Laponská svatba v Praze a elorottia na Klamovce

foto Michael Stanovský

foto Michael Stanovský

foto Michael Stanovský

Labutě a krysy na svatebním koncertě
v pražském Klubu na Klamovce
foto Michael Stanovský

Laponská svatba

Poslední zářijovou sobotu se na Staroměstském náměstí v Praze udála prazvláštní akce. Zahraniční turisté se mohli ufotografovat k smrti – a ti, kteří byli alespoň trochu v obraze si mohli uvrtět hlavu.

Před polednem se totiž na Staroměstské radnici konala poněkud netradiční svatba. Ženil se jediný Čech sámské (laponské) národnosti, který je nám znám – také spolupracovník a „laponský zpravodaj“ časopisu Severské listy Riku N. Podzemský. Za nevěstu si zvolil slečnu Sannu (Zuzanu) ze Starého města Pražského. A jako správný Sám přišel na radnici v laponském kroji. Kroj sice ušila šikovná česká švadlena – ale podle autentických vzorů z oblasti finského jezera Inari. Stříbrné svatební prstýnky si snoubenci přivezli také z rukodělné dílny v Inari.

Riku Podzemský se narodil v naší republice, k sámské národnosti se přihlásil při posledním sčítání obyvatel, protože po řadě návštěv finského Laponska se „cítí více Laponcem jak Čechem“. Sámský národ a jeho kulturu popularizuje na svých internetových stránkách, v časopise Severské listy a na koncertech kapely Labutě a krysy.

Labutě a krysy na Klamovce

Závěr svatebního dne patřil koncertu kapely Labutě a krysy ve smíchovském klubu Klamovka. Na koncertě byla pokřtěna již třetí deska této skupiny – „elorottia“, kterou opět vydala Společnost alternativního umění Pražský hyperkutík tentokrát na labelu His Master´s Krysa.

Zařadit kapelu Labutě a Krysy do nějaké škatulky je obtížné. Kapela původně vznikla jako „komorní psychedelicko-minimalistické trio“, postupem času se však nové písničky inspirovaly finským a laponským folkem. Také je zřejmá inspirace laponskými kapelami jako Angelit, Sančuari a Wimme. Přestože kapela hraje především severské ethno, nástrojové zastoupení je pro sever poněkud netradiční – djembe, didjeridoo, piano. Ve sbírce různých perkusí a chřestítek se však vyskytuje i původní bubínek sámských šamanů gievvre.

Zvuk písniček se na nové desce velmi blíží k původní sámské (laponské) hudbě, včetně hudební formy joik. Texty jsou české, finské a laponské, při jejich tvorbě pomáhal i externí člen – finský bohém Juho Vuori.

PS: Svatba mezi labutí a krysou dopadla tak, jak měla. Oba svatebčané se po obřadu, koncertě, svatební noci a balení odebrali na svatební cestu do oblasti Muotkatunturit v severozápadním finském Laponsku. Věřme, že to byl inspirativní pobyt…

text a foto Michael Stanovský, 20. října 2005

---

cd elorottia 

1. látnjobahččan ípmílat / bytosti velehory
2. karjalanpaisti
3. seita
4. eadnama heagga / duch země
5. ledomoře
6. písnička
7. cigánská
8. keväät / jaro
9. värttinä / vřeteno
10. háldirašša / hora duchů
11. pirujen peltoja/ ďáblova pole
12. roll up!
13. hulille humalavettä
14. gievdneguoikka

seita

Monta vuotta kivien välillä, monta vuotta omilla mailla. Seita istuu kivien väillä, seita istuu omilla mailla. Noaide joikaa omilla mailla.

Mnoho let mezi kameny, mnoho let ve svých zemích. Seita sedí mezi kameny, sedí ve své zemi. Šaman joikuje ve svých zemích.

audio – minutová ukázka v nízké kvalitě – 262kB

eadnama heagga / duch země

Ále fal mana. Ále fal guodde. Ále gal hilggo Eadnama heagga. Gádde sáddot Gássaid báuddit. Geainnuid geaddggit Eadnama heagga. Muohtaskálluit jiegna várit. Garra biegga Eadnama heagga. Laddasmánnu Biekka jielat. Beaivváš suonnjar Eadnama heagga. Ále fal mana. Ále fal guodde. Ále gal hilggo mu Eadnama heagga. Mearragáttit čakčabárut. Sáivočázit. Mu Eadnama heagga.

Nechoď, neodcházej pryč, neopouštěj mě, duchu Země. Zmrzlý sníh, ledovce, vítr bouří, duch Země. Písčité břehy, holé skály, stezky v kamení, duch Země. Půlměsíc, dech větru, svit Slunce, duch Země. Nechoď, neodcházej pryč, neopouštěj mě, duchu mé Země! Mořské břehy, vlny na podzim, hluboké vody, duch mé Země.

audio – minutová ukázka v nízké kvalitě – 306kB