Finové a sex

Konečně mají Finové aspoň malý sexuální skandál ve svém politickém životě. Finové jsou tradičně považováni ve Skandinavii za nejuzavřenější lidi, někdy se to přičítá jejich nesmělosti. Je pravda, že je dost běžné, aby lidé, kteří přicházejí do práce, nepozdravili své kolegy, prostě tiše vejdou, zasednou na své místo a na konci dne se zase tiše vytratí. Mluvit o svém pohlavním životě na veřejnosti, to je něco dodnes nepředstavitelného.

Na druhé straně jsou finské ženy velice sebevědomé a ve společnosti se velice uplatňují. Ony to byly, kdo získaly jako první v Evropě volební právo, ony mají ve všech tančírnách jednou týdně dámskou volenku, kdy si celý večer ony chodí pro muže pro taneček. Když jede dvojice v autě, většinou řídí žena (možná proto, aby pánové mohli pít?).

Nevím, je fakt že kniha Hořící plamen Finy šokovala. Je také pravda, že sexuální radovánky finské předsedkyně parlamentu tvoří jen malou část této knihy. Je tam i řada štiplavých poznámek o intelektuálních kvalitách jejích kolegů poslanců a ministrů a to se samozřejmě líbí veřejnosti ještě více a potrefeným ještě méně. Veřejnost však zejména oceňuje její upřímnost a odvahu takové věci zveřejnit.

V televizní debatě, kdy lidé se vyjadřovali o vhodnosti či nevhodnosti zveřejňování takových intimit politiků, jednoznačně získala velkou podporu veřejnosti. Političtí komentátoři posuzují její šance na znovuzvolení mnohem výše než před vyjitím knihy.

Dovedu si představit, že paní předsedkyni nejvíc utkvěl v paměti večer, kdy při jejich divoké souloži rupla jejich vodní postel. Jestli jim ten pytel plný vody při tom prasknul (knihu jsem nečetl, takže nemohu posloužit detaily) musel to být opravdu zážitek jet na povodňové vlně z ložnice dveřmi do kuchyně a pak dál a dál po schodech až před barák.

Ivo KUPKA, Joensuu, Finsko, 1.10.1996

převzato z Neviditelného psa