmnácti etap a každá z nich je věnována jinému dítěti. „Prodejem“ jednotlivých etap sponzorům, se pak získají peníze na splnění jejich přání. Na start se s Heřmanem přišla rozloučit jeho rodina a přátelé a davem se často ozývaly věty typu: „Upekla jsem vám na cestu buchty“ nebo „Tady je ten dort.“

Jediné, co start trochu pokazilo, bylo studené počasí, které zbarvilo Héřovy rty dofialova.  I navzdory špatnému počasí se ale všichni dobře bavili. Obzvláště pak děti, které si neustále chtěly povídat s Heřmanem. Ten se s nimi jen těžko loučil – vyjelo se až po několikátém zvolání „Jedem!“

Šťastnou cestu přišel Héřovi a jeho týmu popřát pražský primátor Bohuslav Svoboda, který vyjádřil lítost nad tím, že cesta do Osla je čtvrtá a tedy i poslední. Primátor pak předal handbikerovi žlutý dres města Prahy, ve kterém Héřa vyrazil na první etapu cesty z Prahy do Ústí nad Labem.

Cesta do norského Osla vede skrze pět států a Héřovi zabere jedenadvacet dní, z čehož pouze tři budou odpočinkové. Velkou výzvou bude pro Heřmana dosažení nejvyššího bodu cesty, který se tyčí 1700 metrů nad mořem, zhruba 200 metrů pod vrcholem norské hory Gaustatoppen. Na Héřu a jeho tým tak čeká jedna z nejnáročnějších Cest za snem vůbec.

Cestu do Osla můžete sledovat na intraktivní mapě na stránkách www.cestazasnem.cz, kde naleznete více informací o projektu a medailonky dětí, kterým je cesta věnována.

Idea a poslání

Ideou projektu je podniknout čtyři velké cesty na speciálním kole do čtyř světových stran během čtyř let. Cílem těchto unikátních expedic je motivovat nejen handicapované, ale také zcela zdravé lidi k aktivnímu životu, dodávat jim sílu a odhodlání plnit si své sny. Projekt se ale snaží pomáhat také konkrétně. „V letošním roce je to pomoc 18 dětem s postižením pohybového aparátu. Každému z nich bude věnována jedna etapa cesty do Norska a díky sponzorským darům jim Nadační fond Cesta bezpečí bude po skončení expedice moci splnit jich vysněná přání,“ říká ředitelka Nadačního fondu Cesta bezpečí Aurin Nedbalová.

Jak byly děti vybrány nám prozradila ředitelka České abilympijské asociace Iva Dolečková: „Oslovili jsme Speciální pedagogická centra v celé ČR s výzvou, aby děti ve spolupráci s rodiči napsaly svůj příběh a nakreslili sen, který by jim udělal radost a zároveň jim třeba i zkvalitnil život“.

Dětské sny jsou různé. Jirka Černohorský z Bolatic by se rád poprvé v životě vykoupal v moři, snem Marušky Večeřové z Lipoltic je krmení žiraf v královéhradecké safari, Hanička Silná z Opavy se těší na tandemové kolo, Míša Veselý z Písku by rád vyrazil na cyklistický výlet se spolužáky na nové tříkolce atd. „Děti, které se nám podařilo vybrat, jsou opravdu úžasné a inspirativní. Už dva měsíce s nimi a jejich rodiči komunikujeme, probíráme možnosti, ladíme detaily. Děti nám píšou emaily, posílají fotografie, sdílí s námi své úspěchy a radosti. Dokonce nám vyrábějí nádherné dárky. Komunikujeme také na facebooku. Všichni jsme se navzájem poznali a vytvořil se mezi námi kamarádský vztah,“ neskrývá nadšení producent projektu Miloslav Doležal.

iHned.cz, Barbora Lukášová, tiskové zprávy, 15. června 2012

Cesta za snem on-line

Sledujte Cestu za sny našich dětí i vy! Díky satelitnímu vyhledávači Sherlog, který bude umístěn na kole Heřmana Volfa, můžete díky webovému rozhraní Sherlog Trace na interaktivní mapě na webu Cesty za snem sledovat vozíčkářovu expedici téměř v reálném čase. Samozřejmostí je denní zpravodajství, fotografie nebo video pozdravy. Stačí se jen připojit na www.cestazasnem.cz.


21. června 2012

23. června 2012

25. června 2012

26. června 201

22. června 2012 – Heřman je již v Dánsku
Padenstedt (D) – Åbenrå (DK): Zastavili jsme kola a kocháme se pohledem. Před námi je nádherný záliv. Dívám se na moře. Je to zvláštní a krásné. Dojeli jsme z Prahy k severnímu moři! Jeli jsme krásnou krajinou a neskutečně daleko. Je za námi 150 km a jsme v Dánsku. Sídlíme v kempu ve městě Åbenrå. Je to nádherné místo. Začíná přímořské počasí severu, takže jsme několikrát zmokli. Přemýšlím nad tím, že každý den začíná náš boj nanovo. Dojedeme etapu, dnes dvanáct hodin v sedle, 150 km na kontě a ráno? Zase na nule. Všechno je pomíjivé a dnešní vítězství zítra neznamená tak mnoho. Musíme jen pořád dál, nevzdávat se. V sedle kola i v životě.

23. června 2012
Åbenrå – Esbjerg (DK): Ráno nás vzbudil déšť bubnující do střechy. Naštěstí se protrhaly mraky a my vyjeli. Pichnul sem hned po 6 km. Příšerný vítr. Skoro se nedalo jet. Byla to velmi náročná etapa, ale cítil jsem, že šlapeš se mnou. Zítra si dáme volný den – musíme nabrat síly. Myslete na nás…

25. června 2012
Esbjerg – Holstenbro (DK): Ahoj! Tak si od rána užíváme dánské počasí. Vítr, déšť, zima. Zajeli jsme od pobřeží do vnitrozemí, abychom se podívali na místní přírodu. Věřím, že se ti to, Tomáši, líbilo. Na každém kroku koně, ovce a krávy. Všechny se hned chtějí kamarádit. Až se vrátíme a ty si splníš svôj sen, budeš dělat určitě krásné fotky a třeba se sem přijedeš podívat a zdokumentovat to, co my nestihli. Dnes to bylo velmi těžké, možná že nejtěžší, a tak opravdu pomohlo tvoje povzbuzování.

26. června 2012
Holstebro – Tranum (DK): Dnes nám Dánsko ukázalo přívětivější tvář. Svítilo sluníčko a již nebyla taková zima. Vítr ale foukal opět jako kdyby měl přijít konec světa. Teplota se vyšplhala až na krásných 19 stupňů. Dostali jsme se k fjordu a bylo tam opravdu krásně. Nádherná pláž a moře po kterém se proháněli vyznavači plachtění. Pláž u které by u Středozemního moře postavili hotel vedle hotelu. Tady se místo slunících lidí a korzujících párů klidně pasou ovce krávy a koně. Neuvěřitelná atmosféra. Vítr, ticho, klid a nádherná krajina. Všechno sledují statní býci, kravky všech barev, nádherní koníci. Na domech vlají vlajky, cihlové domky s velkými okny, záclony nikdo neřeší. Podle statistik jsou Dánové nejšťastnějším národem na světě. Dnes jsme pochopili proč. A jen taková příhoda na závěr. Dávali jsme si polívku v jednom z malebných městeček, když tu k nám zavítal chlapík v oranžové vestě, asi od místních technických služeb. Uklízeli spadaní větve a čistili ulice. Plynnou angličtinou si s klukama pokecal o projektu, byl strašně nadšený, popřál nám moc úspěchů a zase se vrátil ke koštěti. Holt, vyspělost národa se dá měřit i jinak, než podle výše HDP… Pozítří kolem dvanácté opustíme Dánsko a přeplavíme se do Švédska. Naše cesta na sever dostane, jak věřím, ty správné grády. Dánsko je přeci jen brána do severních zemí…


27. června 2012

28. června 2012
foto archiv expedice

27. června 2012
Tranum – Skågen (DK): Užili jsme si asi jeden z nejhezčích dnů na našich cestách. Ráno byla sice velká zima a vítr, ale už dopoledne se mraky rozfoukaly a udělalo se krásné počasí. Dostali jsme se na místa, která asi mnoho lidí nevidí. Vždyť z klimatizovaného auta a v rychlosti 90 km/h se atmosféra a příroda poznat nedá. Kolo je kolo. Podařilo se mi nakonec zlomit tátu, abychom se podívali na nejsevernější místo Dánska – do Skågenu. Mezi dunami jsme se po cyklostezce dostali až téměř na poslední pevnou zem v severní části této země. Téměř, protože silnice vedla asi 600 m od pláže a k pláži jen velmi špatná cesta, na které se na mém kole nedalo jet. Přesto jsme zkusili, ale po několika desítkách metrů jsme to bohužel vzdali. Vyjel jsem alespoň na duny, abych se podíval na moře. Ten pohled byl nádherný! Všechno jsem si pak vynahradil v kempu, do kterého jsme přijeli po téměř 140 km.

28. června 2012 – Heřman se přesunul do Švédska
Skågen – Stenungsung (SE): Tak jsme ve Švédsku. Ráno jsme si dali malou rozcvičku v podobě 30 svižných kilometru, aby nám neujel trajekt a pak si užili 3 hodiny nicnedělání na palubě lodi. Byl to opravdu nezvyk – nic dopoledne nedělat a nechat se unášet na do jiné země. Všechny nás to nějak unavilo, a tak po 3 hodinách nebylo snadné přimět tělo k nějaké činnosti. Göteborg je krásné město, je to město cyklistů. Myslím, že určitě polovina lidí v tomto městě jezdí na kole a je to neskutečný guláš. Někdo spěchá a proplétá se mezi těmi, kteří spěchají méně, nebo jsou na výletě. Mezi všemi jsme vynikali my, protože jsme se snažili nikde moc nepřekážet, podívat se po městě a navíc trefit správně ven z něho. Jak o tom přemýšlím je zázrak, že sedím u teplé polévky na místě, které jsme si předem dohodli. Zítra budeme mít volný den a počkáme na doprovod, který by nám měl pomoct na poslední částí cesty.

30. června 2012
Stenungsund – Grebbstad (S): Přijeli za námi brácha s dětmi, a tak dnešní etapa byla rozšířená o další cyklisty. Jsem moc rád, že mě v posledních etapách doprovodí moje rodina v čele s oběma dcerami. Holky s bráchou přijely autem, které nám laskavě zapůjčila společnost Auto Esa. Měli sice koupené letenky, ale jak jste možná zaznamenali, skandinávský přepravce zkrachoval a let se nekoná. Jestli se jim někdy dostane peněz zpět, to je ve hvězdách. Projeli jsme se společně Švédskem a bylo to moc fajn. Přišly i kopce, takže to bylo záživnější.

1. července 2012
Grebbstad (S) – Mysen (N): Posíláme pozdravy ze švédsko-norských hranic. Každý den se před námi otevírají nové kraje, příroda se stále mění a cesta nám pod koly utíká pořád dozadu. Čím víc jsme na severu, tím delší je i den. Stmívá se až někdy kolem půlnoci a první sluneční paprsky trhají šedivou tmu už před třetí ráno. Je to dost nezvyklé a docela to člověka, zvyklého na krásnou, středoevropskou tmu, rozhodí. Dnešní etapa byla krásná, co do profilu trati a okolí. S počasím už to tak slavné nebylo. Silnice se mírně vlní a ubíhá kolem jezer, skrze lesy a louky. Potkáváme jen pár aut, která na nás většinou přátelsky zatroubí a zamávají. Jenom to počasí… Ráno jsme se probudili a chvíli se zdálo, že bude příjemné – cyklistické – počasí, ale než jsme se stačili připravit, začalo hustě pršet. Čekali jsme a čekali a čekali. Po nějaké době nám došlo, že není na co. Nakonec nezbylo, než vyjet do deště a doufat, že to přejde. Déšť opravdu ustal, ale až tak mezi druhou a třetí hodinou odpoledne. Ale co, není nad projížďku pod studenou sprchou okořeněnou pravým severským větrem. Vítr se rozfoukal opravdu silně a odehnal dešťové mraky, takže dojezd byl celkem OK. Teď sedíme kryti auty z obou stran, ale stejně je nám celkem zima. „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným…“ řekl by klasik. Tulíme se k sobě v bundách, svetrech a kulichách. Zahříváme se, jak můžeme. Plánujeme zítřek a už se těšíme na další kilometry. Zítra nás čeká vytoužené Oslo!


2. července 2012
foto archiv expedice

2. července 2012
Mysen – Nesvagen (N): Pri písacom stroji sa hlási znovu Kubo. Dnes bol naozaj zaujímavý deň už len preto, že sme absolvovali príjazd do Osla. Samozrejme to bolo nekomerčne zaujímavé a originálne. Vyrazili sme z mesta Mysen cca 50 km od Osla. V istej časti Osla sme sa mali stretnúť s miestnymi českými krajanmi, ktorí na nás čakali v prístave. Resp. My sme čakali ich na jednom mieste vo veľmi rozľahlom prístave ale nakoniec sa nám podarilo stretnúť a vďaka nim sme v poriadku došli až na české veľvyslanectvo. Tam nás čakalo veľmi príjemné privítanie a pohostenie. Naozaj sme sa cítili ako doma. Pán veľvyslanec s kolegami nás privítali s malým občerstvením a s úsmevom na tváry. Po návšteve na českom kúsku zeme v Osle sme sa vydali dalej do kempu, ktorý vlastne nebol kemp ale obyčajné parkovisko na pobreží Osla, ktoré nám ale samozrejme stačilo. Nádherná scenéria zálivu nás omámila natoľko, že sme sa išli okúpať do Severného mora! Nikdy by som si nevedel predstaviť, že raz budem plávať v severnom mori v Nórsku. No povedali sme si, že po náročnej ceste a po minulom kempe, ktorý nebol práve najpohodlnejší, čo sa týka aj bezbariérovosti aj hygieny, nám kúpeľ v Severnom mori padne dobre. A padol.

3. července 2012
Nesvagen – Notodden (N): Jak se říká, cesty osudu jsou opravdu nepředvídatelné. A taky lze použít rčení, že všechno zlé je pro něco dobré. Dnes, jak jsme na kolech zjistili, jsme opravdu v Norsku. Ukrutné kopce, déšť a zima. Chvíli svítí slunce a chvíli se zase všichni čerti žení. Prostě krása. Problémem Norska je, že pokud svítí slunce, je Vám horko. Ale pokud zaleze za mrak, okamžitě se Vám ježí chlupy zimou. Den nezačal nejlépe. Co se vlastně stalo? Každý večer snad celé hodiny dopodrobna promýšlím trasu. Chci mít všechno tip ťop, jak se říká. Ale chybička se vloudila. Ráno, před výjezdem, jsem zadal cílově město do GPS a vyrazili jsme. Za pár hodin se nám začali ozývat z Prahy: „Kam to jedete? Vždyť jedete pořád na jih!“ Díky za vyhledávání od Sherlogu, které mám na kole. Chvíli jsme si lámali hlavu a pak nám to docvaklo. No, řeknu vám, v tu chvíli mi vůbec nebylo do smíchu. Stalo se to, že GPS našla město se stejným názvem, ale úplně jinde, než jsme chtěli jet. Co teď? Nezbývalo než improvizovat. Nabrali jsme správný směr a vyrazili. Večer jsme našli krásný a útulný kemp u vody. Za sebou jsme měli 99 km. Zakotvili jsme a světe div se, majitelem kempu je Čech. Dali jsme se do řeči, slovo dalo slovo a už jsme seděli a popíjeli Staropramen, náš pražský životabudič, co si vezeme od první etapy s sebou. Pan majitel byl úžasný, vstřícný a náš projekt ho tak zaujal, že to, co nám po chvíli řekl, nám vyrazilo dech.

4. července 2012
Notodden – Dalsgrende (N): Znovu se hlásíme z cesty pod vrchol Gausty. Dnešní etapa byla ve znamení společné cesty s kamarády z Aquatrade. Jako vždycky s nimi byla tato etapa podle mě nejkrásnější. Projížděli jsme nádhernou přírodou beztoho, abychom potkali mnoho lidí. Jeli jsme okolo nádherného jezera, do kterého padala voda z mnoha vodopádů. V padající vodě se odráželo severské slunce. To se jen občas ztrácelo z dohledu v několika tunelech, které jsme museli projet. Na jednom ze sjezdů okolo jezera zaznamenal Láďa největší rychlost na této cestě 71,12 km/h. Asi při metě 10 km do kempu, se před námi otevřelo údolí, kterým jsme se dostali až pod vrchol naší cesty, pod tyčící se Gaustatopen. Už vidíme přímo z kempu silnici, která se klikatí nahoru, a po které zítra budeme šplhat k vrcholu. Dívám se nahoru s posvátnou úctou. Myslím, že jestli se nám podaří nahoru vyjet, možná spíš vyšplhat, bude to důstojný konec naší cesty. Při vjezdu do údolí k Rjukanu na nás čekal místní novinář, který nás vyzpovídal a udělal pár fotek. Když jsem si prohlédl po příjezdu mapu, uvědomil jsem si, že to bylo přesně v místě, kde jsem najel 2000 km od startu v Praze.

5. července 2012
Héřa dojel pod horu Gaustatoppen okolo druhé odpolední a poté se lanovkou vynesl na její vrchol. Na jeho kole to opravdu nešlo! K večeru se celý tým přesunul do kempu Notoddenu, který vlastní český kamarád… Když se nakládalo Héřovo kolo, s údivem se zjistilo, že měl defekt… Část této mise – tedy sportovní výkon na trase Praha – Oslo – Gaustatoppen byla splněna!

zdroj: www.cestazasnem.cz

v Severských listech publikováno
poslední aktualizace 7. července 2012

Hodnocení článku

Průměrná známka:  1,00   hodnoceno: 2 ×
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah a ručí za uváděné informace. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na autor@severskelisty.cz.


Upozornění:

  Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese webmaster@severskelisty.cz.


Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • stanovsky@severskelisty.cz, tel: +420 603 538 168

Název Severské listy je zapsán jako slovní ochranná známka na ÚPV ČR pod číslem 308361.

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2018 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01  Dřenice, Czech Rep. • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2018. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1804-8552

cnt: 26.350.728 • onln: 1 • robot ostatni • php: 0.300 sec. • www.severskelisty.cz • 54.198.104.202
file v.20180224.034628 • web last uploaded 20180705.040335
2017:258 • 2018:89