Jachtou do Skotska 2009 / 2. část – Plavba do Anglie

<<  1. část  2. část  3. část  4. část  5. část  6. část  7. část  mapa cesty  >>

předchozí díl…

Maják v Severním moři

Severní moře

Severní moře

Severní moře

Anglie – Blakeney, odliv

Přístav Blakeney

Blakeney, kanál za odlivu

Kotvíme v přístavu Grimsby už od 6. července 2009. Až do dnešního odpoledne vítr foukal přesně takového směru, jaký jsme pro další plavbu nepotřebovali, tak jsme museli trpělivě čekat, až se trochu pootočí. Čas jsme využili k odpočinku, poznávání města a okolí a taky k různým lodním úpravám a opravám. Zítra bychom se měli posunout dál k severu, bohužel už bez Zdeny, která zítra odlétá zpět do Prahy.

V pátek 3. července 2009 jsme vypluli asi v 7 hodin ráno z holandského přístavu Ijmuiden směrem k východním břehům Anglie, předpokládaná vzdálenost cca 150 námořních mil. Na palubě jsme byli tři, kapitán Jarda a dvě ženy, Andulka a Zdena. Počasí bylo podmračené, během dne se udělala i nepříjemná mlha. Měli jsme proto oči na šťopkách, abychom nepřehlédli žádnou loď. Nakonec se mlha rozplynula a hned byla plavba jistější. Co se týče větru, foukalo nejdřív málo, později se to rozfoukalo a moře se pěkně rozvlnilo. Nebyli jsme až tak dobře připraveni na takový mokrý začátek plavby. Byla z toho i dost nepříjemná plavba proti větru, který nás zas až tak daleko nedonesl. Děvčata nakonec během noci zalezla do kajut, protože jim nebylo nejlépe a kapitán s pomocí automatického kormidla noc prokormidloval a prohlídkoval sám. Další den nás zastihl stále na moři, celý den byla plavba docela klidná a příjemná. Zažili jsme i krásný západ slunce, ale země stále na obzoru nebyla. Tak další noc před námi. Ale byla to klidná plavba, sem tam projela nějaká loď. Protože jsme se již přiblížili k pobřeží a taky k plavební dráze, byla všude nějaká světýlka. Konečně nastal krásný východ slunce a pevnina byla na dohled. Během dopoledne se ale zatáhlo. Směřovali jsme do ústí řeky, která tekla od městečka Blakeney. Průvodce uváděl, že vplouváme do oblasti ptačí a tulení rezervace.  A opravdu, vítali nás tuleni, kteří se koupali a dováděli ve vodě a provalovali se na břehu (jinde jsme jich tolik neviděli). Když jsme vpluli dál do pevniny, tuleni zmizeli a zase nastalo štěbetání ptáků. Řeka se velmi rozšířila. Všude kolem nás bylo plno lodiček různých velikostí a nějaké volné bóje. K jedné jsme se přivázali a okamžitě zalehli a usnuli. Když jsme se probrali (já s Jardou), stála loď na suchu (ještě že máme dva trupy), a na stole jsme měli od Zdeny sdělení, že šla na průzkum. Odvázala prostě žebřík, zavěsila na trám, sestoupila a suchou nohou odkráčela. Tak jsme posléze taky vstali a šli si loď prohlédnout v této nezvyklé pozici a udělat jsme pár dokumentačních obrázků. Za chvíli začal zase příliv, a tak jsme zase rychle vylezli na loď a čekali na naši průzkumnici. Šťastně jsme se sešli. Večer jsme my s Jardou vypravili do městečka, které se Zdeně moc líbilo. Vzali jsme si na pomoc Hokulíka (pomocná loďka), se kterým jsme se kousek postrčili blíž k městu, ale neměli jsme odvahu doplout až tam. Dobře jsme udělali, protože řeka se velmi zúžila a byl stále silný odliv. Tak jsme došli do městečka příjemnou procházkou. Prohlédli jsme si malý přístav s loděmi na suchu, otočili jsme se a šli zase rychle zpět, abychom se bez problémů dostali až na loď, protože se už stmívalo. Přístav žije v rytmu přílivu a odlivu. Jakmile stoupne voda, hned je na vodě čilý život – děti se prohánějí na plachetnicích a z přístavu vyrazí lodě s turisty za atrakcemi přírody.

Celá Anglie je v silné přílivové oblasti. Při plavbě se musí s těmito okolnostmi stále počítat a vyhovět cyklu přírody. Přílivové a odlivové proudy jsou horizontální pohyby vodní masy. Zejména přitažlivost Měsíce vytváří na povrchu světového oceánu dvě vodní vzdutí. Jedno na přivrácené straně Země a druhé na straně opačné. Země rotuje, proto se tato vzdutí posouvají  oceány. Měsíc oběhne Zemi za 24 hodin a 50 minut. To znamená, že jeden cyklus přílivu a odlivu trvá 12 hodin a 20 minut. Nejvyšší rozdíl hladin je, když jsou Měsíc a Slunce v zákrytu se Zemí, (Měsíc je v úplňku nebo v novoluní). Údaje dmutí moře jsou zpracovány v tabulkách, které platí jen v tom daném roce pro dané místo. V námořních mapách jsou vyznačeny související proudy a nebezpečná vlnění moře.

V pondělí 6. července 2009 bylo krásné slunné, ale větrné ráno. Ještě v klidu zátoky jsme se nasnídali a pak jsme se vydali na další plavbu. Vítr funěl, trochu to houpalo, bylo to pěkné až na odpolední asi 15 minutovou bouřku, kdy se rychle zatáhlo, začalo pršet a blýskat se a silně foukat. Doposud klidné moře se velmi rychle celé rozvlnilo.

A jak vše rychle přišlo, tak to i rychle odešlo. A pak až do večera se plulo celkem slušně. Protože jsme nebyli schopni v rozumném čase přílivu doplout až do plánovaného přístavu Grimsby, rozhodli jsme se pro přespání v průvodcem avizované romantické zátoce Spurn Head v ústí řeky Humber. Ovšem vše bylo jinak, byla z toho celonoční „cukatura“. Moře bylo pěkně rozvlněné od lodí neustále proplouvajících v blízké plavební dráze, od větru nevhodného směru a taky od proudu z přílivu nebo odlivu. Naštěstí kotva držela dobře, takže jsme se ráno probudili na stejném místě, pouze otočeni o 180 stupňů. I když  jsme hned brzy ráno vypluli k blízkému přístavu Grimsby, přesto nám to do něj trvalo víc jak hodinu. Projeli jsme vyrovnávací komorou a pak už jsme se uvázali u mola pro hosty, kde nás přivítal usměvavý „hafík“ John. Zjistili jsme potřebné informace, zaplatili si jednu noc a pak už jsme se trochu začali seznamovat s městem, my na koloběžkách, Zdena pěšky. Protože nám navigační GPSka vypověděla službu, začali jsme se zajímat o koupi nové. John nám nabídl svoji pomoc a vozil nás po obchodech, ale nikde jsme neuspěli. Nakonec nám poradil udělat si výlet do Hullu, kde je velká marína a jachetní obchod (v tomto městě kde jsme  jachetní obchod není, je tu jen jachetní klub s místy pro hosty. Je vybaven sociálním zařízením, prádelnou a klubovní místností, kde se mohou scházet členové klubu i hosté. Když toto dnes večer píšu, zatímco se mi pere a suší prádlo, usedl někdo k piánu a krásně preluduje a lidé se u jednotlivých stolků hlasitě baví. Úžasná atmosféra!!)

V úterý večer se v klubovní místnosti sešli k našemu milému překvapení zde kotvící průzkumníci místních vod a krásně hráli na housle a na kytaru a zpívali. Jarda mezitím na internetu zjistil, že vítr nevhodného směru bude trvat několik dní. Budeme si muset udělat náhradní program! A tak jsme se ve středu vydali do Kingston-upon-Hull, čili krátce Hull. Navštívili jsme jachetní obchod, úspěšně zakoupili novou příruční GPS (kapitán má velkou radost!), prošli jsme se městem, navštívili námořní muzeum a jeli busem zase zpět. Cestou do klubu jsme pěkně zmokli.

Město Hull se rozprostírá na severní straně ústí řeky Humber vzdálené asi 40 km od Severního moře. Území bylo osídleno ve 12. století, kdy bylo založeno opatství Meaux. Roku 1293 se místo stalo strategickým bodem ve válce mezi Anglií a Skotskem. Důležitost Hullu jako přístavu se zvyšovala po celou dobu středověku, zejména v obchodních stycích se severním Německem a Baltem. Hlavními exportními artikly byla vlna, sukno a kůže. V 19. století hrálo důležitou úlohu v rozvoji města velrybářství. Důležitý přístav a město bylo ve  2. světové válce bombardováno, kdy bylo  zničeno 95 % domů. V roce 2007 zasáhly město silné povodně.

Další den jsme si s Jardou udělali výlet do Beverly. Milé malebné městečko s velkou katedrálou. Navštívili jsme taky příjemnou čajovnu. Zdena odpočívala a hlídala loď. A sobotní den jsme už skoro celý strávili úklidem lodi a přípravou na další plavbu.

Naše „spoluplavkyně“ Zdena se s námi statečně plavila, snášela houpání a bavila nás svými nevyčerpatelnými zásobami vtipů. Zítra tedy odletí domů a my další cestu podél východního pobřeží Anglie podnikneme ve dvou.

další díl…

Anna a Jarda Abramčukovi, srpen 2009

 <<  1. část  2. část  3. část  4. část  5. část  6. část  7. část  mapa cesty  >>