České daně, a Kalouskovo švédsko-rumunské srovnání

V dnešních Lidových novinách (5. prosince 2012) se analytička Lenka Zlámalová zamýšlí nad daňovým zatížením v naší republice a porovnává s „oblíbeným Švédskem“.

Ministr financí Miroslav Kalousek se nechal v říjnu slyšet, že „je to prostá, jednoduchá rovnice: můžeme mít švédské veřejné služby za švédské daně, což nedoporučuji, nebo můžeme mít rumunské veřejné služby za rumunské daně, což rovněž nedoporučuji. Ale švédské veřejné služby za rumunské daně… to já fakt neumím, to bude muset někdo jiný.“

Jenomže s daněmi ve Švédsku a v Rumunsku je to trochu jinak, než by se z tohoto vyjádření zdálo. Pan Kalousek se zapomněl předem informovat – například DPH mají ve Švédsku 25 % a v Rumunsku 24 %.

„Patříme k zemím, kde jsou opravdu masivně zdaněny příjmy středních i nižších středních vrstev. Neděje se to přes daně z příjmu, ale přes jedno z nejvyšších sociálních pojištění v Evropě. To musí platit všichni, i ti, kdo pracují za velmi nízký plat,“ poznamenává Lenka Zlámalová v Lidových novinách.

Bez povinného zdravotního pojištění odvede člověk s průměrným platem 42,5 procenta svých příjmů. Ve Švédsku je to 42,8 procenta.  „Ve Stockholmu se mimochodem od chvíle, kdy se tam v roce 2006 po hegemonii levice trvající dlouhá desetiletí ujala moci vláda pravého středu, snížily daně a odvody z průměrného platu ze 48 procent na zmíněných 42,8 procenta,“ uvádí Lidové noviny a dodávají: „Tak masivně nepřerozděluje přes zdanění příjmů žádná jiná evropská společnost. U nás plníme právě sociálním pojištěním, což je fakticky sociální daň, 44 procent rozpočtu. Ve Švédsku jen 25, v Německu 39 procent.“

Zajímavé je také srovnání statistického úřadu EU Eurostat, ze kterého vyplývá, že nejsociálnější a nejrovnostářštější zemí Evropy není Švédsko, ani Francie, ale naprosto překvapivě Česká republika.

Lenka Zlámalová v Lidových novinách píše: „Právě u nás je po přerozdělení přes sociální dávky a podpory nejméně lidí ohrožených chudobou.“ Ponechme ekonomům způsob výpočtu tzv. mediánu, vezměme si rovnou výsledek. Za chudého je tak považován ten, kdo má příjem nižší než 12 tisíc korun hrubého měsíčně. „To je ale jen velmi orientační laťka pro představu, protože pro posouzení chudoby je důležitý celkový příjem rodiny včetně všech dávek a samozřejmě počet jejích členů,“ poznamenává Lenka Zlámalová

Zajímavá jsou i procenta, kolika lidí se takové ohrožení chudobou týká.

pořadí	stát	procento lidí ohrožených chudobou
1.	Česká republika	8,9 %
2.	Nizozemsko	11 %
3.	Rakousko	12,6 %
severské státy	Dánsko	13 %
	Finsko	13,7 %
	Švédsko	14 %
další státy	Slovensko	13 %
	Maďarsko	13,8 %
	Francie	14 %
	Německo	15,8 %
	Velká Británie	16,2 %
	Polsko	17,7 %
nejhorší	Portugalsko	18 %
	Řecko	21,4 %
	Španělsko	21,8 %

První místo na rovnostářském žebříčku Lenka Zlámalová vysvětluje jednak hluboce zakořeněným odporem k velkým rozdílům, který vychází z naší nátury, a ač se to někomu bude zdát nepravdivé, i nejmenšími rozdíly v platech ve vyspělém světě.

Michael Stanovský, 5. prosince 2012

zdroj: Lenka Zlámalová, Sociální ráj Evropy, komentář
in: Lidové noviny, 5. prosince 2012, str. 10