Sociální politika u nás a na Severu

Být nezaměstnaným se v naší republice vyplácí. Ne, že by podpora byla tak velká, ale stát připlácí na sociálních dávkách do výše životního minimum. V Mladé frontě dnes byl uveřejněn článek na toto téma. Zdá se, že práce – alespoň v některých méně kvalifikovaných profesích – nenese o moc více než dávky.

Monika Tichá z malé vesnice u Příbrami se smířila s životem na sociálních dávkách. Od státu každý měsíc dostává 7850 korun, tedy životní minimum své rodiny. "Kdybych šla tady v okrese Příbram pracovat, tak dostanu čtyři tisíce plat a ten mi dávkami zase dorovnají tak akorát do životního minima," popisuje svou situaci paní Tichá, která žije sama se dvěma dětmi. Sociální podpora čtyřčlenné rodiny je v domácích poměrech vyšší než suma, kterou vydělá jeden z rodičů s průměrným platem. Proto musí i této rodině stát doplácet.

Vzhledem k množství nezaměstnaných a poměrnému zastoupení nízkých platů se pak v naší republice vyplácí ze sociálního systému průměrné rodině s jedním průměrným platem a dvěma dětmi více, než do něho zaplatí. V Polsku a Maďarsku je tomu naopak, přitom průměrný plat v těchto zemích zajišťuje nižší životní úroveň než v České republice. OECD ve své studii upozorňuje na to, že jde o příliš velkorysý systém sociálních dávek.

Nabízí se srovnání s ostatními evropskými zeměmi – podobně velkorysý systém jako u nás si dovoluje akorát Lucembursko a Island, i v tradičně sociálně silných státech, jako je Finsko či Švédsko, zaplatí domácnost se dvěma dětmi státu 25 procent svých příjmů.

Zajímavé by bylo zeptat se světových odborníků jak se z našeho nepoměru dostat ven. Ministr práce Vladimír Špidla se domnívá, že cesta vede pouze přes zvýšení mezd. Snížení dávek je podle něho nepřípustné. A co na to naše ekonomika?

ms podle mfd, 15. února 2000