Islandská republika – neozbrojený člen NATO

Tradičně pacifistická ostrovní Islandská republika, ležící v Atlantském oceánu těsně pod severním polárním kruhem, je jedním ze zakládajících členů Organizace severoatlantické smlouvy (NATO). Vzhledem k tomu, že nemá armádu, není součástí vojenského integrovaného systému. Podpisu Severoatlantické smlouvy 4.dubna 1949 předcházely na Islandu vzrušené diskuse, neboť velká část obyvatel byla proti členství. Jejich závěr vyústil ve prospěch členství pod podmínkou, že Island nebude nucen budovat armádu a přijímat cizí jednotky na svém území v době míru. Obrannou smlouvou s USA, podepsanou 5.května 1951, však Island přesto umožnil využívání letecké základny v Keflavíku, kterou vybudovali Spojenci za druhé světové války, a na ostrově dodnes působí asi 3000 výhradně amerických vojáků coby obranné síly NATO.

Islandská vláda se několikrát pokusila jednat o stažení vojenských jednotek, revize smlouvy v roce 1974 však přinesla další prodloužení pronájmu základny. Americká vojska dnes platí ve značně izolovaném Islandu za garanta jeho nezávislosti a demokracie a v případě ohrožení by mu zajistila ochranu. Jako formálně plnoprávný člen má Island v rámci NATO v procesu rozhodování právo veta stejně jako ostatní členové, některých jednání se účastní jako pozorovatel. Ve Vojenském výboru jej zastupuje civilista.

Prvními obyvateli Islandu byl irští mniši, které v 9.století vytlačili vikingové z Norska, Irska a Skotska. Pojmenovali ostrov (Ísland – "ledová země") a jejich zvyk urovnávat veřejné spory prostřednictvím místních sněmů vedl v roce 930 k založení Aþingu, prvního parlamentu na světě, který s výjimkou let 1800- 1843 existuje dodnes. Od roku 1000 křesťanský Island se v roce 1380 stal spolu s Norskem součástí dánské koruny, její nadvláda však znamenala chudobu a emigraci. Národněosvobozenecké hnutí vzniklé v 19.století prosadilo ostrovu nejprve autonomii a 1.prosince 1918 nezávislost v rámci personální unie s Dánskem. Island zároveň proklamoval trvalou neutralitu. V květnu 1940 obsadilo Island britské vojsko, které v červenci 1941 vystřídaly jednotky USA.

Islandské republice (Lýdveldid Ísland), vyhlášené 17.června 1944, přinesla další léta vlády pravého i levého středu a kvůli několikerému rozšíření pásma výsostných vod i sleďové či tresčí války s Velkou Británií. V roce 1980 zvolená prezidentka Vigdís Finnbogadóttir se stala první ženou na světě, zvolenou přímou volbou do čela státu. Od roku 1996 je prezidentem Olafur Ragnar Grímsson. Island je aktivní v řadě mezinárodních organizací. Moře v okolí Islandu je nejbohatším lovištěm ryb v Atlantiku a rybolov a zpracování ryb se staly klíčovým odvětvím islandské ekonomiky. Ročním úlovkem Island zaujímá 3.místo v Evropě. Hrubý domácí produkt činí 6 miliard US dolarů, na jeho struktuře se rybolov a zemědělství podílí 12 procenty, služby 58 procenty. Tradičně dobré diplomatické styky původně s Československem se datují od roku 1946, s Českou republikou byly navázány 1.ledna 1993. Vzájemný obchod není příliš velký, import z České republiky tvoří asi 0,3 procenta islandského dovozu a export představuje jen asi 0,1 procenta celkového vývozu Islandu. Obchodní bilance dosáhla v roce 1997 částky 120,8 milionu Kč. Islandskou kulturu ovlivnili vikingové, za nejcennější literární projev se považují rodové a mytologické ságy s pohádkovými motivy z období kolem prvního tisíciletí. Centrem vědy je od roku 1911 Islandská univerzita.

Island, drsný vulkanicky aktivní ostrov, ale i ekologická oáza Evropy, měří 102.829 kilometrů čtverečních. Jeho 272.000 obyvatel žije většinou na pobřeží, protože střed ostrova je neobyvatelný. Vyhlášené termální prameny daly název hlavnímu městu Reykjavík – Kouřový záliv. Žije v něm 153.000 obyvatel.

Jitka Krobová, čtk, 3.3.1999

Copyright ©  čtk, Praha