Grónsko

mapa CIA, Wikimedia Commons

K dánskému království patří dvě samostatná území, která nejsou členy Evropské unie a usilují už od konce druhé světové války o větší míru nezávislosti: Faerské ostrovy a Grónsko.

Do druhé světové války bylo Grónsko uzavřenou zemí s nízkou životní úrovní, formálně v postavení dánské kolonie. Po obsazení Dánska v roce 1940 byly mezi Grónskem a mateřskou zemí přerušeny veškeré kontakty. USA se zaručily za jeho bezpečnost a vybudovaly vojenskou základnu kolem osady Thule na severu země. Po válce začaly v Grónsku sílit snahy o modernizaci země, což mimo jiné přispělo ke zrušení koloniálního postavení v roce 1953 a k zakotvení rovnoprávného postavení Grónska na úrovni kraje v nové dánské ústavě. V padesátých letech byla zahájena řada rozsáhlých reforem, které vytvořily předpoklad pro vybudování moderní společnosti. Moderní grónská společnost se vyznačuje rozsáhlým sociálním systémem, poskytujícím státem garantované školství, důchodové a zdravotní pojištění a podporu v nezaměstnanosti. V roce 1979 získalo Grónsko samosprávu, která se postupně stala modelem pro řadu dalších arktických národů, například v Kanadě. Na druhé straně je grónské hospodářství naprosto závislé na rybolovu a výkyvy v cenách ryb na světovém trhu mají na životní úroveň přímý dopad.

Problémy v oblasti rybolovu se promítly i do vztahů Grónska s Evropskou unií. V roce 1973 vstoupilo Grónsko společně s Dánskem do EHS. Samospráva získaná v roce 1979 přinesla Grónsku i právo rozhodnout o svém postavení v rámci EHS. V referendu v únoru 1982 hlasovala většina grónských obyvatel proti členství v EHS, a po podpisu dohody mezi grónskou vládou a EHS v březnu 1984 opustilo Grónsko jako první a jediná země 1. července 1986 Evropské společenství. Grónsko je vůči EU v postavení zámořského území podobného britským, francouzským a nizozemským zámořským državám. Získává podporu v rámci strukturálních fondů, nemá však nárok na platby z Evropského rozvojového fondu pro země AKP. Od EU každoročně dostává finanční kompenzaci za poskytování práva rybolovu ve svých výsostných vodách.

Grónsko se od získání samosprávy v roce 1979 aktivně podílí na mezinárodní spolupráci v arktické oblasti, především v rámci severoamerického kontinentu, ke kterému zeměpisně patří. Vazby na dánský stát zůstaly omezené na oblast zahraniční politiky a obrany, soudnictví, finance, školství a zdravotnictví. Dánská královna Margaret II. je nadále hlavou státu a symbolizuje příslušnost k dánskému království. Politický život ovlivňují tři hlavní strany a jejich postoj k Dánsku: Siumut (samostatnost v rámci Dánska), Atassut (spolupráce s Dánskem) a Inuit Ataqatigiit (úplná nezávislost). Grónský parlament (Landsting) vysílá dva členy do dánského parlamentu (Folketing). Dánsko v Grónsku zastupuje Vysoký komisař.

Oficiální název: inuitsky: Kalaallit Nunaat, dánsky: Grønland
Rozloha: 2 166 086 km² (rozloha nepokrytá ledem: 410 449 km²)
Počet obyvatel: 56 542 (leden 2002)
Hustota osídlení: 0,14 ob./km² – počítáno z oblastí nepokrytých trvale ledem
Hlavní město: Nuuk (dán. Godthab)
Počet obyvatel hl. města: 13 650
Jiná města: Qaqortoq (dán. Julianehab) a Sisimiut (dán. Holsternborg)
Úřední jazyk: grónština (inuitština), dánština
Náboženství: evangelické-luteránské
Pobřežní linie: 39 000 km

Pavel Černoch, Integrace 12/02

---

Pavel Černoch, Ph.D (1969) absolvoval univerzitu v Erlangenu, obor historie-politologie. V letech 1995–1999 řídil na Delegaci Evropské komise v Praze programy PHARE Evropské unie v oblasti rozvoje lidských zdrojů. V současnosti působí ve Fóru pro evropskou politiku při Fakultě sociálních věd UK