Astrid Lindgrenová (14. 11. 1907 – 28. 1. 2002)

Astrid Lindgrenová

Kalle Blomquist

Autorka Dětí z Bullebynu

Paní Astrid Lindgrenová není typickou detektivní autorkou. Je spisovatelkou knih pro děti, ovšem takových knih, ze kterých si i po letech citují dospělí.

Narodila se v roce 1907 v Nasu u Vimmerby jako Astrid Anna Emilia Ericssonová v rodině zemědělce. V roce 1926 odešla do Stockholmu, pracovala v sekretariátu advokátní kanceláře a o pět let později se vdala. Když napsala svou první knihu pro děti, potkal ji osud několika dalších významných autorů: nakladatelství jí vrátilo rukopis jako nepoužitelný. Tou knihou byla Pipi Dlouhá punčocha. Knížka pak vyšla v jiném nakladatelství a stala se světovým bestsellerem. Kniha o detektivovi Kallem Blomquistovi získala o rok později první cenu v soutěži knih pro mládež. Z knih Lindgrenové jsou u nás nejpopulárnější knihou zřejmě Děti z Bullerbynu, kde vystupuje slavná šestice Lasse, Bosse, Lisa, Olle, Anna a Britta.

O třináctiletém detektivovi Kallem vydala celkem tři knihy: Mistrovský detektiv Blomquist (1946), Kalle Blomquist žije nebezpečně (1951) a Kalle Blomquist a Rasmus (1953). U nás jsou tyto příběhy známy i ve zfilmované podobě z dob, kdy byl ještě Roman Skamene filmovou hvězdou (Podezřelé prázdniny). Jaké byly další osudy Kalleho Blomquista autorka neprokazuje. Stal se kriminalistou a vzal si Evu-Lottu? O tom nevíme nic, známo je pouze to, že letos by mu bylo už šestašedesát let.

Třináctiletý detektiv Kalle Blomquist

"Krev, o tom nemohlo být pochyb," stojí v první větě prvního románu o detektivovi Kallem Blomquistovi. Již tuto první větou chce autorka naznačit, že zde na scénu vstupuje detektiv, se kterým je nutno počítat, který je schopen si všimnout i nepatrné stopy a kterému neunikne nic podezřelého. Pochází z Kleinkoppingu a bydlí v Hauptstrasse 14. Je věrný svým velkým předchůdcům Herculu Poirotovi, Lordu Peteru Wimseyovi a Asbjörnovi Kragovi. Tím jediným rozumným tváří v tvář zločinu je podle něho "metodická práce".

Kalle Blomquist se stal nejslavnějším švédským detektivem, přinejmenším před Petrem Beckem. Pokud bere do úst dýmku, měli bychom si všimnout, že tato dýmka neobsahuje žádný tabák. Důvod je jednoduchý, Kalle je totiž pouhých třináct let stár (mlád) a i ta krev, o které byla řeč na začátku, je jeho vlastní. Vytekla z detektivova poraněného palce. Pokud nevypomáhá v obchodě svého otce, účastní se jako rytíř Bílé růže velké "války růží" po boku své stejně staré přítelkyně Evy-Lotty a přítele Anderse.

V Kleinkopingu sice vládne poválečná idyla, ale brzo zde dojde ke zločinu, na který místní policista Björk svými schopnostmi nestačí. Když jde o krádež šperků, je to ještě hra. Když se o rok později Kalle setkává se skutečným vrahem, je mu už detektivní pátrání vyloženě proti mysli. V boji se skupinou špionů a únosců dětí se dostává tak daleko, že může na pokojné dětské hry války růží jenom vzpomínat. První kniha o Kallem vyšla v roce 1946. Paní Lindgrenová ho nenechala po vzoru jiných autorů jako věčně třináctiletého bloumat dějinami zločinu a seriál jeho příběhů nakonec docela rozumně přerušila.

Jan Jandourek, LN, 9. srpna 1999