Totem se vrací do Kanady

Švédské Státní etnografické muzeum ve Stockholmu vrátilo 14. března 2006 kanadskému indiánskému kmenu Haisla totem starý 134 let. Totem dostalo v roce 1929 od švédského diplomata Olofa Hanssona působícího v Prince Rupertu v kanadské Kolumbii.

Vedení muzea se rozhodlo odstranit dávnou nespravedlnost. Vše totiž nasvědčuje tomu, že diplomat získal totem stojící původně na volném prostranství „nenáležitým způsobem“. Neexistují doklady o tom, že by Indiáni konzulovi totem prodali, jak tvrdil.

Totem byl po jeho převezení do Švédska uložen v muzeu pod širým nebem a byl vystaven působení nepřízně počasí.

Teprve v roce 1975 byl restaurován a opraven v konzervátorských dílnách na Beckholmenu, ve stejných dílnách, ve kterých se připravovala k muzejní expozici i válečná loď Vasa.

V roce 1978 Švédové umístili zrestaurovaný totem do expozice v muzeu. Když Etnografické muzeum vybudovalo a v roce 1980 otevřelo novou galerii určenou pro bohaté sbírky domorodého umění, byl totem přestěhován do dobře klimatizované a vytápěné centrální haly, která byla navržena právě pro takové účely ochrany velkolepých artefaktů.

Potomci kanadských Indiánů objevili totem ve stockholmském muzeu v prosinci roku 1991. Při pátrání po totemu jim pomáhali i švédští Sámové Po návratu do Kanady začali potomci Indiánů podnikat kroky k navrácení totemu zpět domů. Ve Švédsku se tyto aktivity nejprve nesetkaly s velkým pochopením, posléze však nelezly potřebnou společenskou a politickou podporu. Kanadská pracovní skupina se však musela ještě několikrát vypravit do Stockholmu, než byly dojednány podmínky navrácení. Švédská vláda nakonec až roce 1994 souhlasila s navrácením, ovšem za předpokladu, že budou dodrženy podmínky konzervace, klimatizace a zabezpečení vlastního totemu po jeho převezení zpět do Kanady.

Snahy vyvrcholily za výrazného přispění švédských Sámů a za podpory společnosti Ecotrust Canada v květnu roku 2000, kdy se začala vyrábět první replika původního totemu. Ta byla vztyčena o dva roky později v kanadské Miskuuse. Druhou repliku vytvořili čtyři příslušníci indiánského kmene Haisla v loňském roce přímo ve Stockholmu. Ta nyní nahradí historický originál.

V současné době je totem již na cestě do Kanady. Nejprve bude uložen ve Vancouveru v Muzeu antropologie. V červenci se přemístí do školy v Kitimaatu. Předpokládá se jeho případné další přemístění do upravené společenské haly.

„Jde pravděpodobně o první případ navrácení nějakého artefaktu domorodému etniku ze zemí mimo Severní Ameriku,“ říká Andrea Laforetová, ředitelka etnologického oddělení kanadského Muzea civilizace. Většina ostatních původních artefaktů, která byla do Kanady navrácena ze Spojených států nebo z Evropy, skončila v kanadských muzeích, tento totem vrací Švédsko přímo původním majitelům, indiánskému kmenu.

Repatriovaný artefakt není jen obyčejný totem. Má bohatou, ale i tragickou historií. Byl zhotoven na památku obětí epiemie neštovic. V roce 1870 postihla téměř celý národ Kitlope, který je dnes známý spíše jako indiánský kmen Haisla, velká epidemi které padlo za oběť mnoho lidí, především dětí.

Traduje se historka o místním náčelníkovi a šamanovi Gupsgoloxovi, který byl velmi rozezlen ze ztráty všech svých dětí. Jednoho dne v lese narazil na Tsoodova ducha. Ten mu dal kamenný krystal a poručil mu jej spolknout u stromu, kde pohřbil své děti. Když Gupsgolox splnil Tsoodův příkaz, děti obživly. Na počest této události vyřezal Gupsgolox totem skládající ze tří částí. Nejvyšší část představuje Tsoodova ducha s kloboukem na hlavě, střední představuje zosobněného ducha medvěda Asoalgeta a spodní pak mytického medvěda grizzlyho, který žije pod vodou.

Totem zhotovený v roce 1872 zůstal v Miskuuse do té doby, než jej objevil švédský diplomat. Hanssen usoudil, že by totem mohla být dobrá trofej pro švédskou vládu. Mnoho let strávili příslušníci kmene Haisla jeho opětovným hledáním. Stopy je nakonec dovedly do Stockholmu. Když Gupsgoloxova prapravnučka Louisa Smithová v muzejní hale totem uviděla, rozplakala se, přelezla zábradlí a objala jej.

Projekt repatriace byl finačně podpořen Etnografickým muzeem, švédskou i kanadskou vládou a řadou benefičních akcí. O celé akci byl natočen před třemi lety sedmdesátiminutový film. Kanadské velvyslanectví v Stockholmu přispělo 12 tisíci dolary a kanadské ministerstvo kulturního dědictví 27 tisíci dolary. Další finanční pomoc byla získána i z prodeje triček a dalších upomínkových předmětů.

V Kanadě se připravují na léto veliké oslavy, účastní se jich příslušníci indiánského kmene Haisla, zástupci kanadské a švédské vlády, zástupci královské rodiny a v neposlední řadě i původní obyvatelé Švédska – Sámové.

Michael Stanovský, zdroje: denní tisk, haislatotem.org, Times Colonist, 16. března 2006