Konzul Jón Ólafson, náš člověk na Islandu

    
Český konzulát v Reykjavíku, foto archiv SL

Selfosský rodák Jón Ólafson (55), absolvent The London School of Foreign Trade, otec čtyř dětí, je obchodním ředitelem a částečným vlastníkem firmy Sporður, jež na řekách Þverá a Kjarrá provozuje dvě střediska pro sportovní lov lososů. Před tím, v letech 1971–2003, působil v různých vyšších pozicích v betonářské firmě Steypustöðin. Dlouhodobě se též zabývá obchodem mezi Českou republikou a Islandem. To byl důvod, proč se Jiří Zeman, poslední český velvyslanec na Islandu, rozhodl další diplomatické působení České republiky na ostrově svěřit právě Ólafsonovi. Ten neplacenou funkci honorárního konzula České republiky vykonává již devátým rokem.

Jón Ólafson
foto Martin Benda

Proč jste to právě vy, kdo reprezentuje Českou republiku na Islandu? Jaký je váš vztah k zemi, kterou zastupujete?

Po rozpadu Československa a následném zrušení ambasády mne můj přítel Jiří Zeman vyzval, abych v Reykjavíku vedl alespoň konzulární úřad. Nabídku jsem bez většího váhání přijal. Hlavním důvodem byly nějaké rozjednané zakázky s Českou republikou. Vzájemnému obchodu se věnuji již od roku 1986, kdy jsem byl v Praze poprvé. Tehdy jsem například jednal s exportní firmou Martimex o vývozu nákladních vozů Tatra. Nakonec se nám podařilo vyvézt jen jeden kus. Další zakázky nebyly dojednány kvůli změnám v Československu.

Myslíte si, že z funkce honorárního konzula vyplývají nějaké jednoznačné výhody, nebo je to jen otázka cti a dobré vůle?

Řekl bych, že tu jde skutečně jen o čestnou funkci. Ale určitě se mi to hodí k mému podnikání. Díky mému působení v diplomacii mám kontakty, které bych jinak těžko sháněl.

Kolik lidí pracuje ve vašem úřadu a kolik času věnujete vykonávání své diplomatické funkce?

V této době jsem jediným zaměstnancem konzulátu, ale jen na přechodnou dobu. Pravděpodobně během tohoto roku bude konzulát přestěhován do sídla firmy Sporður. To je ale teprve potřeba najít a koupit. Co se týče času, který tomu věnuji, záleží na turistické sezoně. Máme vlastně dvě turistické sezony – jednu pro Islanďany a jednu pro Čechy. Během obou sezon, tzn. mezi březnem a říjnem, mám nejvíce práce – pro Islanďany např. vyřizuji žádosti o dlouhodobá či pracovní víza do ČR, resp. je posílám na české velvyslanectví do Osla.

Bylo podle vás zrušení velvyslanectví v Reykjavíku dobré rozhodnutí?

Tomu se nedalo vyhnout. Mít vlastní ambasádu pro ČR a SR by nebylo ekonomické. V současné době se mezinárodní obchod uskutečňuje buď přímo mezi firmami, anebo prostřednictvím vládní agentury Czech Trade, resp. Islandské exportní rady Útflutningsráð Íslands.

Jak můžete pomoci českým občanům na Islandu? V jakých situacích vás nejčastěji kontaktují?

Většinou si Češi poradí beze mne. Ale v případě nějaké vážné nehody jsem vždy kontaktován a přijedu na místo činu.

Můžete například popsat, co jste dělal, když v listopadu 2003 nouzově přistálo letadlo ČSA v Keflavíku?

Hodinu před přistáním letadla mi zavolali z ambasády v Oslu a byl jsem požádán, abych se dostavil na letiště, což jsem také učinil.

Přispěl jste tedy k vyřešení celé situace, nebo se o pasažéry plně postarala ČSA?

ČSA se sama dohodla s příslušnými islandskými firmami a v době mého příjezdu do Keflavíku už bylo v pohotovosti 100 nebo 200 dobrovolných záchranářů, takže pomoc byla zajištěna. Já jsem jen doprovázel posádku a pasažéry pro případ vážnějších komplikací. Žádné však nenastaly.

Jaký jste měl nejdobrodružnější zážitek v souvislosti s vaší diplomatickou funkcí?

V roce 1999 strávil na Islandu Václav Havel letní dovolenou. S panem prezidentem jsem se setkal a rád na to vzpomínám. Islandská média se velmi zajímala, kde přesně Havel tráví svůj ozdravný pobyt, a tuto informaci se snažili dostat i ze mne. Ale já jsem tajemství neprozradil. Václav Havel přijel na Island načerpat síly s tím, že stráví dva týdny v klidu na čerstvém vzduchu. Novináři jej mohli kontaktovat na letišti, ale při vlastním pobytu by ho měli nechat na pokoji.

Trochu z jiného soudku byla událost, kdy se ztratila jedna české dvojice, která na Islandu trávila podzimní líbánky. Velmi rychle přišla zima a oni kvůli naprosto šílenému počasí uvízli někde na cestě mezi ledovci Mýrdalsjökull a Eyafjallajökull. Naštěstí jim fungoval mobil, takže mohli poslat SMS svým příbuzným v Praze. Ti to oznámili Ministerstvu zahraničí, odtud zprávu postoupili ambasádě v Oslu – až jsem to nakonec řešil já. Pozdě večer jsem musel zjednat čtyřicetičlenný záchranný tým, který je našel a zachránil. Nakonec vše dobře dopadlo.

Nejvíce práce mám právě v případech nějakých úrazů, dopravních nehod apod. Často se stává, že postižený Čech neumí anglicky – a protože já zase neumím česky, řeším to tak, že zavolám mobilem nadřízené v Oslu a ti se pak se svými občany domluví. V záloze mám také asi pět Čechů žijících na Islandu, kteří někdy též pomohou.

Zájem o Island je mezi Čechy poměrně značný. Je taky zájem o českou kulturu na Islandu?

Mnoho Islanďanů se zajímá o Českou republiku, velmi rádi by viděli na Islandu nějakou českou výstavu či koncert, ale velký problém spočívá v tom, kdo to zaplatí. Letenky na Island jsou velmi drahé. Většinou si čeští umělci nemohou takovou cestu dovolit.

Podílel jste se na organizaci nějakých kulturních akcí, které měly za účel propagovat Českou republiku?

V podstatě ne. Několik akcí se plánovalo z přímé iniciativy českého zastupitelského úřadu v Oslu, ale pak byly z finančních důvodů odloženy, jinými slovy zrušeny. Ale teď mi pár nových projektů leží na stole.

Angažoval jste se například v roce 2000, kdy byly Reykjavík a Praha prohlášeny za evropská města kultury?

Velice málo. Tomu se věnovali hlavně úředníci reykjavícké radnice.

Mohl byste popsat, jak funguje spolupráce mezi konzulátem a velvyslanectvím v Norsku, jež je vaším nadřízeným?

Dvakrát až třikrát ročně Island navštíví velvyslanec či chargé d'affaires, občas přijede delegace přímo z Prahy. Musím říct, že jednání probíhají hladce a, obecně řečeno, česko-islandské vztahy jsou velmi dobré.

Není to náhodou tím, že vzájemný obchod je na tak nízké úrovni?

Obchod mezi Islandem a ČR je skutečně minimální. Rozhodně má potenciál růstu. Především islandský export by se mohl výrazně navýšit, jelikož je na tom ještě hůř než ten český. Data za rok 2003 mi ještě nejsou známa, ale v roce 2002 vzájemný obchod vypadal takto: český export činil 786,3 mil ISK (cca 300 mil. Kč) a import 17,3 mil ISK (6,6 mil. Kč), což je téměř nic. Z Česka se na Island vyváží především výrobky dopravního průmyslu, tedy automobily Škoda a do nedávné doby traktory Zetor.

Má podle vás Zetor šanci dobýt si znovu prvenství na islandském trhu?

Zetor kvůli svým finančním problémům ztratil u Islanďanů důvěru, protože v návaznosti na to se společnosti zhroutila opravárenská síť a vázly dodávky náhradních dílů. Pokud se ale firma znovu vzpamatuje, může se vrátit, byť to třeba bude trvat několik let.

Pokud tedy Island usiluje o posílení své pozice ve střední Evropě, nebylo by vhodné založit v srdci Evropy velvyslanectví – např. v Praze?

Je to politické rozhodnutí a vycházím-li z toho, že Islanďané jsou obecně velcí odpůrci rozšiřování státního sektoru, musím být k takové myšlence skeptický. Ale kdo ví, jak se situace vyvine za 10 či 15 let.

Jak vzájemnou obchodní výměnu ovlivní vstup České republiky do EU, jejímž není Island členem?

Island sice není členem Evropské unie, ale je součástí Evropského hospodářského prostoru, takže se podílí na jednotném trhu. Vstup ČR do EU (a tedy i do EHP) bude vnímán jednoznačně pozitivně, především v tom smyslu, že české výrobky budou muset splňovat kvalitativní normy. To je pro náročného islandského zákazníka velmi důležité.

Þórir Gunnarsson, islandský konzul v ČR, vede v Praze velmi úspěšnou islandskou restauraci. Myslíte, že by stejně tak mohla fungovat česká restaurace v Reykjavíku?

Pochybuji. Na Islandu jsme mívali restauraci, jmenovala se Praha, ale neměla příliš úspěch a byla uzavřena. Ale vlastně to ani nebyla česká restaurace, protože tam nic českého nevařili. Obecně řečeno, restauratérství je na Islandu docela problematické. Restaurace jsou na Islandu velmi drahé, a to i pro místní. Většina Islanďanů se stravuje raději doma. Také k nám nepřijíždí dost turistů. Navíc si uvědomme, že v Reykjavíku není žádná francouzská, natož německá či česká restaurace. Není tam ani polská restaurace, a to přes to, že na Islandu žije přes 5000 Poláků. Nežijí ale v Reykjavíku, ale roztroušeně po celém pobřeží.

Na Islandu ale najdete pizzerie, asijské restaurace a americké fast foody – ty jsou ostatně všude.

A chutnala by vůbec Islanďanům česká kuchyně?

Možná by ji rádi ochutnali, ale stejně zůstanou u toho, na co jsou zvyklí a v čem jsou vychovávaní. Navíc si Islanďané dnes hodně zvykli na tzv. mezinárodní kuchyni.

Vy sám se nechystáte nějakou hospodu založit?

Ne, tohle není můj byznys.

Hodláte český zastupitelský úřad na Islandu vést i nadále?

Rozhodně ano. I v budoucnu chci sloužit České republice a jejím občanům.

S Jónem Ólafsonem hovořil Martin Benda, březen 2004

---

Honorární konzulát ČR na Islandu přechodně sídlí v konzulově rezidenci na ulici Breidavík 89, 112 Reykjavík. Telefon: +354 8971506 nebo +354 5870860