Kanonýrovi Čalounovi znesnadňuje život ve finské lize zlatá helma

Jan Čaloun

S vizitkou nejlepšího hokejisty finské ligy bude hrát na nadcházejících Švédských hrách ve Stockholmu český útočník Jan Čaloun.

Šestadvacetiletý olympijský vítěz z Nagana patřil od juniorských let k zázračným střelcům. Po čtyřech sezonách v Litvínově, během nichž nastřílel 137 gólů, odešel do NHL. V týmu San José Sharks sice získal další rekord, když jeho první dvě střely v nejslavnější soutěži byly gólové, celkově se však v zámoří neprosadil a před loňskou sezonou přestoupil do IFK Helsinky. Finsko se pak pro něj stalo zemí zaslíbenou. Letos v 36 zápasech Čaloun získal do tabulky produktivity již 65 bodů za 21 gólů a 44 asistencí…

Stal jste se největší hvězdou finské ligy. Jaký ohlas mají vaše výkony?

Do hlediště chodí stále více fanoušků v dresech s mojí jedenáctkou. Jinak se ale o svou popularitu moc nestarám. Občas rozdám nějaké podpisy, ale jinak s manželkou žijeme takový klidný život.

Zamýšlel jste se někdy nad tím, proč vám ve Finsku vyjde všechno, na co sáhnete?

Finská liga mi prostě sedí. Nebrání se v ní tolik, jako třeba v té švédské. Přísné taktické pokyny se tady dodržují jen do chvíle, kdy v zápase padne první branka. Pak už se hraje nahoru dolů, a to se mi líbí. IFK navíc hrají útočný hokej, dáváme nejvíce gólů v lize.

A co Finsko po nehokejové stránce?

Když jsme do Helsinek před více než rokem s ženou přišli, tak jsme o Finsku nic nevěděli a byli z řady věcí překvapeni. Lidé jsou tady uzavřenější, v zimě jsou tady hrozné mrazy a dva měsíce tma i ve dne. Teď už jsme si na to ale zvykli a jsme spokojení. Od IFK jsem teď navíc dostal nový byt i auto a před týdnem jsem s klubem podepsal novou smlouvu na tři roky. I když otevřená vrátka pro případný návrat do NHL jsem si nechal.

Jak jste se vypořádal s finštinou?

Tak to je asi jediný problém. Rozumím jen pár slovíček, a občas si proto připadám tak trošku v izolaci. Často ani nevím, co se děje ve světě, protože v novinách ničemu nerozumím. Ještě že máme internet a pár kamarádů, takže se s třídenním zpožděním nakonec většinou to podstatné dozvím.

Všímají si vás po posledních výkonech nějak speciálně obránci soupeře?

Nejproduktivnější hráč finské ligy nastupuje ve zlaté helmě, takže mě bohužel nepřehlédnou. Pořád mi dva tři hráči dýchají na záda a osekávají mě takovým stylem, že mi hokej občas pořádně otráví. Dříve mi trošku ulehčoval život Jarkko Ruutu, který je absolutní blázen a téměř v každém zápase někoho oddělal, ale nakonec se sám zranil.

Dříve jste góly především střílel, nyní na ně více nahráváte…

To je dané tím, že Finové nejsou moc kreativní hokejisté. Výborně bruslí a přesně střílejí, pro velké kombinace však smysl nemají. Proto se snažím tvořit hru sám a abych řekl pravdu, tak mám občas z povedené přihrávky větší radost, než kdybych puk do branky sám doťukával.

V reprezentaci jste debutoval před šesti lety, ale dlouho jste se nemohl prosadit. Čím to bylo?

Nevím. Možná tím, že ode mě lidé čekali, že budu střílet jeden gól za druhým i v nároďáku, ale ono to není tak jednoduché jako v lize. Cítil jsem obrovský tlak a většinou se s ním neuměl vypořádat. První turnaj, který mi vyšel se vším všudy, byl až prosincový Baltika Cup. Ani teď ale nechci nikomu slibovat, že ve Švédsku nastřílím deset gólů.

Myslíte si, že jste v Moskvě reprezentační prokletí konečně zlomil?

Pevně doufám, že ano. Ve Švédsku bych chtěl trenéry svými výkony přesvědčit o tom, že by mě měli v květnu do Norska na mistrovství světa vzít.

Lukáš Tomek, LN, 9. února 1999