První feministky se objevily mezi vikingy

Historický boj mezi muži a ženami na Islandu prohráli příslušníci silnějšího pohlaví. Zatímco totiž lovili ryby či káceli stromy, jejich druhé polovičky se naučily vládnout.

Bájné nordické dominy založily tradici silného postavení žen na severu Evropy

Nejslavnější vikinská žena z Islandu Broka Auburová v desátém století na svého nevěrného muže nečekaně vytáhla meč a druhý den si hrdě oblékla tehdy naprosto nepřípustné kalhoty. Jiná islandská hrdinka, Gudrid Porbjarnadóttir, se o století později postarala o úspěch třetí vikinské expedice do Ameriky a poté na půdě nového kontinentu porodila první evropské dítě.

Představa mocné seveřanky platí dodnes

Obě ženské postavy patří mezi perly rozsáhlých ság o životní pouti silných a krásných vikinských žen, které severští učenci řadí na úroveň ostatních epických legend ze starého světa. Mnohé feministky moderního věku jsou proto přesvědčeny, že za silné postavení v nordických společenstvích na počátku třetího milénia vděčí ženy právě těmto bájným příběhům. "Představa mocné severské dominy platí dodnes," říká islandský historik Svanhildur Oskarsdóttir, který se zabývá dějinami vikingů na ostrově. "A nepopiratelně mají Islanďané pro takové ženy slabost… , ve všech ságách jim přísluší významné role a postavení," dodává.

Muži jsou nadhodnocení papíroví tygři

Tradičně velký vliv žen na život společností na severu Evropy se odrazil mimo jiné v tom, že ženy na Islandu mohly jako vůbec první volit, a to již na počátku devatenáctého století. Krátce poté se přidaly sousedící Finsko, Norsko a Dánsko. Island drží prim také v tom, že si do svého čela jako první stát západní Evropy zvolil ženu – v roce 1980. V zemi ledovců, doutnajících vulkánů a horkých minerálních pramenů žije jen necelých 275 tisíc obyvatel, její romanopisectví ale patří k nejplodnějším. Na jednoho Islanďana spadá největší množství publikovaných knih i počet aktivně píšících autorů. Vikinské ságy z doby okolo roku 1000, tedy krátce předtím, než Islanďané přijali křesťanství, patří i v současnosti k nejčtenější literatuře.

Bezedná studna inspirace a argumentů

Ačkoliv je dobrodružné putování a hrdinství v ságách připisováno ve většině případů mužům, žádný příběh se neobejde bez silné ženské postavy. Především dvě knihy vikinských ság – tzv. vinlandské a laxdalaské – zároveň tvoří bezednou studnu inspirace a argumentační potravy pro feministky konce 20. století. Některé z nich razí teorii, že ságy vzešly z úst a pera příslušnic něžného pohlaví. "Prostor, barvitost osudu a vliv, jaký je ženám-hrdinkám přisuzován v laxdalaských ságách, navozuje přesvědčení, že mohly být napsány jen ženami samými," říká k tomu středověká badatelka Keneva Kunzová a dodává: "Muži jsou popisováni jako papíroví tygři, jejichž `nedotknutelnost' a význam jsou ze značné části nadhodnoceny." Silné postavení žen patří k nejstarším a nejstabilnějším pilířům nordických států. "Jsem přesvědčena, že to souvisí s absencí vlivu mužů na každodenní chod komunity. Na Islandu byli muži celý den na moři a ve Švédsku nebo Finsku v lese. Těmi, kdo v takových chvílích rozhodovaly a řídily ostatní, byly právě ženy," zdůvodňuje příčinu zlatých časů severských domin Kunzová.

LN, 8. ledna 2000