ToplistNa vrcholu
znak SLSeverské listy

           

 

Finnmarksløpet 2009 – závod psích spřežení na 1000 km – den po dni

Závod psích spřežení na 1000 km - před startem


Zásoby na cestu, foto Karel Zadrobílek

Naši psi jsou připraveni na cestu
foto Karel Zadrobílek

V sobotu 7. března 2009 v poledne odstartoval Finnmarksløpet, norský závod psích spřežení na 1000 km. Jedna ze startujících je i naše Jana Henychová se svou smečkou sibiřských husky.

V Norsku jsou již skoro dva měsíce. Během té doby se naše výprava aklimatizuje, psi naběhali přes tisíc kilometrů v příjemných i drsných podmínkách a samotná Jana nabrala spoustu zkušeností. Dočíst se o nich můžete na www.huskies.cz, stejně jako tam najdete průběžné informace o závodě zprostředkované přímo z Norska.

Milena Jelínková na poslední chvíli před startem položila Janě Henychové pár otázek.

Ve vašich zprávách se pořád mluví o pevné vůli, o tom „to nevzdat“. Kam až hodláte při závodě zajít? Mám na mysli, kde je nějaká mez, kdy si řeknete, že je načase skončit?

Pevná vůle a odhodlání je v závodě hned vedle fyzického zdraví a sil to nejdůležitější. Už jsem se v životě setkala s lecčím, byla jsem v různých extrémních situacích a dokážu se zapřít. Takže odhodlání mám, ale blázen nejsem! Odstoupit ze závodu v pravý čas je známka rozhodnosti a zodpovědnosti. Musím připomenout, že na trati nejde jen o mě, nejedu sama. Zodpovídám za všechny pejsky, které pojedou ve spřežení. Bez nich bych stejně nic nedokázala, nevystavím je tedy nebezpečí.

Jak se před startem cítíte?

Musím přiznat, že skončily dny pohody a přišla trošku nervozita. Ale i to je dobré, udržuje nás to v lehkém napětí, kterého je potřeba, abychom dokončili všechny předstartovní přípravy. Mám zkušenost z loňského závodu na 500 km, kdy se ke mně ve vteřinách při startu přivalila taková vlna emocí a strachu, že bych nejraději utekla. Ale po pár kilometrech se všechno zklidnilo a na tohle se těším. Pak už jde jen o to s chladnou hlavou rozhodovat o každém kroku a každé maličkosti.

Odhadujete, že pojedete až 8 dní. Co vás vede k tomu, postavit se na start?

Takovou otázku dostávám často. Ale nehledejte v tom nic hlubokého. Samozřejmě je to výzva – 1000 kilometrů je pro mne zatím strašlivá představa. Na co se ale těším, je chvíle, kdy vyjedeme ze zabydlených oblastí a budeme se psy odkázáni jeden na druhého. Starám se o ně denně již několik let, ale při takové příležitosti, jako je tahle drsňácká výprava, se teprve naplno a doopravdy ukáže náš vzájemný vztah. A pak taky – trošku mě hecuje ta mírná norská přezíravost. Jak oni jsou dobří a jak my jsme ty bačkory z jihu. Jim se to mluví – oni se saněmi snad už rodí. Ale my také umíme jezdit a také umíme přežít ve sněhu a mrazu.


Jana Henychová, 38 let, Horní Maxov.
Dvojnásobná mistryně Evropy na
dlouhou trať a několikanásobná mitryně
České republiky. První Češka, která
dokončila závody Finnmarksløpet na
pět set i tisíc kilometrů. foto huskies.cz

A jedeme…

Reportáže v norské televizi

7. března 2009 – 12,02 hod. – Alta
Konečně start. Konec nervozity. Teď jen koukat dopředu, co nás čeká.

7. března 2009 – 15,42 hod. – Jotka
Jana jede se svými 14 psy již téměř 4 hodiny, má za sebou 53 km. Projíždí prvním kontrolním bodem v Jotce. V noci se očekává jasno, teplota kolem mínus 2 stupňů.

8. března 2009 – 00,30 hod. – Skoganvarre
Další kontrolní bod 125 km od startu – Skoganvarre. Všichni jsou v pořádku, přestože před kontrolním bodem byl nepříjemný sjezd kamenitým terénem. Předpověď počasí nelhala, opravdu je na zdejší poměry velmi teplo, což není moc ideální…

8. března 2009 – 12,40 hod. – Levajok
kontrolní stanice v Levajoku. Český tým má za sebou již 213 km. Jana plánuje delší přestávku a alespoň čtyřhodinový spánek. Během minulého úseku se jí podařilo několikrát zdřímnout a dokonce dvakrát vypadla ze saní, naštěstí byla přivázaná.


Na tréninku ještě v Jizerkách
foto jablonecky.denik.cz

8. března 2009 – 22,36 hod. – Levajok
Jana se nakonec rozhodla prodloužit přestávku v Levajoku na 12 hodin, potřebovali ji všichni, ona i psi. Právě vyrazila na další úsek – 110 kilometrů do Tany, pokud neudělá další přestávku někde cestou, měla by do Tany dorazit kolem pondělního poledne.
Jana vyjela se spřežením z Levajoku v půl jedenácté večer. Podle jejích slov se zprvu jelo báječně, ale pak přišel zlom: „Kolem 2. hodiny ráno jsme zažili pár kritických chvil. Na vrcholcích kopců bylo mínus 20 stupňů a přišel silný vítr. Vichřici jsem už zažila několikrát, ale tohle byla krize! Vánice ve tmě, nebylo nic vidět, tápali jsme a hledali trať, několikrát se vraceli.“ Vydrželi a po překonání problémů se spřežení rozběhlo svižným tempem, bylo vidět, že mají na to dojet do Tany na jeden zátah.

9. března 2009 – 9,45 hod. – Tana
Neuvěřitelné! Oproti očekávání Jana dorazila se všemi psy v pohodě do Tany (323 km) o několik hodin dříve, než plánovala a dokonce bez uvažovaného odpočinku na trati (asi kvůli vichřici). Vypadá to, že všichni členové týmu jsou v pořádku.

9. března 2009 – 20,30 hod. – Tana
Jana opouští stanici v Taně a pokračuje dál. Má před sebou 95 km do místa Neiden, kam dojede zítra dopoledne. Jede se 13 pejsky, v Taně nechala dvouletou fenku Anetku, která až dosud běžela jak o závod (vždyť taky ano:-). Pro zajímavost, jenom nazouvání botiček zabralo před odjezdem více jak hodinu.


Dojezd do Kirkenes, foto Karel Zadrobílek

Jana Henychová pečuje o pejsky po dojezdu
do Neidenu, foto Karel Zadrobílek

Aby psům nenamrzaly tlapky, mívají bačkůrky
foto jablonecky.denik.cz

Vítězka letošního závodu Finnmarksløpet na
tisíc km Norka Inger-Marie Hålandová
foto Finnmarksløpet.no – Mina Sveen

10. března 2009 – 7,25 hod. – Neiden
Jana i 13 psů, kteří zdolali poslední úsek 95 km za necelých 11 hodin, se chystají v Neidenu na delší odpočinek, byli na nohou celou noc. A proč Jana jezdí v noci a odpočívá přes den? „V noci se nám jede docela dobře. Ráno pak koukám kolem sebe, kudy to vlastně jedeme a jsem ráda, že to v noci nevidím, protože by mě to ubíjelo. Vypadá to jako měsíční krajina s vrstvou ledu, prostě konec světa, nikde nic. Já si v noci představuju vysoké stromy.“

11. března 2009 – 01,30 hod. – Neiden
Jana se před chvílí vydala dál na cestu s 11 psy ve spřežení. Ve stanici nechala další dva mladé pejsky – Ice a Fandu. Odvedli skvělý kus práce, dál běží už jen zkušení tahouni. Je jasná noc, teplota mínus 20 stupňů a před naším týmem je nejdelší úsek v celém závodě – 120 km do Kirkenes. Jde do tuhého – teprve pak totiž budou jen v polovině! Závod musely vzdát již tři týmy!

11. března 2009 – 07,20 hod.
Jana bivakuje na 60. km mezi Neidenem a Kirkenes, někde u ruských hranic. „Je tu strašná zima, tak mínus 30 stupňů, všechno se zalepilo. Ale mám radost, po dvou měsících konečně vidím vysoké stromy!“, říká Jana a snaží se rozpustit sníh, aby mohla dát psům nažrat a dopřát jim tak tříhodinový odpočinek.

11. března 2009 – 19,00 hod. – Kirkenes
Jana cestou trochu bloudí (a není sama), zajela si asi 25 kilometrů – a tak do Kirkenes, do polovičky trasy závodu, doráží s několikahodinovým zpožděním. Přestávka do půlnoci – a hurá zpátky do Alty.

12. března 2009 – ráno – Neiden
Jana projíždí kontrolním stanovištěm v Neiden. Je to již veselejší, jednak tu včera již byla, jednak se vrací. „Zase tak rychle jsem trať neprojela. Nahoře v horách byl zase pěkny fukec – a nahoru a dolu kamenolomem… Asi desetkrat jsem musela měnit leadry, protože si psi začali lehat. Momentálně mám super leadra Kačenku. Jede vepředu sama a drži tempo. V Neidenu zůstanu alespoň osm hodin. Mám plán: psi, jist, pít, spát. Venku je nechutné teplo. Pojedeme zase na noc, protože bude chladněji a také není vidět do dali… je to šílený nekonečný pohled…“

12. března 2009 – 17,10 hod. – Alta
Zatímco je naše Jana Henychová na zpáteční cestě do místa cíle, a pohybuje se kdesi na severovýchodě Norska, do Alty dorazila vítězka celého tisícikilometrového závodu Inger-Marie Hålandová. Byla na trati 5 dnů, 6 hodin a 50 minut. Vítěz tohoto závodu je považován za norského šampióna. A Inger-Marie je navíc nováčkem v tomto závodě. Úžasný výkon, něco, o čem se bude ještě dlouho mluvit.
Jana je sice v závodě poslední v pořadí, ale stále se drží a zatím jí nepotkal osud jiných pěti závodníků, kteří závod vzdali.

Trond Ørslien byl v cíli jako třetí a celkově byl vyhodnocen nejlepším musherem za období 2008-2009. Prohlásil, že letošní závod byl nejtěžším, jaký kdy ve svém životě jel.

13. března 2009 – 9,20 hod. – Varangerbotn
Sice unavená, ale očividně v dobré náladě, se ozývá Jana Henychová z další kontrolní stanice Varangerbotn. Tam dorazila brzy ráno po půl páté. Během hodiny se už ale opět chystá na trať, pokračuje s 10 pejsky. Podle Jany byla noční jízda náročná, chvílemi byli psi unavení a moc se jim nechtělo: „Po cestě jsme narazili na zbytek slámy, který ležel jen tak u trati, psi se k té kupičce vrhli a chystali se zalehnout. Jindy ale letěli jak o závod, asi někde větřili zvěř a já měla co dělat, abych se udržela na saních,“ říká Jana. Velkým zážitkem pro ni bylo, když v nejsevernějším bodě trati přejížděli po zamrzlém fjordu, označené velmi prostě Arctic Ocean. „Vjeli jsme na ledovou plochu a úplně se mi zatajil dech,“ líčí Jana úsek, kdy spřežení přejíždělo kousek po zamrzlém oceánu. Před naším českým týmem je teď 70 km do místa Sirma.


Jana Henychová s darovaným vařičem
foto Finnmarksløpet.no

13. března 2009 – 11,32 hod. – Varangerbotn
Jana vyrazila z Varangerbotnu před polednem. Ještě před tím ji přišli do stanice navštívit místní obyvatelé a popřát hodně sil do dalších kilometrů!
„Bylo to úžasné setkání,“ smála se pak Jana. „Dokonce jsem využila své znalosti ruštiny, jsme blízko ruských hranic.“
Janu rozesmál a velmi potěšil skvělý dárek, který od místních dostala – benzínový vařič do super extrémních podmínek pro polární expedice. „Je to vařič MADE IN CCCP, ten bude fungovat!,“ libuje si Jana. Na norských stránkách píší, že vařič byl darem Kåre Karlsena poslednímu psímu spřežení, které stanicí projelo.
Bylo znát, že setkání bylo pro Janu vzpruhou. A že ji bude potřebovat! Před naším týmem je ještě 364 km a každý bude stát více a více úsilí. Tak do toho!

13. března 2009 – 22,20 hod. – Sirma
Jana s 10 psy zdolala 70 km a dorazila do dalšího místa na trati – do Sirmy. Náš český tým má tak za sebou 766 km. Jana má za sebou něco přes hodinu spánku a teď se opět chystá na cestu. Vyrazí do půlnoci. 17 týmů je již v cíli a celkem 5 týmů již závod vzdalo. My ale jedeme dál!
Připadá vám divné, že psi dokáží takhle dlouho táhnout na jeden zátah a bez odpočinku? Přečtěte si článek Jak táhnou saňoví psi

14. března 2009 – 6,25 hod. – Levajok
Jana dorazila do Levajoku! Poslední úsek 70 km zvládla za 6 hodin s 9 pejsky. Trať vedla po zamrzlé řece Tana. Po delší době se trochu vyspí (plánuje 4 hodiny). Když to půjde bez problémů, tak do Alty by mohla dorazit v pondělí kolem oběda. – a večer na další úsek – 88 km po zamrzlé řece. Něco podobného již zažila teď a líčila, jak ve tmě dvakrát celé spřežení vjelo do ledových ker. „Vypadalo to, jako když naráz zamrzne moře – vysoké zledovatělé kry a současně úplně hladký ledový, psi se nemohli pořádně odrazit, saněmi jsme nemohli projet a dvakrát jsme museli hledat cestu vedle po břehu,“ vysvětlila Jana.


Podzimní pohled na (trošku rozvodněnou)
řeku Tanu v Levajoku, foto archiv SL

14. března 2009 – 17,00 hod. – Levajok
Jana se opět vydává na cestu! Noční cesta do Karasjoku je 86 km. Jana odjela se všemi 9 psy a v další stanici by mohla být brzy ráno. Po cestě plánuje přestávky na krmení a v Karasjoku ji čeká povinná 8 hodinová přestávka. Ta má za úkol dopřát všem psům v závodě minimální stejný odpočinek před závěrečným finišem.
Na trati jsou již pouze poslední tři týmy. Nor Nilsen a Němec Hoffman mají náskok dvě kontrolní stanoviště. To ale vůbec nevadí. Norové nečekali, že se Jana dostane tak daleko. Úžasný výkon naší musherky. Již pět týmu tisícikilometrový závod vzdalo, pětisetkilomerový dokonce týmů šest.
Jana má obrovskou podporu od místních lidí, ostatních musherů i organizátorů. Sama říkala, jak bylo skvělé, když o půlnoci dojížděla do jedné kontrolní stanice a čekali tam místní lidé i s dětmi, aby ji povzbudili. Od neděle má Jana v saních GPS tracker, který instalovali organizátoři závodu a my ji tedy můžeme sledovat on-line.

15. března 2009 – 1,30 hod. – Karasjok
Jana doráží v předstihu s devíti psy do Karasjoku. Úsek 86 km zvládla za necelých 9 hodin. Má před sebou nejméně osmihodinový povinný odpočinek.

15. března 2009 – 12 hod. – Karasjok
Odjezd do Jotky. V zápřahu běží jen osm pejsků pejsků, Bára zůstává na stanici. Šestiletá fenka začala trochu pokulhávat. V čele spřežení je stále Kačenka, ze které se v beznadějných chvílích stal neocenitelný leader. „Zkoušela jsem Kačenku jako leadera už doma, ale vždycky zásadně dělala pravý opak toho, co jsem chtěla nebo co bylo potřeba. Byla absolutně k nepoužití. Ve středu v noci ale v hrozném větru nikdo nechtěl pokračovat, měnila jsem leadery aspoň desetkrát a došlo i na Kačenku. Byla naprosto skvělá, od té doby nás vede ona, i včera na řece mezi ledovými krami to byla ona, kdo se snažil hledat cestu.“ Tak do toho, ještě není vyhráno, ale pokud Jana s celou smečkou dosáhne cíle, bude údajně první ženou – cizinkou, která kdy slavný závod dokončí!

Když chtěli přátelé Janu na dálku povzbudit slovy: „Jano, teď to už dojedeš,“ jen suše reagovala: „Ani mi nic jinýho nezbývá, jiná cesta do Alty nevede.“

15. března 2009 – 23,15 hod.
Jana nás tak trošku doběhla :-) Když dorazila do posledního kontrolního bodu do Jotky, místo tříhodinové přestávky pokračovala dál do Alty. Očividně toho má dost a chce být co nejdříve „doma“. V cíli bude kolem 4. hodiny ranní. V týmu řádně běží i mladý Axel, je to slovenská podpora od Juraja Potočka. Axelovi jsou teprve dva roky, v půlce závodu měl problémy s tlapkou, ale vše překonal a běží jak vítr. Spolu s ním i Dusty a Darryl – dva bráchové, narození v dubnu 2006.

16. března 2009 – 4,10 hod. – Alta
A je to tady! Jana dosáhla cíle s 8 psy, ujela 1060 km a stala se tak prvním Čechem a současně první ženou musherkou mimo Norsko, jež se postavila na trať a závod dokončila.

Pokračování – Jana v cíli

Michael Stanovský, podle diskusního fóra na huskies.cz,
tiskových zpráv a dalších zdrojů, 8.–16. března 2009

v Severských listech publikováno

Hodnocení článku

Průměrná známka:  1,33   hodnoceno: 6 ×
Klikněte na známku:

 
 
 
 
 
  1 = výborný, 3 = průměrný, 5 = špatný

Prohlášení redakce

Obsah článku nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.

Autoři příspěvků odpovídají za obsah a ručí za uváděné informace. Uveřejněné materiály podléhají platnému Autorskému zákonu. Převzetí článků je možné pouze s vědomím redakce.

Vaše názory k článku – diskuse

Nejlepší způsob, jak kontaktovat autora článku, je zaslání e-mailu na autor@severskelisty.cz.


Upozornění:

  Diskuse je částečně moderovaná. Vyhrazujeme si právo bez upozornění vyřadit nebo upravit příspěvky, které jsou v rozporu se zákonem, používají nevhodné výrazy nebo mají komerční či reklamní charakter.

  Redakce ani provozovatel portálu Severské listy nenesou žádnou odpovědnost za obsah diskusních příspěvků. Máte-li pocit, že některé z nich jsou nevhodné nebo porušují zákon, kontaktujte, prosím, administrátora diskuse na adrese webmaster@severskelisty.cz.


Diskuse zatím neobsahuje žádné záznamy.


Reklama

SEVERSKÉ LISTY • redakce: Dřenice 51, PSČ 53701, Czech Republic • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský • stanovsky@severskelisty.cz, tel: +420 603 538 168

Název Severské listy je zapsán jako slovní ochranná známka na ÚPV ČR pod číslem 308361.

PROVOZOVATEL • Nakladatelství a vydavatelství Severské listy, IČ: 44437773

Copyright © Severské listy, 1998-2018 • Všechna práva vyhrazena • ISSN 1804-8552

Severské listy • redakce: Dřenice 51, 537 01  Dřenice, Czech Rep. • info@severskelisty.cz
šéfredaktor: Michael Stanovský, tel: +420 603 538 168

Copyright © Severské listy, 1998-2018. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1804-8552

cnt: 26.307.205 • onln: 2 • robot ostatni • php: 0.191 sec. • www.severskelisty.cz • 54.226.55.151
file v.20180224.034546 • web last uploaded 20180224.034428
2017:341 • 2018:8